1. Poprvé jsem se s psycholožkou setkala na víkendovém setkání žadatelů o náhradní rodinnou péči FODu (státní orgány nás vyhodily, tak jsme si chtěli s manželem ověřit, zda jsme svéprávní vychovávat dítě - nebo zda nám neseberou třeba i našeho psa:o)
Působila velice, velice nepřístupným dojmem, ale vyklubala se z ní báječná žena a dle mého názoru laika nejen odborník co se týče znalostí a odbornosti, ale i běžného člověčenství. A nevychvaluji ji takto jen proto, že jsme z jejího odborného posudku vyšli kladně a závěrem nás doporučila pro zařazení do registru žadatelů.
Až mě překvapilo, když jsem si přečetla posudek, vypracovaný na základě všech o daném víkendu provedených testů/dotazníků apod.- opravdu nás odhadla dost přesně (a v některých věcech až moc přesně!) . Mimochodem - tato paní psycholožka je soudní znalec v oboru a v jistém kraji prověřuje z pověření státních orgánů žadatele o NRP.
2. Druhé setkání po takto pozitivní zkušenosti zapůsobilo jako facka - p. psycholožka pověřená státními orgány prověřením žadatelů o NRP v našem kraji byla naprostý opak. Jednala s námi jako s kusem hadru a po celou dobu "prověřování" nám dávala jasně najevo, že přes ní rozhodně neprojdeme - "…ona se pod nás rozhodně nepodepíše, takové hurá akce rozhodně nepodpoří, ať se vrátíme až nám bude minimálně 30 let anebo ať dodáme potvrzení o neplodnosti (asi existuje vědecká definice přímé úměry - čím prokazatelnější neplodnost, tím kvalitnější rodiče), děti v dětských domovech nejsou určeny do rodin a když tak jen pro neplodné žadatele atd…".
Ještěže právě tato p.psycholožka nebyla všemocná a my přes ní prošli - Martinku jsme si přivezli 8 měsíců od podání žádosti:o)
3. Na základě "odborného" posudku dětské lékařky, která po 1 návštěvě prohlásila naši Martinku za mentálně retardovanou, jsme byli nuceni před rozhodujícím soudem o adopci vyhledat psycholožku, aby tuto nálepku z Martinky sňala (bylo nám řečeno, že mentálně retardované děti nelze svěřit do adopce, ale jen do pěstounské péče). Chyba lávky - a už jsme se ocitli ve spárech těch ne-mocných podivínů. Po 4h trápení 3,5letého dítěte - kdy Martinka nepoznala rozevřený kapesní nůž, stará rourovitá kamna, státní vlajku atd. jsme odcházeli s výsledkem ne totožným, ale také nijak povzbudivějším. Ale pro tu chvíli to účel splnilo - Marťásek je na "doživotí" naše:o)
4. Další p.psycholožka nám měla pomoci s problémy v mateřské školce - ale jen měla dlouhosáhlé řeči o tom, jaké nedostatky u Martinky zjistila (opět po naprosto stejném testu s otevřeným kapesním nožem - mimochodem tento test vydalo SPN někdy v 70.letech) a daný problém ve školce rozhodně vyřešit nepomohla.
5. Protože problémy v MŠ přetrvávaly, rozhodla se p.ředitelka podstoupit s Martinkou videotrénink interakcí (stručně - psycholog natáčí běžné dění ve třídě a po té na základě videozáznamu učí učitelky, jak předcházet nežádoucím situacím, konfliktům atd.). Nevěřila jsem, ale viděla jsem výsledek na vlastní oči - opravdu bylo pomoženo jak učitelkám, dětem, tak i nakonec Martince.
6. Po zdárném zdolání problému v MŠ se vyskytl další problém, s nímž jsme si nevěděli rady - noční pomočování. Psycholožka, které jsme se bohužel svěřili do péče, vymyslela "geniální" věc - tzv. léčbu šokem. Měli jsme Martinku, která má noční můry z každé i neškodné návštěvy lékaře, strašit a vyhrožovat nemocnicí a injekcemi - bez komentáře!!! Druhá "odborná" rada byla ta - aby si v noci po sobě tu postel uklidila. Ač se mi to zdálo téměř stejně nesmyslné a naprosto mimo jako ta rada první, zkusila jsem malou obdobu té "drahocenné" rady - nechala jsem zkusmo Martinku ve 2h ráno vyprat svoje počůrané pyžamko. A hle, ono místo toho, aby to mělo požadovaný "léčebný" účinek - tak to Martinku nesmírně bavilo a příště se k tomu hnala v noci s naprostou ochotou a nadšením.
7. Naštěstí jsme v době této "odborné" péče navštívili víkendovou akci v Domě rodin, kde jsme se setkali s p.psycholožkou, která nám dokázala během toho dopoledne poskytnout k této problematice více praktických rad než její kolegyně během několika sezení. A do 2 měsíců jsme byli "na suchu":o)
8. V té době už se blížil zápis do ZŠ a my nutně potřebovali odborné vyšetření, abychom věděli, na co tedy ta naše Marťule má a kam až můžeme jít s našimi nároky na ni. A navíc při "nadstandard" požadavcích na naše školství je tento odborný posudek nezbytný. Ale kde vzít "normálního" psychologa a nekrást. Takových, kteří otevírají "šuplík" mentální retardace, běhá po tom našem světě dost - děkuji, s těmi už jsme měli to štěstí se setkat.
Myslím, že jsme měli nakonec štěstí a p. psycholožka vypracovala takový posudek, který ji dává šanci ukázat, co v ní je - na normální základní škole.
9. Poslední p. psycholožka je školní psycholožka, s níž Martinka absolvuje 2x týdně se svými spolužáky relaxaci - v rámci výuky. Prozatím se jeví, že nepatří k těm "šuplíkovým", ale přistupuje k našemu dítěti jako k individuu s nárokem být sama sebou.
Závěr tohoto výčtu necháme otevřený….
Chci jen říci, že já mám za těch "pár" let z psychologů trauma a nejraději bych je vymazala z povrchu zemského:o)
21.10.2003 Bára ()
Napište nám svůj názor k tomuto článku...
| |
