Druhý trimestr je tady

Oficiálně jsem vstoupila do druhého trimestru mého těhotenství. To znamená, že teď by podle všech předpovědí mělo být vše skvělé. No uvidíme, co a jak se oproti prvnímu trimestru změní. Skoky mi říká, že se trochu změnila moje nálada a jsem teď víc optimista. Musím ho hned na začátku pochválit, moc pěkně se o mě stará a rád by mi snad snesl i modré z nebe, kdyby to šlo (nebo by to snesl tomu malému?).

Možná bych řekla, že se začíná trochu hýbat moje "večerka". Do nedávna jsem v 9 hodin večer spala jako zabitá, nyní už někdy vydržím až do 10 hodin - úspěch! Nastala dokonce i jedna výjimka (ve čtvrtek 9.12.), a to jsem šla spát až o půlnoci. Bylo to proto, že jsme slavili firemní den v hotelu v Harrachově, a večer byla na programu volná zábava a diskotéka. Ale i tak jsem myslím byla první, kdo šel dobrovolně spát tak brzy. Nedobrovolní spáči byli oslabeni velkou konzumací nápojů. Já pochopitelně alkohol nepiji a tentokrát mi dokonce ani šéf nechtěl nalít (což loni pochopitelně dělal). Všechny zaměstnance obcházel a vlastnoručně jim rozléval whisku z pětilitrové láhve. Když se dostal ke mně, jen se zklamaně podíval a pronesl: "Káčo, Ty máš takový štěstí!!!!" a moji porci musel nalít někomu jinému. Ani mi to nevadilo. :-)

Když už jsme byli na horách, tak jsem také šla na několik malých procházek na čerstvý vzduch. Tam se moje podezření potvrdilo - do kopce jsem nestačila s dechem. :( Nebylo to sice nějak tragické, ale zadýchala jsem se i do malého kopečku.

Z Prahy jsme jeli do Krkonoš autobusem. To byla zkouška ohněm, pytlík jsem si s sebou nebrala. Chtěla jsem vědět, jak na mě bude delší jízda autobusem (2,5 hodiny) působit. Mohu si gratulovat, nic se nedělo, špatně mi nebylo. Jen na cestě zpět jsem si plánovala, že si chvilku pospím, ale usnout jsem nemohla ani na chvilku.

Ve 14. týdnu jsem byla na další pravidelné kontrole u gynekologa. Sestřička mě opět zvážila. Už jsem ji předem hlásila, že si myslím, že klidně to kilo, nebo dvě klidně může přidat. A nemusela. Od minulé návštěvy jsem přibrala 30 dkg. Když na váze nebyly zaznamenány závratné změny, tak jsem je ale zaznamenala na obvodu pasu. Černé kalhoty (jedny z mých nejmilejších) jsem už nedopla na knoflík. Proto jsem měla v práci stále oblečené a zapnuté sako, které ten rozepnutý knoflík skrývalo. ;-)

Jednoho dne jsem také dostávala docela silné křeče do břicha. Už jsem přemýšlela, co by to mohlo být. Jestli jsem něco špatného snědla, nebo by mohlo být něco v nepořádku s mrňousem? Večer jsem na to doma přišla - spodní kalhotky mi působily takové trápení. Obyčejné kalhotky, jenže měly pevnější gumu v pase než obvykle, ale do břicha se mi nezařezávaly. Jaká Vám to byla úleva, když jsem je doma sundala!

Ale zpět k prohlídce. Vážím pořád skoro stejně, na první prohlídce jsem byla nejtěžší (= pěkně napapaná). Moč byla také bez cukrů a bez bílkovin a tlak se mi pohybuje pořád okolo 105/60.

Také lékař mě prohlédl a dělohu už mám vyrovnanou správným směrem (proto už nemusím cvičit zvláštní kočičí hřbet k tomu určený a Skokymu je to moc líto - už na něj zadek nevystrukuji). Vše ostatní bylo v pořádku a pochválil "to", že vše roste pěkně podle předpisů.... Na gravidogramu zatrhl první křížek na křivce velikosti hranice dělohy - cca 12 cm.

Příští návštěva se bude odehrávat v 16. týdnu (těsně před Vánoci) a budou mi tentokrát odebírat i krev na vyšetření možných genetických vad.

Začátkem prosince jsme telefonovali Skokyho mamince na Slovensko a popřáli jí vše nejlepší k narozeninám (shodou okolností má narozeniny ve stejný den s mojí maminkou). Tehdy se mě také pochopitelně ptala, jak se mi daří. Trochu jsme si popovídaly, ale pak mne překvapila jednou jedinou větou: "No Kači, určite budete mať dcéru." Samozřejmě jsem se zeptala, jak na to přišla. "Jednoducho, keď neznášaš cigaretový dym, zápach prepáleného oleja a podobné vône, tak to bude dievča!" A je jednoduše rozhodnuto, protestovat už se ani nedá... Asi s tím už nic nenaděláme a musíme počkat do porodu. Na ultrazvuku nechci, aby mi řekli, jestli čekáme holčičku nebo chlapečka. Myslím si, že to je jedno z nejkrásnějších překvapení v životě, tak se to tajemství musí uchovat až do úplného konce těhotenství.