Jak dělá netopýr?

Tomášku, jak dělá pejsek? Jak dělá kočička? Tome, pejsek, haf - haf!

Tyto inteligentní hovory jsou u nás na denním pořádku už pěkně dlouhou dobu. Venku na procházce, doma nad knížkou nebo leporelem, nad hračkami, u večerníčku a z výcvikových důvodů i v metru, v autobuse a jinde. Začátky byly jednoduché, vybrali jsme si pár bezproblémových, jednoduše rozlišitelných zvířátek. Doma se vesele mňoukalo, štěkalo, chrochtalo, pípalo i mečelo. Záhy se ukázalo, že autoři knih a hraček pro děti mají příliš bujnou fantazii, nebo požili nějaký halucinogen. Jak jinak si vysvětlit ilustrace v leporelu, na kterých je žlutá koza s červenými kytičkami na zádech nebo žlutý pejsek s modrým zadkem? Drobnosti jako žluté kočky a modrozelené sovy snad ani nemá cenu zmiňovat.

K výběru dalšího leporela jsme přistoupili mnohem odpovědněji, přece nedopustíme, aby dítě žilo v zoologických a jiných bludech. V knížce jsou zajíčci, veverky, jeleni, medvěd v barvách skoro realistických. Problém se ukázal u obrázku, kde si veverky češou hřebenem kožíšek. Tom si to neomylně zapamatoval. Když jsem ho venku upozornila na veverku, zahrál pantomimu, jak se veverka pěkně češe. Stálo nás to několik týdnů přeučování a už i u nás doma dělá veverka "hop!"

Dalším výchovným neúspěchem je žirafa, ta dělá "žižiži". Vysvětlení je úplně jednoduché, Tom má na ponožkách žirafy. Jednou při oblékaní jsem ho chtěla zabavit, aby se přestal zmítat a bránit, a můj dávno zdegenerovaný mozek vyplodil onu kompromitující informaci o žirafách a "žižiži". Snad mu to jednou v ZOO vysvětlím.

Největší duševní muka mi způsobuje pěnové puzzle, které nám slouží jako koberec na hraní. Je to sympatická a velmi oblíbená hračka, Tom skládá a rozkládá, cpe jednotlivé díly do hrnců, do krabic a do auta, ubytovává zvířátka u sebe v domečku a žvýká je, co mu síly stačí. Vzhledem k mému stále rostoucímu bříšku i únavě se mi hra s puzzlem v leže na zemi zdá být optimální. Aspoň chvíli polehávám a s Tomem si opakujeme zvířátka. Pejsci, kočky, ryby, ptáci, slon, dokonce i krab je bez problémů. Mírně znejistím u tučňáka, pelikána nebo želvy, značné problémy mi činí muflon, medvídek koala, netopýr nebo velbloud. A úplně v koncích jsem u zvířátek, která neumím s jistotou pojmenovat. Dumám nad puzzlíkem, jestli je to nosál, mravenečník nebo rejsek a co asi vydává za zvuky. Brzy mě asi zahlédnete v knihovně, jak si chci vypůjčit Brehmův život zvířat, abych zvládla vzdělávat dvouletého syna.

Jak dělá u vás doma netopýr, tučňák a žížala? :o)