Anděl strážný

Tak já snad začnu věřit, že strážný anděl opravdu existuje. Tedy aspoň moje děti ho mají.

Bydlíme v rodinném domku. Dneska ráno u nás zazvonila návštěva, šla jsem k vrátkům otevřít a než jsme se vrátili ke vchodovým dveřím, zjistila jsem, že se Markétka zamkla. Vzhledem k tomu, že jsem si byla jistá, že nemá cenu se ji snažit jakkoliv přesvědčit, aby znovu odemkla (u dvacetiměsíčního miminka je zázrak i to, že se jí podařilo to zamknout), šla jsem zkusit, jestli není náhodou doma zámečník, který bydlí kousek od nás.

Když jsem docházela k jejich vratům, naštěstí se zrovna odněkud vracel. Zastihnout toho pána doma – to je hodně o náhodě. A za 10 minut jsem měla už Markétku zase na ruce. A malá nejen, že nikam nelezla, odnikud nespadla, dokonce ani neseděla a nebrečela za dveřmi na studené dlažbě, ale vylezla si na okno, ze kterého je vidět na vchodové dveře a řičela tam, ale viděla nás a já jsem neměla nervy navíc z toho, že já nevidím ji a že si někde uvnitř domu nějak ublížila.

Tak asi opravdu něco, co ty naše knoflíky chrání, existuje. A jsem moc ráda, že to je.