Kdy jít s kojencem k fyzioterapeutovi

Dnes se zaměříme na pohyb a držení těla našich nejmenších. A na to, kdy eventuálně požádat o doporučení na rehabilitaci (fyzioterapii). Na naše otázky odpovídají tři dětské fyzioterapeutky z oddělení rehabilitace a léčby bolesti Polikliniky Prosek v Praze 9: Romana Řezníčková, Marcela Volavková a PhDr. Jana Tůmová, PhD.

Čeho by si měly všímat maminky novorozenců a nejmenších kojenců?

U nejmenších dětí by si maminky měly všímat, když miminko otáčí hlavičku jen k jedné straně, což je velice časté - mluvíme o tzv. predilekci hlavičky. Po narození může novorozenec jednu stranu preferovat, ale to by během měsíce nebo nejpozději do 6 týdnů mělo odeznít a dítě by mělo hlavičku přetáčet rovnocenně z jedné strany na druhou. Když to po 6. týdnu neodezní a když dítě dokonce není schopné nebo ochotné hlavičku otočit i do střední polohy a už vůbec ne na druhou stranu, mělo by se rozhodně s dítětem začít cvičit.

Co když lékař, kterého na to maminka upozorní, řekne, že stačí podkládat hlavičku například stočenou plenkou?

To je málo, to nepomůže, protože dítě se vždycky nějakým způsobem zkroutí, uteče tomu podložení a dostane se zase do své oblíbené polohy.

Na úpornou predilekci, tedy na to, že dítě otáčí hlavičku jen k jedné straně, by maminka měla upozornit lékaře vždy, i před ukončením 6. týdne. Nesmí dojít k tomu, že by dítě nebylo schopno nebo ochotno hlavičku otočit. Pak se oploští i záhlaví, dítě má z jedné strany hlavičku placatou a i když by bylo třeba schopné hlavičku otáčet, nechá ji v té jedné poloze, protože je to tak pro ně pohodlnější.

Pokud se s takovým dítětem nezačne cvičit, přijdou problémy, protože nejde jen o hlavičku - tělíčko by se nevyvíjelo rovnoměrně a v konečném důsledku predilekce hlavičky vede ke skolióze.

Co dalšího by maminka měla sledovat?

Je důležité sledovat záklon hlavy, který taky bývá docela častý.

Sledovat, zda dítě zaklání hlavičku, když je držíte?

Když je držíte, tak úplně malé dítě zaklání hlavičku vždycky, protože ji neudrží, ale myslíme záklon hlavy vleže. Někdy se dokonce dítě třeba při vztekání zakloní tak, že se prohne úplně do luku. Tyto děti jsou hypertonické, mají tedy zvýšené svalové napětí a tím pádem do všech vyšších vývojových stadií jdou s touto patologií. Už u úplně maličkých dětí by na to maminky měly lékaře upozornit a požádat je, aby to řešili.

Jak vypadá nadměrný záklon hlavičky vleže na bříšku?

Dítě sice zvedá hlavičku, ale drží ji moc zakloněnou a nemá oporu o ruce, jakoby se houpe na bříšku - zvedne i nohy, je prostě prohnuté. Kolikrát i přepadává, protože se v této poloze neudrží - naklání se na bok, pak chaoticky přepadne na zádíčka zpátky.

Někdy to není tak extrémní, aby se dítě kolébalo na bříšku nebo přepadalo, jen výrazně zaklání hlavičku - a maminky se diví, proč je k nám na rehabilitaci lékař poslal. Dokonce říkají: Vždyť je tak šikovný, podívejte se,jak pěkně zvedá hlavičku, jak už pase koníčky.

Mamince připadá, že dítě hezky pase koníčky, jenže u něj nejde o vzpřímení, ale o záklon.

Jak tedy vypadá správné "pasení koníčků"?

Dítě je opřené o předloktí, má sklopenou pánev, takže zadeček má přitisknutý na podložce, nesmí být ve výšce. Hlava je v prodloužení trupu, neměla by být zakloněná. A miminko musí mít otevřené ručičky, tedy uvolněné dlaně,ne pěstičky.

Jde o tzv. model tří měsíců, který je velice důležitý. Ve třech měsících by tohle mělo každé zdravé dítě zvládnout. V tomto věku by každé dítě mělo být vyšetřeno pediatrem a když nemá tuto polohu správně zvládnutou, jetřeba s ním cvičit.

Takže když se maminky chlubí, že děti dělají na bříšku letadýlko, zvednou ručičky, nožičky, to je špatně?

V určité fázi - asi kolem 7. měsíce - je to fyziologické (říká se tomu pivotování), ale do té doby je to špatně... Toto tzv. pivotování je už chtěný pohyb dítěte, kdežto houpání na bříšku u nejmenších svědčí o nestabilitěté polohy.

Když má dítě tendenci se napínat do luku a nadměrně zaklánět hlavičku, měla by je maminka chovat tzv. klubíčkováním, protože poloha v klubíčku dítěti prohnutou polohu nedovolí. Tuto polohu by si měla zautomatizovat.

Jaké jsou další mezníky ve vývoji dítěte?

Do 6 měsíců by se miminko mělo otočit na bříško, ale správným způsobem, to znamená, že nejde přes záklon. Nezakloní si hlavičku, neprohne se do luku, ale přitáhne si nožičky k bříšku, natočí se na bok a z boku se potomvzporem přes loket přetočí na bříško.

Jsou děti, které to zvládnou již ve 4 měsících, ale 6 měsíců je nejzazší termín, do kdy by to dítě mělo zvládnout.

Často se nám také stává, že k nám maminka přivede za ruku devíti až desetiměsíční dítě - tedy spíš přivláčí, než přivede, protože dítě samozřejmě samo ještě chodit neumí - že je paní doktorka posílá na rehabilitaci. A když se zeptáme, co dítě samo spontánně umí, zjistíme, že téměř nic. Ani otočit na bříško se mnohdy správně neumí a polohu na bříšku nesnáší, protože ji nezvládlo. Je to způsobeno většinou tím, že maminka je dejme tomu v 6 měsících posadila. Dítě teď chce sedět samozřejmě pořád, je spokojené, vsedě si hraje, matka je spokojená, že je dítě hodné a netuší, že mu tím předčasným posazením narušila další spontánní vývoj.

Pasivní posazení dítěte je nejčastější chybou - dokud si dítě samo nesedne, v žádném případě by sedět nemělo, stejně tak jako když si v náručí začne stoupat na klín matky, není to rozhodně povel k tomu začít je učit chodit!

Kdy se tedy dítě samo posadí?

Samo si sedne nejdřív v 8 měsících až z polohy na čtyřech, jenže maminka má pocit, že už klidně může sedět v půlroce a neví, že mu tím zablokuje veškerý další spontánní vývoj, protože dítě odmítá lézt a dělat další věci.

A proč maminky tak předbíhají vývoj a děti předčasně posazují, aby si v sedě hrály a"nezlobily"?

Máme pocit, že nejčastěji začnou děti posazovat, když se pediatr při půlroční prohlídce zeptá, zda už dítě sedí. Zřejmě mají pocit, že už by to mělo dělat, když se na to pan doktor ptá a začnou je posazovat.

Pro zdravý vývoj dítěte ale udělají rodiče nejvíc, když je dají na zem na deku a nechají je prostě jeho vývoji, aby se mohlo překulovat, aby se snažilo dostat na kolínka apod. V žádném případě by je neměli dávat do různých hopsadel a chodítek - to je vyloženě škodlivé, i když se stále vyrábějí a prodávají.

Nejzdravější způsob pohybu je pro dítě lezení a je strašně důležité, aby dítě toto stadium nejen nepřeskočilo, ale aby lezlo co nejdéle. Tedy žádná chodítka, žádné vodění za ruce!

Shrňme tedy, co by rodiče měli pro svoje děti dělat, aby se správně vyvíjely.

I úplně maličké děti by měly pokládat na bříško. Dnes se nedoporučuje spaní na bříšku kvůli syndromu náhlého úmrtí dítěte (SIDS), ale rodiče si toto varování často vysvětlí tak, že dítě nemá ležet na bříšku vůbec a my pak někdy ve třech měsících zjistíme, že dítě polohu na bříšku prakticky nezná. Takže v bdělém, aktivním stavu dítěti na bříšku žádné nebezpečí nehrozí a je to pro ně velice zdravé. Jedině u nadměrně velkého zákonu hlavy a přizvýšeném svalovém napětí to lékaři nedoporučují, protože to tuto patologii ještě zvyšuje.

Když se dítě začne plazit, měli by si všímat, zda se plazí střídavě, tedy zda používá k odrazu střídavě pravou a levou nožičku, nikoli obě najednou nebo stále jen jednu.

A když si pak dítě stoupne, je třeba sledovat, aby třeba jedna nožička nebyla vtočená dovnitř nebo vytočená zevně, zda dítě nestojí na špičkách, zda zatěžuje rovnoměrně celou plosku nohy (nemělo by být větší zatíženípalcové strany).

A co mají dělat, když si něčeho takového všimnou?

Měli by na to upozornit pediatra a ten je většinou odešle na rehabilitaci. A pokud se k tomu nemá, měli by si doporučení přímo vyžádat, nebo alespoň trvat na tom, aby je pediatr s dítětem poslal k neurologovi, který udělá speciální testy.

Jak to probíhá, když maminka s dítětem přijde na rehabilitaci?

My dítě prohlédneme a zvážíme, co s ním cvičit. Pokud se vyskytnou nějaké i drobné problémy, je ideální začít cvičit kolem třetího měsíce, aby patologie nepřešly do vyšších vývojových stadií.

Co vlastně s dítětem cvičíte?

Cvičíme především Vojtovu metodu. Musíme to maminku naučit, protože velmi důležité je cvičit s dítětem pravidelně - nejlépe čtyřikrát až pětkrát denně vždy po dvou minutách na každou stranu. Takže zpočátku k nám maminky s dětmi chodí jednou za týden nebo za dva týdny, podle toho, jak cvičení zvládají, později - když vidíme, že se vývoj dítěte nastartoval správným směrem - interval kontrol prodlužujeme. Cvičit by dítě mělo ideálně až do doby, kdy začne chodit - a kdy vidíme, že stojí a chodí správně, že se tedy jeho pohybové stereotypy zdravě rozvinuly.

Říká se, že děti při Vojtově metodě hodně pláčou - nebojí se jí maminky?

Děti pláčou, protože jim vadí fixace hlavičky a to, že je držíme a zabraňujeme jim v pohybu...Ale hodně dětí si zvykne natolik, že to snášejí velice dobře. Fakt je, že mnohé maminky se sem až bojí přijít, ale když si toosahají a vidí, že se dítěti nic hrozného neděje, pro spolupráci je téměř vždy získáme.

Myslíte, že na to, jak dítě cvičení snáší, má vliv vnitřní postoj maminky?

Určitě! Když se maminka bojí, je nejistá, pochybuje, zda dítě vlastně netrápí a jestli je cvičení vůbec nutné, dítě vyvádí tím víc.

Nejdůležitější je, aby maminka dítě nelitovala. Dítě ucítí její vnitřní nejistotu, posílí to jeho pocit, že mu máma, která je má chránit, vlastně ubližuje, a "polituje" samo sebe natolik, že bude brečet půldne...To, co dítě při cvičení potřebuje, bychom shrnuly docela lakonicky do čtyř slov: potřebuje jisté ruce a klidnou matku...