Jsou počítače pro děti?

V květnu 2003 jsem se zúčastnila evropské konference o předškolním vzdělávání v informační společnosti. Konference se konala v Bruselu za účasti zástupců devatenácti evropských zemí, USA a Jižní Afriky. Konference byla uspořádána z důvodu potřeby podělit se o dosavadní zkušenosti a poznatky a výsledky výzkumů s využíváním ICT (Information and Comunication Technologies) v předškolním věku.

Zástupcům České republiky, Maďarska a Polska, kteří se konference zúčastnili, zněly přednesené požadavky na vybavení mateřských škol digitální technikou jako utopie. Proto byl vznesen, vzhledem ke specifickému postavení zemí bývalého „východního bloku“, požadavek uspořádat schůzku zástupců těchto zemí a diskutovat o jejich problémech a zkušenostech.

Počítače u sousedů

Na základě získaných informací o vybavení škol v Maďarsku a Polsku, ale i na základě vlastní zkušenosti z návštěvy mateřských škol v Maďarsku a na Slovensku se domnívám, že ve srovnání s těmito zeměmi jsme na tom ve vybavení mateřských škol technickými prostředky v Čechách asi nejlépe i vzhledem k již pokračující realizaci projektu IBM vybavování školek počítači s programem Kidsmart. Vybavení mateřských škol v Čechách není všude stejné. Specifické postavení ve vztahu k menším městům a venkovu má Praha, ale i zde jsou rozdíly mezi jednotlivými obvody.

V letošním roce jsem navštívila mateřské školy na Slovensku a v Maďarsku. Možná by taková návštěva byla užitečná pro ty ředitelky a učitelky, které si stěžují na nedostatek prostředků na vybavení škol. Měla jsem pocit, že se tu zastavil čas. Prostředí navštívené mateřské školy mi připomnělo období, kdy všechny školy v Československu byly jednotně vybavovány ústředními dodávkami z Komenia a tak si byly podobné „jako vejce vejci“. Jedinou audiotechnickou pomůckou, kterou jsem objevila v navštívené mateřské škole na Slovensku, byl přenosný kufříkový magnetofon a gramofon. Při dotazu na vybavení výpočetní technikou alespoň pro potřeby ředitelky se paní ředitelka pouze od srdce zasmála.

V Maďarsku je situace obdobná, ale snad se tu blýská na lepší časy. Tady již získávají školy počítače alespoň pro administrativní práci ředitelky. Při dotazu na možnost využívání počítače ve výchovně vzdělávací práci byla reakce stejná jako na Slovensku.

Počítač jako pomůcka

Osobně mám již šestileté zkušenosti s využíváním počítače v mateřské škole při práci s dětmi. Dva počítače jsme získali díky sponzorským darům od rodičů. Počítač v předškolním vzdělávání jsem chápala a chápu především jako novou metodu práce s dětmi, díky které umožním dětem postupně si zvykat na počítač jako přirozenou součást prostředí. Tyto děti se narodily do informační společnosti a bez dovednosti používat výpočetní techniku v běžném životě se neobejdou.

Tak jak zaznělo i na konferenci, všechny děti bez rozdílu mají právo seznámit se s ICT v souladu se specifickými zvláštnostmi danými věkem. Současná situace v Čechách je taková, že ne všechny rodiny mají dostatek prostředků, aby umožnily svým dětem přístup k počítači a k prostředkům ICT. Proto by v závislosti na možnostech mohla umožnit první kontakt s počítačem právě mateřská škola.

Proti mé představě o funkci počítače pro děti jsou odborníci v chápání využívání ICT v předškolním věku dále. Jak bylo uvedeno na konferenci, rychle se měnící technická společnost si žádá změnu lidského myšlení, a proto je třeba děti již od útlého věku na tyto změny připravovat. Je třeba je aktivně vést k učení se novými způsoby a metodami, podporovat schopnost učit se a komunikovat vytvářením vhodných dovedností. Je třeba děti připravovat na nutnost využívání technologií v jejich každodenním životě tím, že budou využívat počítačů, programovatelných hraček i elektroniky a budou zběhlé ve využívání vybavení, které podporuje jejich učení a komunikaci. Vzniká potřeba integrovat využívání ICT do kurikulí pro předškolní vzdělávání, aby byly děti v budoucnu schopné ICT správně používat.

Nedomnívám se, že je nutné zařazovat seznamování dětí předškolního věku s informačními a digitálními technologiemi do osnov (RVP PV). Možnost využívání počítače vnímám jako alternativní, doplňkovou metodu a záleží na vedení školy, zda se rozhodne tuto metodu využít či ne (záleží na vybavení, zájmu a schopnostech učitelů, rodičů atd.). Pokud se však vedení školy rozhodne počítač využívat, potom by měla být tato skutečnost zohledněna ve školním vzdělávacím programu a následně zapracována do třídních vzdělávacích programů.

Děti zkoušejí „kamerovat“

Skutečnost, že děti se rodí do informační společnosti, je jednoznačná. To, že se ve svém budoucím životě neobejdou bez dovednosti obsluhovat výpočetní i digitální techniku (peněžní bankomaty, mobilní telefony, domácí spotřebiče, video, televizory, digitální kamery, fotoaparáty a další elektrotechniku), není podle mého názoru důvodem k tomu, abychom záměrně vytvářeli situace, při kterých by měly děti obsluhu těchto přístrojů nacvičovat.

Možná jsem ve svém názoru ovlivněna situací týkající se vybavení škol v České republice. Mateřské školy disponují televizory, videi, videokamerami, fotoaparáty, ředitelky používají počítače včetně Internetu. Někde se již používá výpočetní technika i pro vzdělávání dětí. Většinu z těchto přístrojů využíváme, ale vzhledem k pořizovacím nákladům nemůžeme nabídnout tuto techniku pro potřebu dětí stejným způsobem, jaký byl prezentován na konferenci jednou z ředitelek mateřské školy ve Skotsku. Můžeme jim ale ukázat, k čemu přístroje slouží a jak se s nimi zachází. Jistě žádná z nás neodmítne dítě, pokud projeví zájem zkusit „kamerovat“, jak děti s oblibou říkají, udělat snímek nebo zapnout televizor.

Také programovatelné hračky jsou koncipované pro používání jedním dítětem a vzhledem k nákladům na pořízení nebudou asi běžným vybavením našich mateřských škol. Domnívám se, že v evropských zemích, jako je Francie, Německo, Velká Britanie, je situace jiná. Podle mého názoru je finanční situace tamních škol lepší, a proto nevznikají problémy při potřebě vyměnit poškozený přístroj nebo hračku.

Rodiče sledují dítě na počítači

Na konferenci mne velmi zaujal požadavek na vytvoření digitálního portfolia pro každé z dětí. Možnost jeho vytvoření by naplnila alespoň částečně požadavky na evaluaci danou RVP PV. Jedná se o vytvoření a aktualizaci webové stránky pro každé dítě od doby, kdy začalo navštěvovat mateřskou školu. V aktualizaci stránek následně pokračuje základní i střední škola. Učitelé i rodiče získávají ucelený přehled o vývoji a pokrocích dítěte. Podmínkou je návaznost a spolupráce jednotlivých typů škol, vybavení, dovednost a časový prostor stránky vytvořit a aktualizovat, zajištění přístupu rodičů k Internetu.

V zemích Evropské unie mají školy pro realizaci většinou dobré podmínky. Mateřské školy jsou zpravidla součástí budov základních škol. Školy mají potřebné vybavení jak pro počítačové zpracování, tak i vybavení pro pořizování podkladů pro tvorbu webových stránek (digitální kamera, fotoaparát). A co je hlavní, na škole jsou odborníci, kteří získané podklady zpracují a aktualizují a pečují o stránky dětí.

V jedné ze skotských škol mají dokonce učitelé k dispozici vlastní laptopy, které zapůjčí na požádání rodičům, aby jim umožnili přístup k Internetu a mohli si prohlédnout stránku svého dítěte. Každá stránka má své přístupové heslo, které zná jenom škola a rodič z důvodu ochrany před zneužitím.