O nudapláži a úskalích kojení

Navíc nám nefungují babičky - jedna s námi nemluví a druhá je 200 kilometrů daleko a navíc hodně zaměstnaná. Takže se učíme jak to jde, obvykle po nocích nebo bereme Kryštofa nastřídačku na dlouhé procházky. Jednu sobotu tak náš prcek strávil na nudapláži. Samozřejmě s tatínkem, já jsem se učila.

Všechno prý (líčili mi to oba dva, Robert s potutelným úsměvem a Kryštof svým patnáctiměsíčním "koj koj koj") začalo nevinně. Došli k rybníku, vyrušili dva zamilované ornitology a Kryštof radostným pištěním, že vidí vodu, i objekt jejich zájmu, tedy volavku popelavou. Vykoupali se a náš prcek, jako vždycky po plavání, spokojeně usnul. Nebylo ještě poledne, když k rybníku došli další návštěvníci a jali se odkládat části svých oděvů. Všechny. A tak můj muž zjistil, že se nachází na nudapláži. Přijal to sportovně, sundal trenky, přikryl jimi Kryštofa, aby ho nespálilo sluníčko a usnul vedle něho.

Probudili se za hodinu. Do ráje. Kolem dokola samé nahé ženy. První se rozkoukal Kryštof, ve vteřině mu došlo, že tolik prsou naráz ještě neviděl. Vymrštil se bleskově na nožičky a běžel k nejbližší ženě, ručičkou ji chytil za prso a křičel svůj kojící pokřik. "Koj koj koj!" Žena byla zmatena. Náš táta také. Nevěděl, jestli prvně hledat trenky nebo usměrnit Kryštofa. Tomu ale jedny prsa nestačily a okamžitě se vydal prozkoumávat další ženy, jestli aspoň od nich by něco neukáplo. Robert ho dohonil asi u páté. Do jejich skotačení se vložil ještě jezevčík a jeho pán (oba také nuda) a všichni ti naháči mudrovali nad tím, jak je naše dítě roztomilé a jak je hezké, že je pořád ještě kojeno a jak si umí najít zdroj stravy. Jenom prý co se mu stalo s tvářičkou, že ji má tak rudou. Inu, náš táta nepočítal s tím, že se během jejich spánku na pláži posune sluníčko, takže mi domů dovedl dítě s tváří rudější než má leckterý indián. Zato ale plné dojmů a moudřejší o skutečnost, že mlíčko najde jenom u maminky.