Pozor na zimní úrazy

Zimní ulice

Přecházet přes ulici naše děti přece již dávno umějí. Ale pozor, i přes to bychom měli děti naučit zdánlivě banální věc: jak se chovat na zimní ulici, co se mění a na co si dát pozor. Pro děti totiž zimní ulice může představovat spíše prostor pro dobrodružství. Děti musejí vědět, že auto se v zimě chová jinak, částečně nevyzpytatelně: za deště nebo při námraze má auto delší brzdnou dráhu a také dítě přechází silnici pomaleji (opatrnější chůze na kluzkém povrchu). Dříve se stmívá (pro některé děti je tma už při příchodu domů ze školy či z kroužku), chodci jsou tedy hůř vidět. To platí také za deště, mlhy či sněžení. Je dobré, aby děti měly barevné oblečení s reflexními prvky. Hodně úrazů se na ulici stává, pokud je všude tzv. ledovka. Naučme děti chodit pokud možno po posypaném chodníku, u domů a zdí, kterých se můžeme přidržovat. Nikdy si na chodníku nedělat skluzavku.

Zimní sporty

U všech zimních sportů platí – v každé chvíli znám své síly! Naučme děti, aby dělaly jen to, na co se cítí a co bezpečně umějí a nikdy se nenechaly vyhecovat kamarády k výkonu, který je nad jejich síly. Můžeme si s dětmi zahrát malou hru, kde budeme hrát staršího kamaráda, který je hecuje a děti si odmítnutí vyzkoušejí na vlastní kůži. Druhým základním předpokladem k úspěšné prevenci je správné vybavení. Upozorněme děti na známé profesionální sportovce, všichni mají nejen dobré vybavení, ale nikomu nechybí ochranné pomůcky: helma, chrániče, rukavice. Nezapomínejme na to, že hlavním vzorem jsme pro děti my (toto platí především u dětí předškolního věku a prvního stupně základní školy) a tudíž také naše správné vybavení a vhodné oblečení.

U lyžování bychom určitě měli dětem nechat seřídit lyže ve speciálních servisech. Děti by měly vědět, že nikdy nesmějí zbytečně zastavovat uprostřed sjezdovky a když spadnou, měly by se snažit co nejdříve se zvednout, aby neprochladly a nepřekážely ostatním lyžařům. Pozor na ledové plotny – místa bez sněhu a na terén, kde jsou v blízkém okolí stromy.

A co chodci na sjezdovce? Přecházet sjezdovku je stejné jako přecházet silnici, pokud je to jen trochu možné, měli bychom se pokusit sjezdovku obejít a pokud ne, nikdy bychom neměli nechat děti, aby ji přecházely samy.

Nejméně náročným zimním sportem je sáňkování. Svah musí mít dlouhý dojezd, kde se dá bezpečně zabrzdit. Pozor na kopce, které končí silnicí, lesem, potokem, chodníkem nebo zdí, na sáňkařské trase by také neměly být stromy. Pro děti může být lákavé sáňkovat na silnici, kde je sníh uježděný auty. Sáňkování je bezpečné pouze na řiditelných saních, žádné vycpané pytle! Nikdy nezůstáváme stát v sáňkařské dráze. Malé děti by neměly na saních nikdy jezdit samy. Sklon svahu musí vždy odpovídat věku a schopnostem dětí.

Bruslení je sport rychlosti i krásy a je oblíbený u chlapců i u děvčat. V těsných botách musíme dávat obzvlášť velký pozor na omrzliny. Nebezpečný může být pád hlavou na tvrdý led, proto by měli mít chlapci–hokejisté vždy na hlavě helmu. Ruce by měly být chráněny rukavicemi, protože nože bruslí jsou ostré a pokud by dětem při pádu na zem někdo najel bruslí na ruce, mohlo by si naše dítě místo radosti ze zimního sportování odnést nejen bolest a smutek, ale také trvalé následky. Vždy bychom měli vědět, kde naše děti bruslí, a pokud to není na kluzišti, měli bychom si být stoprocentně jisti, že je na přírodní nádrži led unese a že dětem nehrozí nebezpečí např. u stavidla, kde je led tenčí nebo kde voda vůbec nezamrzá. Základní preventivní opatření: na zmrzlou vodní hladinu se můžeme odvážit, až když je led silný alespoň 8 cm, to bývá většinou až po několikadenním mrazu. Při oblevě pak pevnost ledu velice rychle klesá.

Při všech zimních aktivitách bychom měli dbát na teplé oblečení a boty a hlídat, zda se u dětí neobjevují omrzliny, sledovat, zda se na obličeji neobjevují bílé skvrny a zda nevzniká necitlivost prstů rukou či nohou. Při počínající necitlivosti ihned postiženou část těla zahřejeme – vždy najdeme dost tepla např. pod svojí bundou, nejlépe v podpaží.

Mnohým z nás takové poznámky k bezpečnosti dětí a některá pravidla připadají možná jasná, známá a zbytečná, ale zamysleme se nad tím, zda opravdu víme, kde jsou naše děti a zda jsme si stoprocentně jisti, že jsme udělali maximum pro jejich bezpečí. Vždyť každému úrazu se dá zabránit, každý úraz je zbytečný.