Budeme vycházet z toho, že dodržujeme úplně ta nejzákladnější pravidla pro bezpečné soužití psa s dětmi: Děti nikdy nesmějí psa zlobit či jej jakkoliv trápit; děti nedávají psovi povely (do 13 let); děti a psi si hrají vždy jen za dozoru dospělého. Tou nejdůležitější prevencí je důslednost ve výcviku a správné dodržování hierarchie.
Pokud psa teprve pořizujeme, doporučuji bedlivě si ujasnit, proč psa chceme a jaké jsme schopni a ochotni poskytnout mu zázemí! Poruchy chování s následnými kolizemi v rodině mohou pramenit z absence nebo špatného pojetí jedné ze čtyř následujících psích potřeb.
Čtyři základní potřeby
Potrava. Naučme své děti nejdůležitější zásadu – nikdy nerušit psa, když žere! Také by se neměly vrhat hladit a mazlit, když si pes žižlá kost, má hračku nebo si cokoliv kouše. Pokud je dítě hodně malinké, je samozřejmě zodpovědnost na nás. Nelze se pak zlobit na psa, když necháme malé dítě bez dozoru na dvorku a to spadne psovi do misky nebo na něj začne nasedat jako na koně, právě když žere. Pokud chceme posílit hierarchické postavení psa u dítěte, můžeme dovolit a dohlédnout, aby dítě psovi podávalo žrádlo. To se však doporučuje to až tak od 10 let. Tím posílíme dominanci dítěte nad psem. Také vřele doporučuji nedávat psovi od stolu.
Pohyb. Téměř v každé odborné literatuře se dočteme, že pokud hledáme plemeno, které nepotřebuje moc ven, nemáme si pořizovat psa, ale plyšáka.  Třikrát denně kolem bloku nestačí ani malému psovi a já tvrdím, že dobře vylítaný pes doma neškodí, protože spí. Určitě bychom i psovi, který má k dispozici zahradu, měli dopřát vycházky po okolí. Myslím si, že není dobré uvolit se pořídit dětem psa a pak jim roky předhazovat, že s ním nechtějí chodit ven. My jsme dospělí a bereme na svá bedra hlavní zodpovědnost jak za soužití dítěte a psa, tak za zajištění dobrých podmínek pro to, aby náš pes byl vyrovnaný. Určitě bychom měli naučit své děti, které venčí malé pejsky, aby je nezvedaly do náručí, když se blíží větší pes. Také můžeme své děti naučit zdvořile požádat dospělého člověka, aby si přivolal svého velkého psa. To je myslím do výbavy dítěte jedna z důležitých asertivních dovedností, kterou se mohou naučit právě prostřednictvím psa.
Zázemí. Pes k vyrovnanosti potřebuje nezbytně přítomnost lidí. Pejsek zavřený od rána do večera v bytě, protože páníčkové jsou v práci „od nevidím do nevidím“, se dobře nemá. Nedivme se, že bude doma minimálně ničit, a mohou se u něho projevit jakékoliv poruchy chování, které se mohou neblaze dotknout i zdraví našich děti. Také samota v kotci nebo na pozemku, „který má hlídat“, a kam jej chodí pouze jednou denně někdo nakrmit, je pro psí vyrovnanost přímo zkázonosná. Druhým extrémem je stálé „otravování“ psa neustálou přítomností. Stává se, že je přivolán psí psycholog do zoufalé rodiny, kde „pudlík je agresivní na batole“. Pak se ukáže, že pejsek nemá kam zalézt, je celý den pronásledován batoletem, které je štípe, tahá a jinak trápí. Pes nutně potřebuje doma nebo na zahradě svůj klidný kout, kde může bez starostí odpočívat svých 18 hodin denně, které nezbytně potřebuje!
Zábava–výcvik. Často slyším názor, že výcvik je trápení. Správný a pozitivní výcvik však zajistí psovi jednu z nejdůležitějších podmínek jeho psí vyrovnanosti, a to zábavu. Problémové chování vůči dětem může začít projevovat i pes, který se „jenom“ nudí. Základní výcvik patří zásadně do rukou dospělého, dětem až od 12-13 let! A zase záleží jen na nás, zda si z cvičení uděláme otravu nebo zábavu. To nejjednodušší je přece vydat povel „sedni“, když držíme misku se žrádlem a pak pejska touto plnou miskou odměnit. Cvičit psa je jednoduché, ale vyžaduje to důslednost a trpělivost. Velkým omylem je názor, že malého psa není potřeba cvičit, protože „nic neudělá“. A co jeho bezpečí? Nikdy se nenarodí neposlušný nebo „problémový“ pes, takového z něj udělá až zmatený nebo žádný výcvik.
Jsem přesvědčená, že jak naše děti, tak i naši psi nám nastavují zrcadlo nás samých, a toto „zlobení“ bývá k neunesení. Často si vzpomenu na „Nekonečný příběh“, kde zaznělo „...budeš se muset podívat až na dno své duše...“ A tak se my dospělí nebojme naučit se zase na oplátku něco od našich dětských a psích diblíků a přerovnat si třeba své životní priority.
15.4.2005 Ing. Eva Mizerová (Děti a my)
Napište nám svůj názor k tomuto článku...
| |
Pokud máme v rodině psa, jistě si jako rodiče klademe otázku, jak to všechno zařídit, abychom všichni zůstali zdraví a spokojení.
