Chci rodit v zahraničí, ale jak na to?

O tom, jak nedobré moje zkušenosti jsou, se nebudu moc rozepisovat, snad jen to, že jsem z Břeclavi a před rokem jsem zde byla v porodnici, která prý patří k tomu lepšímu, co v českém porodnictví existuje a nijak moc mě to nenadchlo. Porodní asistentka, která mi vychvalovala tamní prostředí, buď pořádně nadsazovala, a nebo si představuje pojmy klid, intimita a co nejmenší zasahování do přirozeného průběhu porodu trochu jinak než já. Nikdo mi tam sice násilím necpal klystýr a ani mne nenutil do vyholování, ale to bylo asi tak všechno. Přítomnost bandy lidí, kteří se mi ani nepředstavili a nevysvětlili, co tam dělají, uklízečka, která tam každou chvíli zvědavě nakoukla jak porod pokračuje, automatické nasměrování do litotomické polohy bez možnosti výběru ? prý je na to už pozdě, nepříjemné silácké poznámky zdravotníků, na které jsem vůbec nebyla zvědava. Snad to bylo i tím, že tam se mnou nebyl manžel, který byl bohužel nemocný a tak si možná personál připadal silnější v kramflecích? Vím, že je hodně ženských, které jsou splachovací a brzo na nepříjemné chvíle zapomenou, přítomnost cizích lidí někomu i nevadí, ale taková já bohužel nejsem. Jsem poměrně citlivá a poznámky ,,neřvěte, když jste to děcko dělali, taky jste neřvala,, a ,,jaktože nejde kojení, tak snad máte nějaký pudy, nebo jste tak nemožná, že necítíte co dělat?,, jsem rozhodně nebrala jako humor. Odrovnaly mě na hodně dlouhou dobu, pěkných pár měsíců jsem si připadala jako totální debilek, který neumí nic, ani porodit, ani pořádně kojit a nebýt pochopení a lásky manžela, který s intimním životem začínal pomaličku a jemně, možná bych si i jako manželka připadla úplně k ničemu. Nechápu, proč se ke mně chovali jak se chovali. Jsem soukromník, nákupčí. Kdybych se takhle nemožně chovala ke svým zákazníkům, nikdo ode mě zboží brát nebude.

Když jsem si pak trochu stěžovala u gynekoložky, ke které jsem šla na kontrolu, dostalo se mi jen pokárání jako malé školačce, že zdravotníci vždycky nejlíp ví co dělat, že si nemám vymýšlet nesmysly jako třeba porod na stoličce, že oxytocin je přece potřeba na urychlení porodu ? přece na tom sále nechci strašit celý den a vůbec mám být ráda, že naše porodnictví je tak dobré, že v něm umírá jen málo dětí a maminek. Neříkám, že tato gynekoložka je špatná, s prohlídkami u ní jsem byla spokojená, je to taková starší, korektní a pečlivá paní, ale stejně už k ní nemám tu důvěru, co jsem měla. Představa, že všechno se má se zaťatýma zubama snést a být přitom ráda, že jsem neumřela a dítěti nikdo neutrhl hlavu? To je opravdu síla, zvlášť když si poctivě platím zdravotní pojištění a nepřipadá mi, že jim dávám málo. A to si ani nemůžu připlatit a vybrat, jakou nití mě zašijí a stehy z té nejlacinější niti mně vyhnisávaly ještě půl roku po akci! Jizva mi zůstala opravdu ošklivá. Jaktože můj pes byl před čtvrt rokem šitý kvalitnějším materiálem než já?

V současné době jsem znovu těhotná, ale vracet se do molochu českého porodnictví se mi ani trochu nechce, a proto jsem si řekla, že se o své představy o těhotenské a porodní péči podělím s Rodinkou. Snad se zde najde někdo, kdo mi poradí, jak různé věci zaonačit a třeba tím inspiruji i jiné ženy, které by to rády udělaly podobně jako já.

Když jsem uvažovala nad tím, co bych od před- a poporodní péče očekávala, vyšlo mi, že:

• Nejraději bych kontroly svého zdravotního stavu odbývala s milou zkušenou porodní asistentkou, se kterou bych si vypracovala plán porodu i poporodního období a ona by mne tímto vším citlivě provedla.
• Kontroly u gynekoložky chci absolvovat jen tehdy, bude-li to nezbytné ze zdravotního hlediska a nebo nebude-li na to porodní asistentka stačit ? ať už zkušeností, nebo přístrojovým vybavením.
• Na prohlídkách chci absolvovat jen to, co je nezbytně nutné a nic víc. Je nepříjemné zjistit, že člověku byly předepsány třeba tři ultrazvuky navíc a přitom vzhledem k normálnímu průběhu těhotenství nebyly potřeba a to ještě jeden z nich byl sice naúčtovaný, ale provedený ne.
• Rodit chci pokud možno v klidném domácím prostředí a v poloze, která mi bude vyhovovat a chci u toho pouze asistentku a manžela.
• Pokud se vyskytnou komplikace, chci mít možnost odvozu do nemocnice, kde sice asi nebudou jásat, ale normálně mě přijmou a nikdo mi nebude předhazovat, že jsem začala rodit doma a to mi nebyli dobří a teď mi najednou dobří jsou.
• A teď něco speciálního, s čím možná bude hodně lidí nesouhlasit, ale myslím, že i tomuto přání by mělo být přihlíženo: nechci, aby u mého porodu figurovali muži-zdravotníci. Za prvé se opravdu stydím a pro pocit mého bezpečí a klidu je velmi důležité, že se na mou nahotu nedívá cizí muž. Vím, že lékaři-muži jsou na nahotu zvyklí, já však na to zvyklá nejsem a pokud to bude aspoň trochu možné, žádného cizího chlapa u porodu nechci. Lékaře jen v nouzi nejvyšší a různé sanitáře, civilkáře nebo mediky ani za nic! A za druhé mi připadne nedůvěryhodné až směšné, že chlap dokáže s takovou určitostí vědět, kdy má rodička tlačit a jak ji důležitě poučuje, kde to bolí a kde ne, když to sám na svém těle nikdy nepocítí. Tím vůbec neříkám, že lékaři-porodníci někdy nemůžou být lepší než ženy-(jakže je ten ženský tvar od porodník?), ale jsou pro mne v této oblasti méně důvěryhodní. Podle mě není nad to, když si žena-lékařka nebo porodní asistentka na vlastní kůži prožije delší porod co bolí, polohu s nohama výš než hlava i hrozbu urychlování medikamenty a ona ji pak různá trapná rozhodování přejdou.
• Pokud skončím v nemocnici, chci mít možnost odejít kdykoli to umožní můj zdravotní stav a stav dítěte, beze strachu, že kdybych odešla o den dřív, pošle na mě někdo sociálku, hasiče nebo policii.
• Po porodu chci mít dítě pokud bude v pořádku stále u sebe, žádné odnášení abych třeba 5hodin nevěděla, co s ním je.
• Přeji si kojit a chci, aby mi pro to byly umožněny co nejlepší podmínky.
• Chci mít po porodu co nejvíce klidu a intimity, nejraději samozřejmě v domácím prostředí, kam za mnou v případě potřeby přijede moje porodní asistentka a poradí mi co a jak. Opravdu chci na možné drobné komplikace využít domácí konzultaci, nechci vysedávat celý den někde po ordinacích, pokud nebudu muset.
• Své dítě nechci nechat v novorozeneckém období očkovat. Nejsem proti očkování jako takovému, vakcinovat ale citlivý metabolismus čerstvě narozených dětí mi připadne kruté a komplikace po kalmetizaci jsou nám důvěrně známé. Bohužel jsem nezažila, že by se mne v porodnici na moje názory ptali. Naše čisťounké domácnosti určitě nejsou semeništěm chorob a pochybuju, že se tam dítě okamžitě po porodu nebo příchodu z porodnice nakazí tuberou, záškrtem a černým kašlem dohromady. Chci mít možnost pár měsíců očkování odložit a pak svému dítěti dopřát dražší, nebuněčnou vakcínu, která je aspoň podle průzkumů šetrnější.

Sečteno a podtrženo, když jsem si po sobě přečetla, co vlastně chci, vyšlo mi, že po českém porodnickém systému chci příliš a těžko mi to v naší republice bude splněno. Chápu, že to co chci je naprostý luxus a nadstandard. Ráda bych si za to i připlatila, tady to ale nejde. Uvažovali jsme s manželem, že udělám kompromis a místo asistentky budu chodit ke gynekoložce. Pak se začátkem 9.měsíce vypravíme do Krkonoš (co kdyby se náhodou něco nepředvídaného stalo a já rodila časněji), uděláme si tam krásnou delší dovolenou a přivezeme si z Vrchlabí další miminko. Tam by mi na moje přání určitě k porodu nepřišel muž, rodit bych si mohla v jaké poloze by se mi zachtělo a s očkováním ještě v porodnici to tam prý taky nepřehání. A kdybych chtěla na druhý den domů a byli jsme já i mimi v pořádku, určitě ani z toho by tam kovbojku nedělali. Manžel sice spočítal, že asi měsíční pobyt v Krkonoších nebude levný, ale v těchto případech bych na peníze tolik nehleděla. Nemáme jich sice nadbytek, ale úplně chudí také nejsme. Nerodím přece tolikrát v životě, abych si případně nemohla vzít menší půjčku, kterou za rok-dva splatíme a mít v duši klid, že jsem těhotenství i porod prožila tak, jak chci já a ne jak mi to vnucují jiní.

Nato jsem začala uvažovat, kam budu chodit k doktorce, když k té minulé už se mi nechce. Jak jsem psala, nejsem s tou paní nespokojená, ale teď jsem přeci jen citlivější, dávám na sebe pozor, mám i obavy aby to dopadlo dobře a proto potřebuji někoho, kdo mě dokáže uklidnit že to bude fajn a má i trochu podobné názory jako já. Nechce se mně zase poslouchat kázání, že porodní stolička není vhodná a voda taky ne, protože člověk není ryba (na porodu do vody přitom vůbec nebazíruju) a že mám jet normálně do porodnice a tam držet hubu a krok. A taky mně bylo jednu chvíli líto, že rodit doma s klidem, že kdykoliv můžu do nemocnice, se mi tady asi nepovede. Ani kolem Vrchlabí neexistuje mnoho porodních asistentek, které mi přijedou k porodu v domácnosti a už vůbec se mi nepodaří tu kterou asistentku poznat během těhotenství, mít ji u porodu a po porodu a většinu věcí si vybavit s ní. A pokud už podle svých představ porodím někde u Vrchlabí nebo přímo tam, kde po návratu domů seženu další asistentku, které budu důvěřovat a která o mne bude pečovat doma?

Asi před týdnem přišel manžel s návrhem: ,,A co kdyby sis našla asistentku v Rakousku?,, Přiznám se, že nápad mě příjemně překvapil. Před tím jsem o tom vůbec neuvažovala, ale teď mi to připadá jako velmi dobrá varianta. Žijeme na hranicích a tak je to k možné rakouské asistentce daleko blíž než do Vrchlabí. Klidně bych tam mohla dojíždět i na pravidelné kontroly a hlavním ,,kontrolorem,, svého těhotenství bych udělala asistentku, jak jsem chtěla. S němčinou na tom nejsem až tak špatně a jen bych se v ní procvičila a angličtinu zvládám aktivně. Ultrazvuk a jiné, finančně náročnější věci bych si nechala udělat v ČR. Co se samotného porodu týká, asi by za mnou asistentka nepřijela domů a jet za ní s načatým porodem přes hranice by byl risk, takže bych se musela předem ubytovat v Rakousku, podobně jako jsem to chtěla udělat s Vrchlabím. A tady si nemyslím, že by ubytování v příhraničí bylo o tolik dražší, než vysokohorské ceny v Krkonoších. Měla bych tedy šanci porodit v domácím prostředí a mít odpovídající péči vyškolené osoby a pokud by bylo třeba, mít i kvalitní péči v nemocnici a pak si z ní odjet a nebát se, že mne tam budou nutit zůstat. Dokonce jsem zjistila, že jedna z mých zákaznic je původem Rakušačka, sama rodila ambulantně a říkala, že se u jejích rodičů můžeme zdarma týden-dva ubytovat na dovolené, takže by ubytování bylo možná vyřešené lacino?

Je zde ale hodně dalších otázek, se kterými si zatím nevím rady, protože mé pátrání jak si v klidu porodit po svém je teprve v začátcích.

A tak se obracím na čitatele Rodinky, jestli neví:

Kolik přesně stojí zdravotní péče v Rakousku a co z toho by mi mohla proplatit moje pojišťovna. Pokud mi vystaví těhotenskou průkazku zahraniční asistentka, budou ji u nás akceptovat? Jak to vlastně bude s porodným a mateřskou, kdybych hlavní penzum péče měla v zahraničí, ale zaměstnaná přitom byla tady a tady si také dobrovolně povinně platila pojištění?

Kde je u rakouských hranic nejbližší samostatná porodní asistentka a jestli umí i anglicky, kdyby to německy nešlo tak dobře. Zda existuje poblíž rakouských hranic porodní dům, kdybych se rozhodla rodit ambulantně tam (to mi slíbila poradit i moje rakouská známá). Jaké jsou různé možnosti ne-drahého dlouhodobějšího ubytování, když budu chtít s miminkem zůstat déle, abych se vyhla časnému očkování, nemusí to být luxus, stačí jeden tichý klidný pokoj, vařič a dobrá pitná voda. Jak je to se zapsáním dítěte do pasu a s jeho převozem přes hranice, když se narodí v cizině, jak je to s jeho občanstvím?

Co to vlastně všechno obnáší, když zoufalá ženská dělá zoufalé věci a je i ochotna si zaplatit, aby se v těhotenství, při porodu a po porodu mohla cítit jako plnoprávný a samostatný člověk a ne jako onuce, na kterou není potřeba brát ohled?

Existují i rakouské, německé nebo polské servery podobné Rodince, kde bych mohla najít další informace o porodech v zahraničí, případně tam najít známé, kteří smýšlejí podobně jako já a byli by ochotni mi poskytnout ubytování? Mimochodem, známá mé známé z Těšína chce tak moc porodit v domácím prostředí, že odjela k příbuzným do Polska a stráví tam celé těhotenství, v Polsku je porod doma s asistentkou právně upraven. Slyšela jsem i o jiných ženách z příhraničí, že jezdí za těhotenskou péčí do Německa a pak rodí tam. Jaké jsou možnosti porodu v zahraničí, když nám ty naše vnitrostátní nevyhovují?

Děkuji předem za všechny podněty a nápady.