Po třech letech manželství strávených povětšinou v domácnosti si začínám uvědomovat jak rizikovému povolání se věnuji.
Vyjmenuji jen zranění a zraněníčka (ta co chvilku bolí ale nejsou vidět) za poslední týden:
Nejspíš ale prostě bude něco pravdy na statistikách nebezpečnosti povolání zvaném ,žena v domácnosti'.
Bohužel se mi statistiky přirovnávající riziko ženy v domácnosti k rizikům horníka (tj. cca 7x větší riziko než v běžné práci) nepovedlo najít, takže nemohu podat přesné údaje. Ale všechny tyhle moje úrázky mě přiměly trochu přemýšlet - kde vzniká v bezpečném přístavu domova tolik rizik ? A tady jsou moje odpovědi a porovnání.
V pracovním prostředí, třeba na stavbě nebo i v pekárně či kadeřnictví, rizika očekáváme. A proto se proti nim chráníme. Přilbou, vhodnou obuví, ochranými rukavicemi, dýchacím filtrem, zástěrou, atd. Máme na to i předpisy a školení a musíme na ně povinně chodit. Ale doma? První co od domova automaticky čekáme je, že je bezpečný. Nástrahy začínáme hledat vlastně až když přijdou děti a tak pořídíme pojistky na okna, dveře, kamna, skříňky, branku na schody, zamezíme otvírání šuplíků a odstraníme včechny nebezpečné rohy a uděláme milión dalších opatření (a je to tak jen správné a chvályhodné, vždyť koho jiného chránit než své mládě :-))). Ale na sebe nějak vždy zapomeneme.
Možná se vám nic takového neděje a pozor si dáváte (a je to moc dobře, člověk má vždy přesně vědět co dělá a nebloudit duchem všude jinde), ale pro vás, které jste jako já a pro mě tedy taky - od příště už jenom pozorně a hlavně - bezpečně ! Tak bacha na to !
(p.s. použité materiály - poslední věta je vypůjčená z vogonské básně ze Stopařova průvodce po Galagii; ostatní průpovídky jsou odposlechnuty od mých kamarádek, sestry, jejích kamarádek a mých vlastních myšlenkových pochodů.
Tedy (bohužel?) nic nadneseného :-)))