Překvapení na výletě

Nedávno jsem navštívila město, které již znám. Bylo mimo sezónu, turistů málo a tak jsem se rozhodla navštívit znovu některé z památek, kde jsem už byla. Zbylo mi totiž mimo pracovní povinnosti i trochu času pro sebe.

V penzionu, kde jsem bydlela podávají k snídani i místní tisk. Ráda si jej pročítám. Ačkoli je to cizí město, někdy mají stejné problémy jako u nás doma a někdy v jejich řešení lze najít poučení či inspiraci k řešení problému vlastního. To ráno mé oči přitáhl článek o mnichovi, který je podle článku velmi známý. Popisovali tam jeho činy a myšlenky a některé z nich mi byly velmi blízké. Zrovna projíždí městem a pořádá jednu přednášku pro veřejnost. Hned jsem si zavolala na uvedené telefonní číslo o informace a zjistila, že lístky jsou sice zdarma, ale je nutné si je vyzvednout dopoledne před přednáškou a na přednášku pak přijít nejméně hodinu předem. To se mi zalíbilo, měl tak šanci si přednášku poslechnout každý, kdo měl zájem a udělal si čas.

Ráno jsem tedy vyrazila brzy a přišla na místo čekání o půl hodiny dříve, než byl začátek vydávání lístků. Ve frontě čekalo už několik desítek lidí, zhruba třetina kapaciny sálu.

Stejně tolik se postavilo do fronty během čekání. Před rozdáváním oznámili, jak je nutno se chovat odpoledne v sále, kdy přijít a že každý dostane jen jeden lístek, pro sebe, to proto, aby se dostalo na všechny. Dostala jsem tedy svůj lístek a šla vyřídit, co jsem si naplánovala.

Odpoledne jsem přišla dříve a přesto byl sál už z půlky plný. Lístky i sedačky byly číslované a tak nedocházelo k strkání o lepší místa. Na velké obrazovce ukazovali krátký film o mnichovo dosavadní práci, hrála klidná relaxační hudba. Ukolébala mnoho z čekajících do dřímoty.

Přednášku zahájilo několik mnišek a mnichů. Přišli, v klidu se sedli na pódium a starší mniška nás naučila písničku proti vzteku či rozčílení. Také nám vysvětlila jak provádět meditaci. A že je možné meditovat i při chůzi.

Mladší mnich nám pak pomohl provést meditaci v sedu přímo v sále. Během této meditace se ale začal rozléhat sálem šepot a všichni po očku sledovali jak očekávaný mnich přichází na pódium. Vsechny pozdravil a začal vyprávět.

Říkal, že když jsme naštvaní a máme chuť někoho potrestat, měli bychom se zastavit a zamyslet nad tím, proč nás kdo naštval.

Protože šťastní lidé nikoho netrápí, jen ti, co mají sami v srdci trápení. Proto je nutné netrestat, ale naslouchat.

Uvedl příklady, jak naslouchání starostem druhého zachránilo manželství i rodičovské vztahy. Dal základní rady, jak se naučit naslouchat a jak zabránit semínku podráždění a vzteku v nás vzklíčit. Pozval nás na své kurzy. A vlil do nás naději, že i sebepokaženější vztah se dá zachránit, budou-li se obě strany snažit spolu mluvit vlídně a snažit se navzájem si porozumět. Pro začátek stačí když s tím začne jedna strana, my, druhá se přidá časem sama.

Pak také povyprávěl o objímací meditaci. A pak byl najednou konec.

Několik hodin uteklo jako voda a byl čas jít domů. S nadějí, s odhodláním změnit svět k lepšímu, s radostí, že inspiraci můžeme najít tam, kde ji vůbec nečekáme. Jako třeba na výletě.