Conan Ničitel má menší dvojče

Holky měly všechny to štěstí, že si k nim našli cestu noví rodičové. A Martinka s Helenkou o to větší, že my rodičové máme odvahu a chuť vybudovat nové adoptivní příbuzenské vztahy:o) Abych nezapomněla - Helenka byla adoptovaná rodiči z Německa z Regensburgu.

První věta do telefonu byla úchvatná: "Jsem matka sestry Vaší dcery". Ale reakce byla skvělá - nejdříve jsme si jenom psali a měnili fotky našich ratolestí. Ačkoli je mezi holkama věkový rozdíl více jak 2 roky - na určitých fotkách si je naši známí pletou vzhledem k té podobě.

Dne 6.10.2001 jsme se všichni konečně - po dlouhém plánování - setkali z oka do oka v DD v Aši. Primář i zaměstnanci byli překvapeni, neboť k setkání biologických sourozenců - adoptovaných v anonymní adopci - došlo u nich poprvé.

První chvíle byly dost rozpačité - znásobené jazykovou bariérou. Ale holky si padly do oka hned i bez tlumočníka a my rodičové jsme to zvládli taky.

Povídání a vyprávění bylo hodně - je překvapivé, jak moc jsou si holky podobné nejen vzhledem, ale i povahou, chováním, gesty atd.

Z DD jsem se přesunuli do místní Pizzerie, kde jsme způsobili trošku rozruch - bílé páry se 2 cikáňaty a ještě k tomu Němci:o))

Bylo to hezké a příjemné setkání a holkám se od sebe moc nechtělo.

Než jsme dojeli do Aše, měli jsme s manželem veliké pochybnosti o tom, jestli je to dobré pro Martinku a vůbec pro nás pro všechny.

Ale cestou domů jsme už věděli, že jsme udělali dobře - holky prostě mají jen šanci být si sestrami (i když jen na dálku). A jestli někdy v budoucnu řeknou ne, nechci v tom pokračovat, budeme to akceptovat.

A když nic jiného - není nad to mít příbuzné v Západním Německu - jeden neví, kdy se to v budoucnu může hodit:o)))

(Starší příběhy Conana Ničitele najdete tady.)