Víte, co je to Filmstudio Blabla?

A tak vzniklo Filmstudio Blabla, a do dnešního dne má na kontě nespočet správně pubertálně laděných pohádek a “telenovel”, parodií a původních her, kterým souhrnně říkáme rakvičkárny.

Některé názvy mluví samy za sebe: Jak Maruška k měsíčkům přišla (lekce sexuální výchovy pro nezletilé), O červenomodrobílé Karkulce, Uřvaný Sanchéz (mexická telenovela), Nemocnice na kraji vesnice, Česko hledá Superškvár, Mrazák, apod. Od jisté doby se každá návštěva s dětmi odehrává stereotypně: naši kluci připraví scénář (mají jich v zásobě celou hromadu) podle počtu herců. Stálí zákazníci už vědí, ostatní jsou rychle zasvěceni. Další hodinku se plouží bytem mumlající postavičky a učí se role. Potom propukne vlastní natáčení. V lepším případě se na závěr můžeme podívat na surový nesestříhaný film, v horším se hotový film v sestříhané podobě dopraví hercům dodatečně.

Dovídáme se o našich dětech touto cestou hodně. Každé je jiné, všechny veselé a s báječným smyslem pro komično. Nejraději mám nesestříhané nahrávky, tam vidím přirozené reakce dětí na nejrůznější situace. A musím naší tvůrčí skupině přiznat, že se většinou i my dospělí u jejich výtvorů válíme smíchy.

“Vy necháváte dětem takovou drahou hračku?!” hrozí se mnozí, zvláště ze širokého příbuzenstva. Ano, je to drahá hračka, ale myslím, že nejlepší za posledních 15 let. Z filmové tvorby postupně vyplynuly role, které se dnes už mění jen operativně : Dominik je scénárista a režisér, Daniel kameraman a střihač, Helča maskérka a choreografka, Michalka a Zuzanka prozatím převážně výkonný orgán (herci). Díky filmstudiu se Helenka naučila zvládat svoje chování a vyjadřovat emoce (vlastně jsme tak navázali na rodinné semináře – ovšem rakvičkárny už nejsou záležitostí jen rodinnou), přestala se bát reakcí ostatních, získala větší sebevědomí a kamarádské vazby k dětem, které naším domem protékají jako trvalý vydatný proud. Míša objevila činnost, která ji nejprve oslovovala jako diváka, později se hrozně ráda na sebe koukala v televizi, a teď už konečně chápe i herectví jako takové (i když stále zůstává její doménou “ one man show”, nejlépe pantomima).

Dnes se tedy zapojují do herecké branže všichni i s malou Míšou. Ta je jako herečka nesmírně disciplinovaná – asi ji budu muset natáčet i v běžném životě.

Díky filmstudiu Blabla máme zachyceny různé etapy růstu a vývoje našich dětí i dětí našich příbuzných a přátel, i bez “trapných” aranžovaných situací, jak se to tak občas dělá (naše aranžované děti to vydržely do 5 let, potom už předváděčky pro kameru odmítaly).

Vlastně je to bezvadná relaxace pro všechny, a my můžeme být jen rádi, že se dokážou zabavit, a NÁS zabavit, tvůrčím způsobem. Ne že by neseděly u počítače, to vysedávají pořád – ale nikoliv u her, stříhají a upravují filmy.

V létě se filmstudio rozrostlo o další činnost, o studio nahrávací. Skladby a písně skupiny Bonsai a Pohowek (žádnou logiku v tom nehledejte) si v ničem nezadají s blablacímy filmy. První céda jsou natočena a vypálena pro skalní příznivce, kteří se prozatím rekrutují převážně z nadšených členů stálých i příležitostných.

Tak nevím, co nám z našich dětí vyrůstá (abych se zamyslela s panem Karbanem) – zatím jsou všechny hodně nad věcí a svůj osud se šoubyznysem nespojují. Snad jen Michalka sní o tom, že jednou vyhraje Superstar – nebo ještě lépe stane se bohatou rozmazlenou herečkou šestákových filmů a všichni kolem ní budou skákat a snášet jí modré z nebe, krásní muži jí budou ležet u nohou a budou se předhánět, kdo jí koupí víc nekonečných žvýkaček.