Katary dýchacích cest jsou nejčastějším onemocněním dospělých i dětí. Někdy probíhají zcela banálně a nevyžadují zvláštní léčbu ani lékařské vyšetření, jindy mohou způsobit závažnou poruchu zdraví.
Vždy je třeba mít na paměti, že i běžná rýma a bolesti v krku se mohou zkomplikovat přechodem infekce do blízkého i vzdáleného okolí a že žádné stonání, zvláště u dětí nelze podcenit. I když není jednoduché udržet dítě v posteli, je klidový režim často základním předpokladem k tomu, aby se organizmus s nemocí dokázal rychle vypořádat.
Nevlídné podzimní počasí, mlhy a plískanice, které nás čekají, s sebou každoročně přinášejí vyšší výskyt těchto respiračních nemocí jak u dětí, tak u dospělých. Zatímco dospělý organizmus se s nákazou většinou dobře vyrovná, děti mohou stonat komplikovaněji. Bez porady s lékařem se jejich úspěšná léčba většinou neobejde, hlavně u dětí nejmenších věkových kategorií, kde mohou nastat nejrůznější komplikace. Katary horních cest dýchacích mohou provázet záněty středního ucha, angíny, záněty vedlejších dutin nosních, záněty spojivek, křeče při horečce, zánět hrtanu, záněty průdušek, zápal plic.
Jeho největší výskyt je právě v podzimních a zimních měsících. Původcem nemoci bývají viry, kterým se v tomto ročním období obzvláště daří. Spíše až druhotně se onemocnění komplikuje bakteriální infekcí. Nemoc se šíří vzdušnou cestou, kapénkami sekretů z dýchacích cest. Inkubační doba, neboli doba od nákazy k prvním projevům nemoci je krátká a trvá 4-5 dnů.
Prvním příznakem bývá teplota a změna chování dítěte, únavnost, malátnost, nechutenství, bolest hlavy.Zvláště u kojenců a batolat vystupuje teplota často až ke 40 °C a to může být příčinou závažné komplikace - tzv.febrilních křečí, tedy křečového stavu spojeného s bezvědomím při vysoké teplotě u malých dětí.
Postupně se objeví rýma, bolesti v krku, kašel. Pro kojence a batolata znamená silná rýma překážku v dýchacích cestách. Zároveň dochází ke zduření nosní mandle, které se projeví chrápáním a huhňavým hlasem. Hlen stékající po zadní stěně nosohltanu dráždí ke kašli.
Dítě je mrzuté, nemá chuť k jídlu. Proběhne-li nemoc bez komplikací, trvá 3-5 dnů a nevyžaduje léčbu antibiotiky. Snížit vysokou teplotu nad 38 °C můžeme dítěti pomocí vlažné sprchy nebo studených zábalů v kombinaci s léky. U dětí podáváme přípravky s účinnou látkou paracetamol nebo ibuprofen. Léky na bázi kyseliny acetylsalicylové jsou pro dítě nevhodné. Zvláště u kojenců je důležité udržet průchodný nos. K tomu slouží nosní kapky nebo sprej, určené pro daný věk dítěte. Nesmíme zapomenout na pravidelné odsávání nahromaděného hlenu z nosu jednoduchou odsávačkou, kterou zakoupíme v lékárně.Kašel lze tlumit některým z volně prodejných léků proti kašli, v dávce odpovídající věku a váze dítěte.
Zánět nosohltanu se může zkomplikovat zánětem středního ucha.Tato komplikace bývá provázena vzestupem teplot, neklidem a pláčem dítěte. Často si dítě sahá na ouška a reaguje bolestivě. Zánět se z nosohltanu do středouší rozšíří přes sluchovou trubici.
Součástí nebo komplikací zánětu nosohltanu bývá zánět mízní tkáně spojený se silnou bolestí v krku, zarudnutím, prosáknutím a zbytněním krčních mandlí. Jedná se o tzv. katarální angínu.Ta může být počáteční fází angíny hnisavé, při které se na povrchu mandlí vytvoří povlaky nebo čepy. Hnisavá angína je provázena stupňujícími se bolestmi při polykání, které vyzařují do uší, horečkou, u dětí často bolestmi břicha a zvracením. Častým původcem hnisavých angín jsou streptokokové baktérie (mimo jiné vyvolavatelé spály).
U školních dětí se běžné záněty nosohltanu mohou zkomplikovat zánětem vedlejších nosních dutin. Po prodělané rýmě má dítě stále zastřený hlas, pocit plného nosu, i když se rýma nespouští, je unavené, mívá zvýšenou teplotu a bolesti hlavy v oblasti čela a kořene nosu. Bolest může vyzařovat z vedlejších nosních dutin do zubů (do oblasti stoliček). Prevencí zánětu vedlejších nosních dutin je v klidu vyléčený zánět nosohltanu, včasné uvolňování rýmy a udržení průchodného nosu u dítěte.
Onemocnění, které u dospělého vede obvykle jen k přechodné ztrátě hlasu, může u dítěte probíhat velmi dramaticky.
Zánět hrtanu je sezónní onemocnění virového původu s nejčastějším výskytem v chladnějších měsících v roce. Zánětlivý otok sliznic hrtanu vede k zúžení dýchacích cest. Charakteristickým klinickým příznakem onemocnění je štěkavý, či kokrhavý kašel, který je provázen sípáním až ztrátou hlasu. Dítě se obtížně nadechuje. Začátek nemoci je náhlý, téměř z plného zdraví. Dítě, které rodiče ukládali večer ke spánku prakticky zdravé, se v noci probudí úzkostné, v záchvatu štěkavého kašle a nádechové dušnosti.
Zánět hrtanu je častým onemocněním dýchacích cest spojeným s jejich zúžením, především v batolecím věku.
Dítěti uleví vdechování chladného vlhkého vzduchu. Posadíme ho, otevřeme okno. Případně můžeme na topení položit vlhký ručník aby se zvýšila vlhkost vzduchu. Máme-li doma inhalátor, může dítě inhalovat vincentku. Má-li horečku, podáme léky na její zmírnění. Vyšetření lékařem bývá nezbytné, protože při těžkém průběhu laryngitidy hrozí dušení dítěte. Ten zajistí další léčbu, jako je aplikace léků proti otoku dýchacích cest, léky proti kašli, a posoudí, zda je nutné dítě hospitalizovat. Během hospitalizace pak dítě mimo jiné inhaluje léčivou směs, která uvolňuje dýchací cesty.
Nechte dítě sedět, umožněte mu dýchat studený vzduch a vyhledejte lékařskou pomoc.
Zánět hrtanu se u většiny dětí opakuje a pro rodiče se stává noční můrou v podzimní a jarní době. Specifická účinná preventivní opatření nejsou žádná. Prevence je stejná jako u běžných katarů dýchacích cest. Spočívá mimo jiné v otužování dítěte, pohybu na čerstvém vzduchu, případně imunomodulační léčbě podle rady lékaře.
Zánět hrtanové záklopky je onemocnění způsobené baktérií haemophilus influensae. Je to vzácnější, ale život ohrožující onemocnění horních dýchacích cest u dětí.
Začíná náhlým vzestupem teploty až ke 40 °C. Dítě je nápadně schvácené, unavené, bledé, mluví potichu nebo jen šeptá, bolí ho krk, dýchá mělce, povrchně, pro bolesti při polykání chce sedět. Nechce pít. Z úst mu mohou vytékat sliny.
Nekašle, nebo jen tiše a opatrně. Sedí v mírném předklonu, protože tak se mu dýchá lépe.
Dítě nikdy nepokládáme na záda! Mohlo by to způsobit zástavu dechu!
Onemocnění postupuje rychle a zánětem zduřelá hrtanová záklopka uzavírá dýchací cesty.
Vždy je nutná rychlá lékařská pomoc.
Od r. 2001 jsou děti povinně očkovány proti původci tohoto onemocnění. Frekvence zánětu hrtanové záklopky se tak rapidně snížila a dnes se vyskytuje zcela vzácně.
Zánět středního ucha, jak již bylo zmíněno, je častou komplikací onemocnění horních cest dýchacích. Postihuje nejčastěji děti v kojeneckém a batolecím věku a většinou bývá oboustranný, i když zpočátku šlo jen o zánět jednoho ucha. Často předchází rýma. Následuje vzestup teplot, neklid, pláč, někdy i zvracení, průjem. Dítě si sahá na ouška, nebo při dotyku ušního boltce a krajiny před ním reaguje bolestivě. Není to ale zcela spolehlivá známka. Potíže nezřídka vrcholí ve večerních a nočních hodinách, což je zčásti podmíněno i polohou vleže. Zánět se do středouší rozšíří z nosohltanu přes sluchovou trubici. K rozšíření zánětu přispívá i zvětšená mízní tkáň v nosohltanu (adenoidní vegetace - běžně nazývaná nosní mandle).
Dítěti ulevíme podáním léku s obsahem paracetamolu nebo ibuprofenu, které snižují teplotu a zároveň zmírní bolest. Při rýmě udržujeme průchodný nos.
Lékařské ošetření, specialistou otorhinolaryngologem, bývá dříve či později nezbytné.
Studené obklady na ouška jsou vhodné. Nikdy ale nevkládáme do ucha česnek. Může způsobit bouřlivou zánětlivou reakci zvukovodu.
Kojení má ochranný účinek před častými záněty středního ucha. Není to však pravidlem. V některých rodinách lze pozorovat dědičný sklon k zánětům středního ucha.
Infekce z nosohltanu může plynule pokračovat do dolních dýchacích cest a původně lehká rýma se může zkomplikovat zánětem průdušek. U dětí nízké věkové kategorie (kojenci a mladší batolata), kde je objem hladkého svalstva v průduškách dosud minimální, způsobuje zánětlivý otok stěny průdušek v kombinaci s nadprodukcí hlenu překážku proudícímu vzduchu. To se projeví výdechovou dušností, neboli prodloužením výdechové fáze dechového cyklu. V prodlouženém výdechu jsou slyšitelné pískoty a vrzoty, dítě při dýchání vynakládá zvýšené úsilí, můžeme pozorovat zatahování měkkých částí hrudníku a podžebří. Stav je velmi podobný astmatické dušnosti. Opakované záněty průdušek u kojenců a batolat mohou být prvním příznakem astmatu. Původcem onemocnění jsou viry i baktérie. Udržení průchodného nosu a vlhký vdechovaný vzduch dítěti uleví. Včasná lékařská pomoc bývá zvláště u malých dětí, kde je zánět průdušek často provázen dušností, nezbytná. Těžší průběh zánětů průdušek lze očekávat u dětí, které měly závažné dechové problémy jako novorozenci a dostalo se jim léčby umělou plicní ventilací a kyslíkem.
Zánět dýchacích cest se může postupně z průdušek nebo z hrtanu a průdušek rozšířit na plicní tkáň. Trvající kašel nebo i dušnost, únava a pocení dítěte nebo přetrvávající, byť jen zvýšené teploty mohou být známkou této komplikace.
Zápal plic může vzniknout i samostatně, jako ohraničené ložisko infekce v plicní tkáni.
Původcem onemocnění jsou viry i baktérie. Mezi laiky je zakořeněna představa, že zápal plic odhalí lékař poslechem fonendoskopem. Existují ale typy zánětů, pro které to neplatí. Pro lékaře pak může být překvapením rozsáhlý nález patrný až na rentgenovém snímku plic. Léčba antibiotiky bývá nezbytná.
Prevence infekcí dýchacích cest u dětí je stejná jako preventivní opatření u často stonajících dětí obecně. Vždyť právě infekce dýchacích cest jsou nejčastějším projevem nemoci u dětí v kojeneckém, předškolním, ale i mladším školním věku.
Základem je otužování, sportování, pobyt na zdravém vzduchu na horách, případně pobyt u moře, dostatek spánku a zdravá racionální výživa, bohatá na vitamíny a stopové prvky v přirozené formě v ovoci a zelenině. Velká fyzická námaha, přetěžování dětí v rámci jejich zapojení ve vrcholovém sportu může mít opačný účinek. Nadměrná zátěž tělo oslabuje a zvyšuje jeho náchylnost k infekcím. Navíc působí negativně na růst dítěte.
U školkových dětí je potřeba správně načasovat vstup do kolektivního zařízení. Nástup do školky znamená pro dítě velkou životní změnu, která může být zprvu značně nepříjemná. Je dobré začít přechodným obdobím, kdy bude dítě navštěvovat školku jen na několik hodin, aby si zvyklo. Virové infekce dýchacích cest jsou velmi nakažlivé a v dětských kolektivech se lavinovitě šíří. Jestliže dítě onemocní, je důležité, aby stonalo v klidu s dostatečnou rekonvalescencí. Do školky je vhodné nastupovat v pozdních jarních nebo časných podzimních měsících, kdy je dítě otužilé a není uprostřed období infektů. Režim časného vstávání je pro dítě zejména v zimních měsících velmi zatěžující, a tak je dostatečný spánek pro dítě o to víc důležitý.
Další možností prevence častého stonání jsou imunomodulační léky, systémová enzymoterapie nebo vhodně volená homeopatická léčba.
Imunomodulátory jsou látky, které modelují v organizmu situaci, jako by se setkal s baktérií, a vedou k rozvoji jeho obranyschopnosti. Imunitní systém se tak posiluje a lépe se pak umí vypořádat s původci nemocí, s viry i baktériemi.
Systémová enzymoterapie (léky obsahující vhodně sestavené enzymy) podporuje zrání a funkce imunitního systému. Může snížit počet respiračních infekcí u dětí a zmírnit jejich průběh.
Každé i zprvu banálně probíhající onemocnění u dítěte bychom neměli brát na lehkou váhu. Klidový režim, dostatek spánku při nemoci a přiměřeně dlouhá doba rekonvalescence jsou základem toho, aby se dětský organizmus rychle a bez následků vypořádal s infekcí. Tato režimová opatření jsou také základem prevence opakovaných katarů horních dýchacích cest a všech jejich komplikací.
Článek je z říjnového čísla časopisu Máma a já. Obsah říjnového čísla najdete zde.Časopis si můžete předplatit i prostřednictvím internetu zde.
Skok