Co jsou astma a alergie...

Astma je onemocnění, jehož základem je výrazně zvýšená reaktivita průdušek. Mezi nejčastější podněty, které průdušky dráždí a mohou vyprovokovat astmatický záchvat, patří cigaretový kouř, prašné prostředí, dráždivé plyny, spreje na vlasy, mlha, smog, chlad, fyzická námaha i silné emoce, pylová zrna, zvířecí srst, roztoči, plísně, potraviny, hmyzí jedy apod.

Při podráždění dýchacích cest dochází k otoku střední vrstvy průdušek, ke zvýšené produkci hlenu hlenotvornými žlázkami a ke stahu hladké svaloviny. Výsledkem je ztížené proudění vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Pacient pociťuje nedostatek dechu, tj. stává se dušným, průdušky vydávají pískavé či hvízdavé zvuky. U některých pacientů je nápadný dráždivý kašel, někteří si pouze stěžují na tlak na hrudi. Symptomy se dostavují v různě dlouhých intervalech buď jako reakce na známý podnět, nebo bez nápadné příčiny. Časté jsou noční dušnosti a dušnosti při tělesné námaze.

Průduškové astma je dnes chápáno jako nemoc, k jejímuž rozvoji vede souhra několika faktorů. Na počátku je genetická dispozice, ta však sama o sobě nestačí. Pro vznik a zhoršování astmatu jsou prvořadé faktory zevního prostředí: znečištěné ovzduší, pasivní a aktivní kouření, virové infekce a alergeny.

Řada alergenů se dostává do organismu dýchacími cestami, i když astma může být vyprovokováno také potravinovými (např. burský oříšek) nebo kožními alergeny. Původ inhalačních alergenů je různý, většinou se jedná o běžné látky nacházející se v ovzduší jako např. pyly, prach, roztoči, plísně, zvířecí alergeny.

Pyly. Pylové alergie, tzv. polinózy, mají charakteristicky sezónní charakter. V jarním období dominují pyly dřevin, v létě pyly travin a na podzim pyly vysokobylinných plevelů. Schopnost alergizovat je u různých rostlin různá. Například díky přibývajícím nekultivovaným plochám na sídlištích, kde se daří zejména rostlinám s agresivními pylovými alergeny (pelyněk černobýl, bojínek luční, pýr plazivý, tomka vonná, ovsík vyvýšený apod.), došlo k vzestupu projevů polinózy. Koncentrace pylů v ovzduší je také ovlivněna počasím. Horké, suché počasí napomáhá šíření pylů, stejně jako vítr. Naopak déšť sráží pyly dolů na zem a riziko obtíží snižuje. Monitorování pohybu pylových zrn je obvykle zajišťováno regionálními hygienickými stanicemi a zveřejňováno například na internetu (www.pyly.cz). Z údajů se sestavuje pylový kalendář. Stejně jako u ostatních alergenů je nutné omezit kontakt alergika s pyly na minimum. V kritickém období je potřeba velmi omezit větrání. Krajním řešením je používání obličejových masek.

Prach. Domácí prach je bohatým zdrojem bytových alergenů. Je tvořen chemickými látkami a biologickým materiálem typu bakterií, plísní, lidských a zvířecích odpadů, roztočů. Pravidelné větrání místností v období příznivého stavu ovzduší vede k regulaci domovní teploty a relativní vlhkosti vzduchu. Tím nepřímo klesá koncentrace alergenů v ovzduší. Stejný účinek má časté vytírání podlah a užívání výkonných vysavačů s kvalitními filtry. Ideální jsou dobře omyvatelné podlahy bez koberců, byty bez záclon a závěsů. Užívání čističek vzduchu na noc také snižuje výskyt prachových alergenů. Prašnost bytového a domovního prostředí závisí na poloze domu, na klimatických a zeměpisných podmínkách, na ročním období, na způsobu vytápění, na vnitřním zařízení bytu, na počtu osob, které domácnost obývají. Jiný je domácí prach ve městě a na venkově.

Roztoči. Hlavním alergenem domácího prachu jsou roztoči. Jsou to drobní členovci podobní klíšťatům. Jsou asi 0,3 mm velcí a pouhým okem neviditelní. Nejdůležitější jsou dva druhy: Dermatophagoides pteronyssinus a Dermatophagoides farinae. Roztoči se živí lidskými lupy a kožním odpadem. Je jich proto nejvíce v lůžkovinách, kde mají ideální vlhkost, teplo a dostatek obživy. Navíc alergizují i svými výměšky, kterými znečišťují prostředí. Zdrojem roztočů v přírodě jsou zvířata, ptáci, včetně holubů, slepic a kanárků. Výskyt roztočů v průběhu roku má dva vrcholy. Prvním je období mezi srpnem a říjnem, druhý trvá od února do března. Alergen roztočů je poměrně velký a těžký a vznáší se ve vzduchu pouze několik minut po rozvíření. Nejvíce rozvíříme roztoče vysavači staršího typu, které nemají účinné filtry. Výskyt roztočů lze omezovat vhodnými úpravami interiéru: žádné koberce, záclony, čalouněný nábytek, častá výměna lůžkovin (každých 14 dní) a jejich praní v horké vodě na 60°C. Nebezpečné jsou plyšové hračky. Obsah roztočů lze kromě praní snížit i tím, že se nechají přes noc vymrznout v mrazničce. Peří v polštářích a pokrývkách je nutné nahradit jinými materiály jako např. dutými vlákny, které se dají prát a poskytují roztočům méně příznivé podmínky.

Plísně. Plísně se vyskytují jak v domácím, tak ve vnějším prostředí. Spóry mikrohub (mikromycet), jak se správně „plísně“ nazývají, jsou menší než pylová zrnka (řádově měří jen několik mikrometrů). Proto se snadno dostávají až do periferních průdušinek a vyvolávají obávané astma. Plísně potřebují teplo, vlhko, proto vznikají zejména na podzim, kdy opadává listí a tlejí rostliny. Rizikovým prostředím jsou nevětrané chaty a chalupy, přízemní nebo podkrovní byty se špatnou izolací. Sporadicky byly popsány alergické reakce na „velké“ houby, žampiony. Z potravinářských zdrojů je nejnebezpečnější plíseň sýru niva. Na plíseň jako hlavního vyvolavatele alergií začneme pomýšlet při obtížích, které se zhoršují při vlhkém počasí nebo jsou vyprovokovány pobytem ve vlhkých a obtížně větratelných místnostech. Celosvětově nejzávažnější jsou houby Alternaria, Cladosporium, Fusarium a Botritis. Spóry mikrohub vykazují značnou variabilitu, která znesnadňuje diagnostiku alergenu a tím i imunoterapii.

Zvířata. Kočičí alergeny ze slin nebo kůže představují velké nebezpečí. Jsou velmi malé a lehké, navíc mají dlouhou životnost. Alergen kočky přetrvává v domácím prostředí až 6 měsíců po odstranění zvířete z bytu. Lépe je kočku do domácnosti alergika vůbec nepořizovat. Psí alergeny pocházejí ze slin, kožních šupin a moče. Kupodivu nepocházejí z chlupů. Není tak rozdíl mezi dlouhosrstými a krátkosrstými psy. Alergeny drobných hlodavců, jako jsou myši, křeček, morče, krysa a potkan, jsou častou příčinou alergizace dětí. Alergenem je srst a moč.

Kromě běžného klinického vyšetření, včetně poslechového nálezu a vyšetření krevního tlaku je potřeba zhodnotit funkci plic. To se provádí za použití výdechoměru nebo spirometru.

Výdechoměr. Přístroj na měření výdechu je malý a velmi jednoduchý. Pacient se zhluboka nadechne a vydechne do náustku přístroje. Proud vzduchu ukáže na stupnici maximální rychlost vydechovaného vzduchu. Typickým nálezem u astmatika je ranní pokles hodnot. Obvykle je snížení parametrů proměnlivé v závislosti na spouštěcím podnětu.

Spirometrie. Spirometr měří nejen rychlost výdechu, ale i objem vydechovaného vzduchu. Moderní přístroje hodnotí parametry nádechu i výdechu a umožní přesné monitorování několika plicních funkcí.

Alergeny. Nejcennější je podrobná anamnéza. Přítomnost alergie u rodičů nebo člena v rodině zvyšuje pravděpodobnost, že se bude jednat o alergické onemocnění. V osobní anamnéze je nutné pátrat po závažnějších onemocněních, reakcích na léky, přítomnosti implantátů (např. stomatologických), projevech alergických chorob v dětství. Důležitá je pracovní anamnéza. Při pátrání po alergenu se zaměřujeme na popis příznaků a okolností, za kterých vznikají (kdy, kde), zvyky, způsob života, školní, pracovní prostředí, volný čas, životní prostředí – bytové, domovní, nejbližší okolí vašeho bydliště, stravovací zvyky.

Kožní testy doplňují podezření na sensibilizaci vytypovaným alergenem. Provádějí se na alergologickém pracovišti. Nejčastěji se provádí „prick-test“ (skarifikační/škrábací). Na kůži se kápne alergen a jemným hrotem o délce 1 mm se provede kapkou vpich. Reakce se odečítá za 15 minut. Měří se velikost zarudnutí pupenu. Krevním vyšetřením prokazujeme přítomnost specifických alergických protilátek IgE proti různým alergenům. Dnes je možno vyšetřit specifické protilátky asi proti 1000 alergenům. Podstatou tzv. provokačního testu je vyvolat příznaky alergie tím, že vystavíme pacienta kontaktu s podezřelým alergenem. Jestliže reakce vznikne, je to potvrzení toho, že testovaný alergen je příčinou pacientových obtíží.

Léky uvolňující dýchací cesty. Po podání těchto léků dojde k uvolnění svalu ve stěně dýchacích cest a k rozšíření průdušek. Inhalátory s těmito preparáty mívají modrou, zelenou nebo šedivou barvu. Existují různé druhy a typy inhalátorů. Inhalaci provádí nemocný většinou, když se objeví příznaky záchvatu. U závažných forem astmatu může být pacientovi doporučeno užívat inhalátor v pravidelných intervalech.

Léky s preventivním účinkem. Tyto léky tlumí zánět v dýchacích cestách, čímž snižují jejich dráždivost. Na rozdíl od bronchodilatačních preparátů se musí užívat pravidelně, obvykle dvakrát denně. Inhalátory pro preventivní použití jsou hnědé nebo oranžové. Rozlišujeme tři hlavní druhy preventivních léků: inhalační kortikoidy, kromoglykát a nedokromil. Také zde je k dispozici více druhů inhalačních preparátů.

Základem je odstranění alergenu. Nemocný se musí vyvarovat styku s alergenem. Například bývá nezbytné odstranění domácích zvířat, časté a důkladné luxování, péče o lůžkoviny. Pro pylové alergiky bývá vhodná klimatická léčba v době potíží na horách nebo u moře, kde je posunuté vegetační období. Protože je eliminace kontaktu s alergenem mnohdy nemožná, provádí se tzv. hyposensibilizace a nasazují se léky s protialergickým účinkem. Cílem hyposensibilizace je snížit přecitlivělost pacienta na diagnostikovaný alergen. Nemocný dostává injekčně nebo v kapkové podobě v pravidelných intervalech a stanovených dávkách roztok alergenu. Je to v podstatě forma anti-alergenového očkování. Léčba je dlouhodobá, obvykle se provádí minimálně 3 roky. Úspěch léčby závisí na správném výběru alergenu, na jeho kvalitě, na vhodném dávkování a na dobré spolupráci pacienta.

Léky s antialergickým účinkem. Do této kategorie léků patří antihistaminika a tzv. stabilizátory žírných buněk. Původní léky s antihistaminivým účinkem, tzv. první generace, vykazují i silný sedativní účinek (např. Dithiaden). Nová, druhá generace léků již tyto vedlejší účinky nemá. Účinek moderních léků nastupuje rychle a trvá až 24 hodin. Mezi stabilizátory žírných buněk řadíme kromoglykát sodný a nedokromyl sodný. Látky brání uvolňování zánětlivých látek z žírných buněk a eosinofilů (např. Tilade nebo Nalcrom). U alergických pacientů se často využívá razantního protizánětlivého účinku kortikosteroidů. Mezi pacienty jsou známy pod respektovaným termínem „hormony“. Využívají se v inhalační, tabletové, injekční nebo masťové formě.

Slibné jsou také blokátory leukotrienových receptorů (Singlair nebo Accolate).