Vliv rodičů na školy a školství v zahraničí

Francie

Francie je zemí s výrazně centralizovaným řízením vzdělávacího systému, proto je překvapující, že se zde zároveň vyvinula situace, kdy rodičovské organizace mají spoluúčast na řízení škol (i když většinou ve funkci poradní), a to nejen na úrovni jednotlivých škol a obcí, ale i na úrovni okresů, regionů a celého státu. Francouzští rodiče mohou být zastoupeni (prostřednictvím svých volených zástupců) jak ve školských radách primárních a sekundárních škol, tak ve vyšších orgánech:

Tak např. jsou zástupci rodičů voleni na úrovni regionů do Akademické rady pro národní vzdělávání. V ní mají konzultační pravomoci, zvláště pokud jde o sekundární školy. Na národní úrovni jsou obdobně zástupci rodičů zúčastněni v Nejvyšší radě pro vzdělávání. Tento orgán funguje jako poradní instituce ministra školství a má 95 členů. Mezi nimi jsou zástupci učitelů veřejných škol, zástupci školské správy a pedagogické vědy, a také 12 zástupců rodičů. Ti nejsou do rady voleni, ale nominováni akreditovanými rodičovskými organizacemi. Přes tyto nesporné úspěchy v participaci rodičů na ovlivňování školství ani ve Francii nepůsobí rodiče ve směru nějakých radikálních změn vzdělávacího systému.

Rakousko

Rakousko je zemí federativního typu, a proto vrcholové řízení školství je vykonáváno jednak na úrovni každé z devíti spolkových zemí, jednak na úrovni Spolkového ministerstva vyučování a kultury. Participace rodičovské veřejnosti na ovlivňování školství je v podstatě podobná jako ve Francii. Rakouští rodiče mají zastoupení v orgánech jak jednotlivých škol, tak okresů, zemí a celé federace.

Rodičům v těchto orgánech však přísluší nejen pravomoci poradní, ale na okresní a zemské úrovni také pravomoci rozhodovací: Např. v orgánech jednotlivých zemí (Shromáždění zemských školních rad) jsou zastoupeni rodiče ve stejném počtu jako zástupci učitelů. V těchto orgánech vyjadřují stanoviska k návrhům školských zákonů a vyhlášek, navrhují jmenování ředitelů ve školách spolkové země, a dokonce vydávají některé vyhlášky.

Nejdůležitějším orgánem rodičovské angažovanosti v Rakousku – jenž bohužel nemá svou paralelu v České republice – je Rodičovské kolegium při Ministerstvu vyučování a kultury. Je to stálý orgán složený výhradně z rodičů, který zasedá pětkrát během školního roku jakožto poradní instituce ministerstva. Toto kolegium vyslovuje stanoviska a doporučení k navrhovaným legislativním opatřením o školství, předkládá přání a stížnosti rodičovské veřejnosti směrem k ministerstvu apod. Do kolegia jsou nominováni zástupci z několika rodičovských asociací působících na úrovni federace.

Norsko

Také Norsko patří k těm zemím, v nichž mají rodiče legislativně a organizačně založený vliv na školství a vzdělávací politiku. Je to dáno mimo jiného tím, že povinnosti a práva rodičů ve vztahu k školnímu vzdělávání dětí jsou formulována i v kurikulárním dokumentu pro povinné vzdělávání. Orgány, v nichž rodiče mají výhradní zastoupení nebo spoluúčast, fungují podle zákona na všech školách: Jsou to jednak Rady rodičů, které hájí společné zájmy rodičů dané školy a iniciují je k aktivní spolupráci se školou, jednak Školské rady, které jsou jakousi správní radou školy, jsou poradním orgánem ředitele školy a rodiče v nich mají jen menšinové zastoupení (2 zástupci rodičů z 9 členů rady).

Dále jsou rodiče zastoupeni v Obecních školských výborech, které již mají nejen poradní funkci, ale i pravomoc rozhodovací: Obecní školský výbor rozhoduje např. o zaměstnávání učitelů, o pořádání kurzů norštiny pro imigranty apod. Na nejvyšší, celostátní úrovni mají rodiče zastoupení prostřednictvím Národního výboru pro základní školy. Jde o poradní orgán ministerstva školství, který je složen výhradně ze zástupců rodičů, kteří jsou nominováni na 4leté funkční období. Tento výbor sice nemá rozhodovací pravomoci, ale svou konzultační a informační činností působí jako prostředník mezi rodičovskou veřejností a centrálním orgánem řízení školství v zemi.