Z deníku maminy: Jak na Nový rok, tak po celý rok ? aneb zdraví především…
7.8.2003 Terreza, 3 děti a bříško 15 názorů
Předem se omlouvám se za tento trochu morbidní a pesimistický článek, po pravdě řečeno – už měsíc zpracovávám naší veselou dovolenou z konce června a snad to bude i brzy hotovo, ale okolnosti potlačily do popředí jiný námět…
Příchod letošního roku mě zastihl v Ústřední vojenské nemocnici, kde jsem ležela se zlomeným obratlem, tchýně byla na neschopence po operaci karpálních tunelů na pravé ruce (to má z toho, že si nenechá vymluvit, že nepotřebujeme každý rok nový svetr, a plete a plete !). Děti si svoje choroby odbyly v prosinci, a myslím, že i manžel měl v té době pouze nějakou zanedbatelnou rýmu.
- Začátkem února postihla celou rodinu (kromě nejmenší Anežky) střevní viróza, pro mojí matku to byl první varovný signál, že s jejím žlučníkem by se ale už doopravdy mělo něco dělat !!!
- V březnu mě braly zuby tak strašně, že jsem skoro uznala manželovu teorii, že sice neví, jak „bolí“ porod, ale že zuby jsou mnohokrát horší !!!
- V dubnu, kdy byl můj obratel prohlášen za srostlý, čekaly mě rehabilitace a návrat „do normálu“, jsem trochu nečekaně otěhotněla. Ty první dny smíšených až negativních pocitů pak srovnaly mateřské hormony a přesvědčily mě, že se všechno zvládne !
- V květnu měla tchýně nad uchem klíště, a i když ho objevila včas, zduřely jí uzliny na krku a strašně rozbolela hlava. Dostala silná antibiotika a čekají jí testy na borelii a podobné klíštěcí potvornosti.
- V červnu jsme dostali do schránky několik parte – stará paní od sousedů, která si vloni chodila půjčovat kočárek s Anežkou, aby měla nějaký pohyb, jak říkala, strýc z Moravy, soused odnaproti, který se ani po měsíci neprobral z narkózy po operaci BY-PASS…
- První týden v červenci podstoupila moje maminka laparoskopickou operaci toho zatrápeného žlučníku, a až na mírný zánět jedné rány, se zdárně zotavila a chystá se do lázní.
- Před dvěma týdny jsem odjela s dětmi „na prázdniny“ ke tchýni, a Petřík poněkud nešikovně spadl z palandy rovnou na kostrč a ještě se zády uhodil o zeď. Začal křičet tak, že jsem byla přesvědčená, že má všechny obratle vražené do sebe jako dalekohled ! Běželi jsme o patro níž pro sestřenici-záchranářku, ale bohužel nebyla doma… Odjela na Orlík, a tam si při dovádění ve vodě vykloubila rameno tak, že jí to museli rovnat v nemocnici pod narkózou. Volali jsme doktora, ten pak sanitku s fixačním lehátkem, a tak jsme měli noční výlet na Bulovku. Rentgeny byly v pořádku, běžný test z moči také, takže jsme byli odeslání zpět domů.
- Po této hektické noci volala teta (sestra tchýně), že v noci zemřela jejich matka…Tchýně z toho měla šok, v pátek za babičkou v domově důchodců byla, a vypadala prý tak dobře…
- Abychom tak nějak přišli na jiné myšlenky, odjeli jsme všichni na chalupu. V sobotu odpoledne se mi zbláznil žlučník tak, že jsem musela zůstat v nemocnici v Karlových Varech na kapačce, a pak ještě dalších 6 dní na pozorování…
Takže se ptám : CO NÁS JEŠTĚ POTKÁ ?!