Montessori systém v MŠ

Světem mateřských škol Montessori a posláním, které nám předala Marie Montessori, mě provázela lektorka Alexandra Partlová, která vede semináře Montessori u nás. Jak tedy vypadá výchovná práce v mateřských školách, které se programem Montessori řídí?

Učitelé

Montessori systém je vhodný jak pro uspokojení potřeb dětí, tak učitelů, kteří mají rádi tvořivou činnost a i sami vymýšlejí pro děti nové aktivity. Pedagog ztrácí autoritářskou pozici, je pozorovatelem, partnerem a stává se „režisérem“. Pomáhá a povzbuzuje tam, kde je třeba, vede děti k zdravému sebevědomí, povzbuzuje je ve svobodné volbě činností, které připravené prostředí mateřské školy umožňuje. Jak to velmi hezky vysvětlil dětem jeden pan učitel: „Tahle třída patří vám i mně. Podle toho, jak se o ni budeme společně starat, taková bude, a já vám budu pomáhat ve všem, co budete potřebovat.“

Děti

U dětí se využívá zájem o danou věc. Není třeba neustále děti motivovat, ale využívá se chvíle, kdy dítě samo projeví o danou činnost zájem nebo kdy se dítě nechá strhnout kolektivem. Děti mají svá pravidla, která jim umožňují, aby mohly žít ve svém společenství všichni jako rovnocenní partneři. Pravidla ohleduplnosti, spolupráce, bezpečnosti. Další pravidla, která jsou dodržována, se tvoří ve spolupráci s dětmi. Vyjadřují to, co si děti přejí, aby se ve třídě uplatnilo. Záleží na složení dětské skupiny a na přáních dětí. Učitel je však stále připraven harmonizovat a usměrňovat činnost dětí.

Rodiče

Rodičům se líbí, že se s dětmi jedná jako s rovnocennými partnery. I proto se rozhodli pro školku Montessori. Velmi důležitá je spolupráce mezi učiteli a rodiči. Pro rodiče je důležité vědět, čemu se děti naučí, co mohou rozvíjet, jak se s nimi jedná a co mohou do budoucna očekávat. Rozvoj jemné motoriky a smyslová výchova vedou k rozvoji intelektu, k samostatnosti a nezávislosti. To jsou stavební kameny zdravého sebevědomí. Děti jsou vedeny nejen k samostatnosti a nezávislosti vnější, ale celým způsobem vzdělání, kterým procházejí, jsou vedeny k tomu, aby se naučily myslet a objevovat to, co je obklopuje, aby objevovaly svět.

Rodiče pomáhají dětem zpracovávat velké množství dojmů, se kterými děti z mateřské školy přicházejí. Po své práci si vyhradí čas, v kterém jim děti mohou sdělit své zážitky. Je dobré, když rodič je ochoten dítěti říct: „Tak a teď budeme dělat to, co si přeješ ty.“ Např. jít spolu ven, přečíst si knihu, kreslit si dohromady nebo si povídat o tom, co se dělo ve školce. Ne jen, aby dítě neustále plnilo úkoly svých rodičů a učitelů.

Svalová paměť

Vše co děláme, se učíme pohyby. Všechno, co se dělá tělem, každý sebemenší pohyb, se zapisuje do paměti. Pohyb se ukládá i do svalů. Např. při učení na hudební nástroj – flétnu nebo piáno si člověk i po letech, kdy nehrál, vybaví prstoklad. Tak pracuje svalová paměť. Když si dítě hraje s Montessori pomůckami ve třech, čtyřech letech a pak je po pár letech znovu vidí, vybaví se mu zkušenost s nimi zažitá snáz.

Pomůcky Montessori pomáhají dětem předejít případným poruchám učení jako je dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie. Při výuce je zde dodržováno pravidlo od konkrétního – na co si dítě může i sáhnout – k abstraktnímu – k vytvoření představy. Pokud dítě má velmi slabě rozvinutou představivost, a tím i abstraktní myšlení, nestačí mu pouze verbálně převzít informace od učitele. Pomůcky jsou zde prostředníkem k tomu, aby dítěti bylo umožněno pochopit základní operace v matematice, čtení a psaní. Tím, že si tyto pomůcky může ohmatat, získává přes svalovou paměť trvale i představu vizuální. Díky tomu se vyvaruje případných počátečních, ale i rozvinutých dysfunkcí.

Kosmická výchova

Děti se zabývají botanikou, zoologií a geografií. Je to proto, aby neměly zúžený pohled na svět. Vědí, že neexistuje jen byt, ve kterém bydlí, a jejich městečko, ale že okolo nich jsou i jiné země, národy a lidé různých barev pleti. Pro tříleté děti je tu zvláštní glóbus, na kterém se poprvé seznámí s kontinenty. Kontinenty jsou smirkové a voda je hladká. Díky tomu si děti představí, že bydlí na planetě a všechny kontinenty si mohou osahat. Znovu si přijdou na své smysly včetně svalové paměti.

Dramatizace

Dramatizace se používá i na řešení problémů a sporů, které vznikají mezi dětmi. Jde o přehrání konfliktní situace. Vybrané děti simulují a představují rozkmotřené kamarády. Ostatní děti jsou diváky. Při pozorování hry děti společně hledají řešení konfliktní situace. Je to nejjednodušší způsob pro uvědomění si svých postojů, chyb a velká pomoc pro to, jak celkově přijít na pozitivní řešení, a tím vzniklou situaci vyřešit. Je to důležité nejenom pro děti, které konflikt měly, ale i pro ostatní, které se do podobné situace mohou dostat. Pomocí dramatizace se ve třídě vytváří vědomí, že každý konflikt má své řešení. Děti spolu mohou spolupracovat, vytvářejí si pocit bezpečí a mají k dispozici pomoc jak ze strany ostatních dětí, tak ze strany učitele.