Rodila jsem v Holandsku a doma

Miško se ve stejném prostředí narodil již úmyslně a zrovna tak by v kruhu rodiny mělo v červenci přijít na svět další miminko.

Holandsko, jako jediná země v Evropě, upřednostňuje domácí porody před ústavními - doma rodí přibližně třetina žen. Slyšela jsem, že prý si žena musí porod v porodnici platit. Je opravdu tak?

V Holandsku jsou dva druhy zdravotního pojištění. Podle platu je žena pojištěná buď ve státní nebo v soukromé pojišťovně. Státní hradí porod doma, v případě komplikací porod v nemocnici, za poporodní péči si žena doplácí 3,50 eura na hodinu. I při státním pojištění se dá připojistit, a potom pojišťovna např. pošle porodní box nebo hradí část vlastní platby za poporodní péči. Má nárok na 8x8 hodin, nemusí to však být tolik, může se sama rozhodnout, kolik chce, případně při nedostatku poporodních sestřiček má garantované 3 hodiny denně, což je čas nezbytný na prohlídku matky a novorozence plus základní úkony kolem nich. V případě, že chce žena jít rodit do nemocnice, musí doplácet asi 800NGL/350euro, z toho asi 300 NGL jí potom pojišťovna vrátí. Ale toto je jen v případě, že žena chce rodit v nemocnici bez jakékoli lékařské indikace. Při porodu v nemocnici kvůli problémům hradí pojišťovna všechno. Soukromá pojišťovna hradí jak porod doma, tak porod v nemocnici (s komplikacemi i bez), poporodní péči (většinou) do určité sumy (cca 8x4-6 hodin, záleží na pojišťovně), některé posílají porodní box. Když chce žena poporodní péči na víc hodin, než jí hradí pojišťovna, doplácí cca 65NGL/30euro na hodinu.

Jaký je v Holandsku systém péče o těhotné?

Celá rodina máme jednoho doktora, tzv. rodinného lékaře. K němu chodíme všichni a se všemi problémy. Je nejen všeobecným lékařem, ale dokáže stanovit diagnózy úplně všeho, snad jen s výjimkou zubů. K specialistovi - a to se týká i gynekologa - se chodí jen tehdy, když je to opravdu vážné. Celé těhotenství a porod se o ženu stará jen porodní asistentka, gynekologická vyšetření prý nejsou potřebná. Zrovna tak se dělají pouze běžná vyšetření krve (dostatek protilátek proti rubeole, dostatek vitamínů a minerálů, správný RH faktor, obsah cukru). Jestli je děťátko v pořádku se nezjišťuje, teda dělá se to jen u rizikových skupin. Ženy nad 35 let, výskyt nějaké poruchy v rodině, opakované potraty. Pokud však těhotenství probíhá normálně, speciální vyšetření (dokonce ani ultrazvuk) se nedělají. Jestli je to dobře nebo špatně, to musí posoudit někdo jiný.

Ne všechna těhotenství však probíhají bezproblémově...

Pokud jsou komplikace, tak těhotenství probíhá pod dohledem gynekologa. Jak jsem se dozvěděla, je dost podobné, jako když chodíte k porodní asistentce. Frekvence prohlídek je stejná, vnitřní vyšetření se nedělají. Pokud problémy ustoupí, může se žena vrátit zpět do péče porodní báby a porodit doma.

Jestli jsem to správně pochopila, existují určitá pravidla, kdy žena smí rodit doma a kdy musí rodit v nemocnici. Podle čeho se určuje míra rizika?

Holanďané, stejně jako jiné státy, kde se rodí doma, mají v podstatě podle tabulek ohodnocené komplikace, podle kterých se určí, kdy má jít žena rodit do porodnice a kdy ne. Týká se to rodinné anamnézy (různé choroby, kterými je daná matka postižená, např. cukrovka), předcházejících těhotenství (jak se jednou rodilo císařským řezem, tak každý další porod musí být provedený v nemocnici, i když nemusí být samozřejmě císařem), poloha pánevním koncem, vícečetná těhotenství apod. Dál jsou to různé komplikace při porodu: předčasný porod (dříve jak cca 20 dní předem) nebo přenášení (cca 14 dní po termínu), infikovaná porodní voda, příliš dlouhá první doba porodní (víc jak 24 hodin) a samozřejmě změna polohy plodu při porodu, komplikace matky nebo plodu (srdeční ozvy plodu jsou kontrolované po dobu celého porodu). Další příčinou pro odchod do nemocnice jsou poporodní komplikace, resp. komplikace třetí doby porodní. Problémový porod placenty, neporozená celá placenta, velká ztráta krve, případně problémy novorozence hned po porodu. Když má problémy matka, odváží se do nemocnice spolu s dítětem, když dítě, odjíždí sanitkou s otcem a matka jde za nimi s porodní bábou po porození placenty, případně zašití nástřihu. Prostě při každé komplikaci, i jakkoli malé, se už potom odjíždí do nemocnice.

V Čechách existuje jedno oblíbené téma - plně vybavené sanitky před barákem, případně i s kompletním porodnickým týmem - lékař, anesteziolog... Co je na tom pravdy?

Žádné plně vybavené sanitky před domem nečekají. Sanitky ve větších městech mají často inkubátor, v menších možná některé, možná ani ne. Pokud dojde ke komplikacím a je to možné, žena odjíždí do nemocnice vlastním autem (samozřejmě s manželem nebo někým jiným), pokud je to velmi vážné, zavolá se sanitka. Takže pravdy na tom není nic. Já osobně jsem už párkrát položila lidem otázku (i na Rodině.cz), jestli se už někomu stalo, že od zjištění nějaké komplikace do začátku císařského řezu anebo jiné pomoci uběhlo méně než 10 minut, než se všichni rozhýbali a začali něco dělat. Zatím jsem odpověď „ano“ nedostala, což neznamená, že se to nemohlo stát. Nic však nenasvědčuje tomu, že by to byl v Holandsku problém, že by tu umíralo víc novorozenců nebo rodiček. Pravděpodobně ten systém hodnocení komplikací je dobrý, bohužel, ze své pozice vám ho neumím popsat přesně.

První dítě jste chtěla porodit v nemocnici, můžete nám tedy říct, jak holandské nemocnice vypadají?

Dostali jsme brožurku o porodu v nemocnici a pozvání na posezení spojené s povídáním o porodu. Hned při vstupu nám nabídli kávu a čaj. Nejdřív jsme si vyslechli jednu porodní asistentku, která nám řekla, co je třeba udělat, když začnou kontrakce, kdy volat porodní bábu, kdy se odchází do nemocnice a jak probíhá celý porod. Potom nás vzali na porodní oddělení, ukázali nám pokoj, kde maminky čekali na porod, pak ten, na kterém už byli šťastní rodiče s děťátkem a vzali nás na porodní sál. Tam nám ukázali, co všechno se při porodu používá, kam vezmou děťátko na vyšetření, pokud by mělo nějaké problémy a všechno, co nás zajímalo. Prostředí nemocnice a i všechno okolo se nám líbilo a těšili jsme se na chvíli, kdy půjdeme z tohoto místa tři.

Jak porod v nemocnici probíhá?

Když ženě odteče plodová voda nebo jí začnou kontrakce, zavolá svojí porodní bábu. Ta ji vyšetří a když je otevřená na 4 - 6 cm, odjíždí se do porodnice. Jinak se čeká doma, dokud kontrakce nezesílí. V porodnici jdou na porodní sál, kde bába odrodí děťátko. Když nenastanou komplikace, za 4 - 6 hodin odchází celá rodina zase domů. Gynekolog se zúčastňuje porodu jen v případě předčasného nebo vyvolávaného porodu, nebo když je těhotenství a následně porod považovaný za rizikový, nebo když se rodí dvojčata. Při porodu je samozřejmě přítomný otec, který stříhá pupeční šňůru, je dovolené fotit a nahrávat na video (a to i v případě císařského řezu a celkové anestesie). Dítě zůstává po porodu u matky nebo otce. Zrovna tak se můžou porodu zúčastnit ostatní rodinní příslušníci.

A váš porod?

V pátek 26.3. 1999 mi odtekla plodová voda a čekala jsem na porodní bábu a na kontrakce. Bába přišla kolem sedmé večer, ale kontrakcí jsem se stále nedočkala. Protože mi už odtekla plodová voda, nepodívala se, nakolik jsem otevřená. Dostala jsem instrukce, co dělat, kdyby kontrakce nepřišly a kdy ji máme volat, kdyby se objevily. Kontrakce přišly nakonec velice rychle a okolo deváté už byla moje bolest silná. Volali jsme bábu. Po zkušenostech, že první porody trvají 12 - 16 hodin nepospíchala a dorazila k nám až pár minut po desáté. Já už tehdy potřebovala tlačit a neuměla jsem si představit, jak pojedu do nemocnice a jak takové bolesti dalších deset hodin vydržím. Překvapení asistentky bylo asi velké, když zjistila, v jakém stadiu porod je. Předtím se samozřejmě nezapomněla zeptat, zda nás půjde do porodnice všech šest - já s manželem, moji rodiče a manželovi rodiče. Řekla nám, že děťátku se chce na svět, že je komplikované jet do nemocnice, abychom zůstali doma, že ona to zvládne. S úlevou jsem přijala její návrh a ani mě nenapadlo myslet na komplikace. Bába si zavolala sestřičku, sehnala všechno, co jsme měli mít a neměli jsme a přitom nám pomohla porodit naší Silvinku, kterou jsem si já mohla na konci sama vytáhnout. O všechen pořádek se postarala sestřička, která bábě pomáhala, takže my se mohli těšit z našeho miminka zrovna tak, jako kdybychom byli v nemocnici. Porod doma je krásný a o nic víc náročný než v nemocnici. Jste s těmi, které máte rádi a po dobu prvních slabých kontrakcí ležíte ve své posteli nebo opouštíte hudbu, na kterou máte chuť a nemusíte myslet nato, jestli je všechno do porodnice a zabalené a jestli byste už neměli jít. Celé moje těhotenství, návštěvy u báby i samotný porod byly klidné a bez stresu.

Co všechno je potřeba pro porod doma mít? Asi to nebude nic moc speciálního, když to porodní asistentka stihla všechno sehnat během té hodiny a kousek, než jste Silvii vytlačila...

V Holandsku je běžně k dostání porodní box, ve kterém jsou kolíčky na pupeční šňůru, vložky, vata, savé podložky, alkohol a takové věci. Co je navíc potřeba k porodu jsou dva kyblíky na odpadky, extra stůl (nebo jakákoli jiná plocha), kam si může bába odkládat věci (přebalovací pult nebo žehlicí prkno stačí), 100W nebo halogenová lampa (potřebná pro případ zašívání), baterka a svíčky (kdyby vypadla elektřina - za čtyři roky se nám to v Holandsku stalo dvakrát), nožičky pod postel (postel se zdvihne asi o 30 cm a lépe se manipuluje bábě i sestřičkám - je však spíš pro jejich záda než nějaká nezbytnost v případě neplánovaného porodu doma) a „kruik“. To je kovová uzavírací láhev, do které se nalije vařící voda, zabalí se do látkového obalu a 6 hodin to stačí na to, aby se udržovala teplota novorozence. Jinak „kruik“ je potřeba i při porodu v nemocnici. Miško, naše druhé dítě, měl např. pár hodin po porodu teplotu 35,5, tak ho nejdřív dali na půl hodiny ke mně, potom ho zabalili do peřinky se dvěmi takovýmito lahvemi a měli jsme mu změřit hodinu a dvě hodiny poté teplotu. Když bude nad 36/36,5, v pořádku, jinak volat. Po šesti hodinách lahve vyměnit. Jsou děti, co si neudrží teplotu déle, resp. trošku jim kolísá, tak dostávají lahve déle.

Jéje, to já když v porodnici dceři naměřila obdobně nízkou teplotu, tak jsem dostala vynadáno, že měřím blbě, protože takhle nízkou ji teda mít nemůže a sestra do papírů zapsala teplotu normální... No, i tak se dají řešit problémy. A když už jsme u problémů - nějaké další komplikace jste při porodu neměla?

Vážné komplikace ne. Ale při prvním porodu mě bába musela nastřihnout - Silvinka vážila 4,5 kg, při druhém jsem se zas pro změnu natrhla - Miško se narodil superrychle, vytlačila jsem ho během tří minut, navíc velikostí si vůbec nezadal se Silvií. Takže v obou případech mě bába musela zašít, pomůcky k provedení nástřihu i jeho zašití (samozřejmě včetně lokálních anestetik) si bába nosí s sebou. Zrovna tak s sebou nosí i kyslík, kdyby ho matka nebo dítě potřebovali.

Pak jsem měla ještě jeden problém, o něco větší ztrátu krve. Krev se během porodu zachytává do mísy, která se u nás používá na čůrání imobilních žen, do ní se porodí i placenta. U mně konkrétně její množství odměřili normální odměrkou, jakou používám v kuchyni. Když je ztráta natolik velká, že by byla žena v ohrožení (množství záleží asi na každé ženě, já jsem ztratila víc jak litr a nedělo se nic, ani hlava se ni nijak obzvlášť netočila), jde do nemocnice, kde dostane krev. Těsně po narození děťátka mi píchli injekci, která urychluje porod placenty a zmenšuje krvácení. U druhého porodu už se s tím počítalo a injekce jsem dostala dvě - jednu těsně po narození Miška, druhou po porození placenty, navíc jsem pak dostala na břicho led, nebo přesněji mražené kuře, nic jiného jsme doma neměli.

Když už jste zmínila druhý porod, ten byl jaký? Na ten už jste byli předem připravení, asistentka nic shánět nemusela...

V pondělí 15.ledna 2001 jsem po ránu zjistila, že slabě krvácím. Zavolala jsem bábu, ta mě prohlídla, řekla, že to může trvat i pár dní, takže ať ji zavolám, kdyby mi odtekla plodová voda, nebo když budu mít kontrakce každých 3-5 minut. Kontrakci jsem pocítila kolem desáté, velmi jemnou, ale přece. Nebyla jsem si ničím jista, u Silvie jsem takhle slabé kontrakce neměla, ale když se po osmi minutách opakovala a po dalších osmi znova, zavolala jsem manžela. Stahy mezitím zesilněly, i když už nebyly pravidelné. Hráli jsme poker, vyprávěli si vtipy, hádali, kdy se miminko narodí... Po čtvrté hodině to na mne pořádně přišlo - nejdřív jsem měla pauzy mezi kontrakcemi tříminutové, po čtvrt hodině však už žádné „mezi“ téměř nebylo. Manžel šel zavolat bábu. Dovolal se na záznamník. Zavolal na centrálu a řekl, jak na tom jsme. Během minuty se nám bába ozvala, že si letí domů pro věci a běží k nám. Vzápětí jsem pocítila, že musím tlačit. Bylo tři čtvrtě na pět. Manžel zavolal sestřičku a já se soustředila na to, abych netlačila. Sestřička přijela během deseti minut, přikázala mi lehnout si a radila, jak dýchat, abych netlačila. Mezi kontrakcemi chystala věci potřebné po porod. Bába dorazila po páté hodině, rychle mě zkontrolovala, zda jsem úplně otevřená a já mohla tlačit. Zatlačila jsem jednou, podruhé a cítila jsem, jak se porodila hlavička. Po dalším zatlačení jsem viděla svoje dítě, chlapce, kterého mi bába podávala do náruče. Byla jsem šoku. Nevěděla jsem, co mám říct ani dělat, věděla jsem jen, že držím v náručí naše miminko, našeho syna, našeho Miška.

To byla dramatická situace. Lehce se mohlo stát, že byste porodila sama, ještě před příchodem porodní asistentky.

Ve skutečnosti se v Holandsku narodilo asi hodně dětí těsně před příchodem báby. Je potřeba na to být připravení, nejlépe dát si gumovou podložku na postel (nejenom kvůli neočekávanému porodu, ale i kvůli odtečení plodové vody), manžel dítě zachytí, položí ho ženě na hrudník a pořádně ho přikryje plenkami a dekou. Případně mu vyčistí ústa a nos kouskem gázy. O pupečník není potřeba se starat, ten počká na bábu, která už musí každou chvíli přijít. Tohle je doporučení pro případ porodu bez porodní báby.

Jaké možnosti úlevy od bolesti při porodu doma máte? Léky, akupunktura, homeopatika... Naši lékaři s oblibou rozšiřují, že kdo nerodí pod léky (opiáty, epidurál), je masochista :-((

Léky žádné, pokud to není nějak moc hrozné, ale tehdy se asi musí do nemocnice. Akupunktura a homeopatika, to už záleží na rodičce. Tady je hlavně v oblibě vylehávání ve vaně, stání pod teplou sprchou, tlačení na záda, masáže a podobně. A v nemocnici na tom žena není o moc lépe. Přirozené porody, to je to, co se tu prosazuje, takže žádné léky, pokud to není nezbytné.

Jak vypadá péče po porodu?

Každá žena je poučená, že při jakýchkoli komplikacích svých (silné krvácení - t.j. nová vložka častěji jak jednou za dvě hodiny, zvýšená teplota apod.) nebo dítěte (hlavně podchlazení) je potřeba zavolat bábu nebo sestřičku, která se o vás stará po porodu. Porodní bába k nám docházela dva týdny, nejdřív každý den, pak každý druhý. O péči poporodních sester jsem už v úvodu mluvila, ty vás naučí starat se o miminko, pomůžou s domácností, dělají vám společnost. Týden po porodu přišla na návštěvu sestřička z poradny, která Miškovi nabrala krev na vyšetření funkce štítné žlázy, metabolismu a jater (po narození Silvie se vyšetření funkce jater ještě rutinně neprovádělo) a koncem týdne se přišel podívat rodinný lékař.

Darino, děkuji vám za povídání a přeji vám, aby i třetí porod proběhl v pořádku. Na závěr bych přidala ještě odkaz na vaše stránky: http://mkhl.host.sk

A už teď se můžete těšit na Renatino povídání o tom, jak se doma rodí v Německu.