Každé ráno se maminka osmileté Anetky ujišťuje, zda její drobná hlavička sedí opět na správném místě. Podle její maminky je to totiž zatím to jediné, co dosud malá školačka nikde nezapomněla.
I když je únor a cesty lemují zbytky sněhu, malá jde do školy ve své podzimní bundě do deště. Divíte se proč? Její dvě zimní bundy visí na háčku ve školní šatně. A když někdo během první vyučovací hodiny nesměle klepe na dveře, pak je to určitě Anetčina maminka – přináší zapomenutý cvičební úbor.
Problém je jasný: Když děti naposledy za sebou zavřou dveře od mateřské školy, stávají se z nich školáci a většinou poprvé ve svém životě přijímají za některé věci zodpovědnost. Do školky i ze školky bývaly stále v doprovodu někoho z dospělých, který neustále dával pozor, zda čepice i šála nezůstaly na věšáku či plyšový medvídek zapomenut v krabici mezi ostatními školkovými hračkami. A teď by najednou měly dávat pozor docela samy na nemalé množství věcí: školní tašku, cvičební úbor, penál, průkazku na MHD, bundu, čepici a když je chladno i na rukavice se šálou.
Se vstupem do školy se požaduje po dětech docela nová samostatnost. Tímto učebním procesem musejí projít. Většina z nich o to také stojí, vždyť s větší samostatností roste i osobní svoboda. Tím, že rodiče pravidelně přinášejí dětem do školy jejich zapomenuté věci, narušují nevědomky avšak na úkor dětí tento vývojový krok. Zapomenuté brýle mohou být pro školáka katastrofou, avšak zapomenutá učebnice pouze nepříjemností.
Existuje několik triků, jak pomoci malým zapomětlivcům:
Navzdory všem opatrnostním opatřením se ovšem vyplatí občas navštívit školníka. Často tak podivuhodným způsobem opět spatří světlo světa dávno zapomenuté věci.
Těhotenství |
Dítě |