Druhá návštěva u lékaře a oznámení Skokyho rodině

Za dva týdny jsem měla naplánovanou návštěvu u gynekologa. Chodím tam až odpoledne po práci (okolo 17 hod.), to už tam bývá málo lidí. Snad už tentokrát bude schopen těhotenství potvrdit i on! Byl by to asi trapas, zase všem oznamovat, že miminko se nekoná, možná někdy příště. :-)

Sestřička si mě už pamatovala, uvítala mě slovy "tak dílo se skutečně podařilo" a hned sáhla do kartotéky "Těhotné" a vyndala moji kartu. K mému překvapení už měla všechno připraveno dopředu - tzn. těhotenskou průkazku s termínem porodu 12.června 2000, nálepky s rodným číslem na zkumavky s krví a různé žádosti na vyšetření (EKG, ultrazvuk).

A už začala těhotenská poradna. Odebrala mi krev (docela dost, půjde to prý na rozbory krevního obrazu, kde určitě zjistí, že mám málo železa, jak je u mne zvykem, dále testy na AIDS a syfilis, krevní skupinu a nevím, co ještě), změřila tlak (110/60), otestovala moč (v pořádku - bez cukru a bez bílkovin) a skočila jsem na váhu (ukazovala o 2 kila víc, než ta moje domácí). Ještě jsem se dozvěděla, jaké testy se kdy budou provádět. Test krve na genetické vady okolo 16. týdne, na ultrazvuk půjdu v 10. týdnu a ke konci se bude opět odebírat krev na pohlavní choroby. Na EKG si můžu zajít o patro výš ještě dnes, jsou tam do 18 hod. (výsledek v mezích normy). A také musím někdy k zubaři.

Tentokrát mě pan doktor prohlédl a už mě i on považuje za těhotnou. Až na obrácenou dělohu všechno v pořádku. Takže cvičím dál.

Na státní svátek ČR (pro neznalé 28.října) jsme jeli na Slovensko. V pátek jsme měli dovolenou, tak jsme se trochu projeli. Skokyho rodina je ze Spišské Nové Vsi, takže jsme si naplánovali i nějaké procházky a výlety po okolí. Chtěla jsem jít buď do Tater (na které vidí z okna, pokud je hezky) nebo do Slovenského ráje. Nakonec jsme podnikli túru v Tatrách a jeden výlet do Pieninského národního parku (na severu Slovenska, až u hranic s Polskem).

Se Skokym jsme byli zvědaví, jakou radost budou jeho rodiče mít z toho, že se poprvé stanou babičkou a dědečkem. Asi před dvěma měsíci byli u nás na návštěvě v Praze a skoro každý den se nás vyptávali, kdy už to tedy bude... Já jsem si myslela, že Skokyho maminka hned skočí po jehlicích a začne celá šťastná štrikovat čepičky a svetříky atd. Vše ale probíhalo jinak.

Projevená radost skoro žádná, jen jsme slyšeli "óóó" a "joj ja budem babka". Konec. Prý pak ale nemohli do tří hodin do rána usnout.... :-) Dozvědělo se to i další příbuzenstvo a pár dalších známých a kamarádů.

A co pociťuji? Nějak mě asi přepadla chuť na kyselé - připravila jsem okurkový salát, podle Skokyho byl poněkud kyselejší, ale dobrý. Pak to vyprávěl známým, jaká mu teď dělám kyselá jídla, prý se to nedalo jíst (!). Mně to ale do očí neřekne. :-(

Jinak ranní nevolnosti stále žádné, i když švagrová mi vyhrožuje, že ji to potkalo až později, ale pak to stálo za to! Možná jen o trochu častěji chodím na záchod na malou a taky se mi trošku zvětšily prsa a jsou citlivější.

Přepadla mě ale příšerná únava. Večer nemohu udržet otevřené oči, pořád zívám a v 9 hodin jsem "mrtvá". Skoky se podívá na hodinky a už je mu jasné, že může připravovat postel a já jdu spát.