Pozor na otravy u dětí

Co všechno může způsobit otravy u dětí?

Nejvíce akutních intoxikací se každoročně u dětí i dospělých odehraje v prázdninových měsících a v období časného podzimu. Podílejí se na tom prázdniny, kdy jsou školní děti alespoň část dne ponechány bez dozoru a ve skupinkách mohou experimentovat s alkoholem, drogami, rozpouštědly, halucinogenními rostlinami nebo houbami.

Mladší děti se zase častěji ocitají v péči prarodičů, kteří již nejsou tak ostražití při hlídání dítěte, nemohou tak bezpečně znát schopnosti svého vnoučete a mají v domácnosti řadu nebezpečných látek, které nejsou zvyklí tak pečlivě ukládat, jako to dělají rodiče. Také léky, které užívají starší lidé, jsou z toxikologického hlediska mnohem nebezpečnější (např. léky ovlivňující srdeční činnost a krevní oběh, perorální antidiabetika, antidepresiva, antiastmatika) než ty, které se vyskytují v domácnostech dospělých, mladých a zdravých lidí (hormonální kontraceptiva, multivitaminy, antibiotika, léky s obsahem ibuprofenu).

Vyskytují se také nehody s rostlinami ve volné přírodě, v parcích a zahradách. Daleko méně časté, ale zato velmi závažné, mohou být otravy houbami. V posledních letech dochází také relativně často k uštknutí dítěte zmijí obecnou, které může skončit smrtelně. I když se po takové nehodě postiženému daří dobře, patří vždy do nemocnice. Převoz by měl být uskutečněn za doprovodu lékaře. Zaškrcování končetiny není vhodné, pouze její znehybnění. Do převozu má mít nemocný klid, teplo, tekutiny, ne alkohol.

V neposlední řadě jsou také na vině nehody s prostředky, které se používají při péči o zahradu, obydlí, automobily apod. Zahrádkářské, kutilské, a automobilistické aktivity jsou v létě v plném proudu a dospělí jim věnují hodně času na úkor péče o dítě. Přitom se při těchto pracích setká dítě s chemikáliemi, které mu mohou způsobit velmi vážnou, za nepříznivých okolností i smrtelnou otravu.

Nebezpečí číhá v domácnosti

Málokterý z rodičů malého dítěte by asi uhodl, že vlastní domácnost, kde dítě vyrůstá a která pro ně představuje záruku jistoty a bezpečí, je vlastně také nejnebezpečnějším „územím“, co se týče možnosti otravy. 70 až 90 % dětských otrav se odehraje v domácnosti. Měly by si to uvědomit hlavně moderní maminky, které chtějí dopřát svému dítěti od nejútlejšího věku co nejvíce volnosti, a které se tedy dobrovolně vzdávají využití tradičních dětských ohrádek pro starší kojence a batolata. Jsou situace, kdy se dozor nad dítětem nedá spojit s další činností vyžadující intenzivní pozornost rodiče, a kdy umístění dítěte v bezpečném prostředí je velmi důležité. Pokud přesto má mít jejich ratolest v bytě neomezenou možnost pohybu, je důležité s co největší pečlivostí uložit všechny látky, kterými by se mohlo jejich dítě poškodit, na co nejbezpečnější místo.

Nejohroženější skupina

Nejohroženější skupinou dětí jsou právě ty nejmladší, tedy děti ve věku do 5 let. Nejvíce nehod tohoto typu mají batolata (1-3 roky), která jsou v celkovém počtu dětských otrav zastoupena 53 %. Nehody se ale nevyhýbají ani mladším dětem. Starší kojenci, kteří už umějí lézt a někteří i chodit, se podílejí na těchto nehodách 9 %, děti 3 až 5leté 19 %. Zbytek otrav připadá na děti starší, zejména ve věku nad 10 let, kdy začínají experimenty s drogami a alkoholem a nezřídka dochází k sebevražedným pokusům.

Ne vždy však dochází k otravě dítěte náhodně. Častěji než na sobě se dospělí dopouštějí na svých dětech léčebných omylů. Těch nebývají ušetřeni ani mladší kojenci. Velmi často si rodiče spletou dva různé léky v kapkové formě a podávají je pak v nesprávných intervalech a dávkách. V poslední době takto bývá nejčastěji zaměňován Kanavit, který dostává dítě již v porodnici, za kapky Infadinu.

Často také dochází k nesprávnému pochopení dávkování kapkového léku, kdy místo dávky v kapkách dostane dítě příslušný počet mililitrů nebo dokonce čajových lžiček. Někdy aplikují nosní kapky do oka, nebo naopak. Nezřídka úplně zamění jinou látku za lék, a podají tak například éterický olej, benzin, antimykotikum, prostředek na odstranění bradavic místo expektorans. Často také v době akutního onemocnění dítěte rodiče experimentují s léky, někdy podají lék pro dětský věk naprosto nevhodný, jindy zase podají nepřiměřeně velkou dávku. Někdy se rodiče nedomluví a podají jednu léčebnou dávku léku dítěti dvakrát, nejdříve jeden, potom druhý z nich. Tam, kde opakovaně dochází k podobným omylům, nebo kde jsou dávky léků extrémní, kde jsou podány toxikologicky velmi závažné léky nebo se dítě dostane do péče lékařů s velkým prodlením, vzniká podezření na záměrné poškození dítěte. Je velmi důležité, aby si rodiče uvědomili, že v dětském věku se dávkování léků řídí věkem a hmotností jedince, a proto se v průběhu let mění. Je tedy třeba každou nejasnost v dávkování zvážit a při nejistotě raději znovu konzultovat s lékařem.

Pozor na pokojové rostliny

Vezmeme-li postupně hlavní rizika tak, jak se za sebou řadí v souladu s přibývajícím věkem dítěte, je třeba začít od podlahové úrovně. Starší kojenci, kteří se pohybují zatím jen po čtyřech nebo s velkou nejistotou po dvou, se nejčastěji intoxikují částmi pokojových rostlin nebo komerčními prostředky, které slouží zejména k udržování hygieny domácností. Ty bývají často uloženy v koupelnových skříňkách pod umyvadly, nebo i volně na zemi.

Velké exempláře pokojových rostlin stávají v bytě přímo na podlaze, nebo, jsou-li květiny umístěny na policích, upadne na zem list nebo květ, jindy se zase zbytky rostliny ocitnou v odpadkovém koši. Často je postýlka kojence umístěna tak, že dítě na rostlinu skrz mřížky dosáhne. Nejznámější a nejzáludnější pokojová rostlina je dieffenbachie, která ve svých nadzemních částech obsahuje explozivní buňky, které při mechanickém působení (žvýkání, lámání) na rostlinu vystřelují krystalky šťavelanu vápenatého. Ty se zapichují do sliznic, postižené sliznice otékají, způsobují postiženému velké bolesti a v důsledku otoku hrozí i zadušení jedince. Čím menší je dítě, tím větší hrozba těžkého průběhu. Potíže se dostavují zpravidla do 15 minut po nehodě. Postižený patří do nemocnice. V rámci první pomoci je třeba odstranit části rostliny z úst, vypláchnout ústa a dát pít studený nápoj (čaj, vodu nebo mléko), nebo ještě lépe cucat led nebo zmrzlinu, aby se zamezilo rozvoji otoků. Naštěstí ne všechny exempláře dieffenbachie jsou takto nebezpečné. Existují kultivary, které mají tyto nebezpečné látky odbourány a k postižení při nehodě nedojde. Nelze se však na to spoléhat, dieffenbachie rozhodně nepatří do domácnosti, kde vyrůstá malé dítě. Také filodendron, scindapsus, aglaonema, syngonium jsou velmi rozšířené a oblíbené pokojové rostliny, které mohou působit podobně jako dieffenbachie, ale nikdy ne tak závažně.

Pro rodiny s malými dětmi by měla platit zásada informovat se na toxicitu všech rostlin, které v domácnosti jsou a nebezpečné z ní alespoň dočasně odstranit.

Nehody s komerčními prostředky,

které se v domácnosti používají, patří dnes k těm nejnepříjemnějším. Jde především o prostředky na údržbu sanitární keramiky, čištění odpadů, odstraňování usazenin vodního kamene, na praní prádla, ale i o leštěnky, rozpouštědla, lampové oleje apod. Tyto přípravky bývají často skladovány na podlahové úrovni, takže se k nim dostávají i ti nejmenší velmi snadno. Sortiment tohoto zboží se v posledních letech rozrůstá nevídaným tempem, balení výrobků jsou atraktivní a reklamy ve sdělovacích prostředcích neodolatelně lákají k nákupu a tvorbě zásob. Pod jedním hlavním názvem je na trh uváděna celá řada výrobků (Savo, Domestos), kde až druhá slovní součást názvu určuje použití a tedy i chemické složení přípravků (např. Savo klasické dráždí, Savo Razant silně leptá). Za účelem komerčního úspěchu se ve složení mnoha výrobků objevují látky značně agresivní povahy, které dříve v prostředcích daného typu nebývaly obsaženy. Mnoho z těchto látek působí na sliznice zažívacího traktu dráždivě, někdy dokonce leptají.

Tato fakta způsobují, že situace v této oblasti je značně nepřehledná, kupující se v nepřeberné nabídce výrobků špatně orientují stejně jako později i ošetřující lékaři při nehodách.

Nejnebezpečnější jsou odstraňovače usazenin v odpadech a čističe usazenin na sporácích a kuchyňských troubách. Obsahují louhy, které způsobují postiženému po požití nebo potřísnění těžká poleptání. Mívají tekutou i pevnou (pecičky, šupiny) podobu. V odstraňovačích usazenin vodního kamene na sanitární keramice a ve varných konvicích bývají zase přítomny kyseliny jak slabé organické, tak silné anorganické (např. fosforečná). Nehody s těmito přípravky jsou velmi časté. Naštěstí se ale celá řada nehod s přípravky na odstraňování vodního kamene ve varné konvici stane v době, kdy jsou již naředěné a zreagované s vodním kamenem, ĺ ć takže důsledky nehody nebývají tak dramatické. Stane se i to, že strava připravená z roztoku na odvápnění varné konvice je podána několikaměsíčnímu kojenci.

Opatrnost, opatrnost, opatrnost!

Je třeba, aby při nákupu, použití a ukládání těchto prostředků byli rodiče velmi opatrní a důslední. Obaly těchto výrobků jsou dnes velmi lákavé, často je na nich podle typu vůně vyobrazeno ovoce nebo pro děti velmi milé zvířátko (přípravek Krtek je louh sodný), což malé dítě velmi inspiruje k dalšímu „prozkoumání“. Informace na etiketách těchto výrobků často nebývají dostatečně varovné, někdy dokonce obsahují špatné pokyny pro první pomoc. Velmi nepříjemné situace vznikají při nákupu těchto prostředků v neoriginálních obalech. Je možné čistící prostředky takto balené buď v určitých prodejnách zakoupit, nebo si je do přinesených obalů nechat odlít. K mylnému požití takto balených přípravků dochází i u dospělých. Takový nákup, i když je levnější, by si měli spotřebitelé úplně odpustit.

V celé plejádě dalších výrobků, které slouží k udržování hygieny v domácnosti, se vyskytují látky, které působí na sliznice dráždivě, ve vyšších koncentracích i leptavě. Je to zejména peroxid vodíku (v reklamách aktivní kyslík), který je obsažen v odstraňovačích skvrn na prádle, ale i v dalších čistících prostředcích. Po požití těchto prostředků zaznamenalo TIS zvracení krvavých hmot zejména u dětí mladších 18 měsíců.

Velmi častou součástí čistících přípravků bývá chlornan sodný. Vyskytuje se v koncentracích, které sliznice po požití dráždí, k závažným poškozením ale nedochází. Spíše bývají děti postiženy podrážděním dýchacích cest způsobeným uvolňovaným chlórem, který uniká při práci s přípravkem. Zvláště v uzavřeném prostoru probíhá-li úklid delší dobu, by se děti neměly kolem matky batolit. K dramatičtějšímu postižení dýchacích cest dojde, smíchá-li se přípravek s dalším, který obsahuje kyselinu. Chlór se pak uvolní ve větším množství a postižení nemine ani dospělého. V reklamách se pro chlornan sodný používají názvy aktivní chlór nebo chlorinol.

Stále častěji se přidávají do čistících prostředků složky, které mají za úkol desinfikovat ošetřené plochy (dle reklam k dosažení „hygienické čistoty“, protože „jedině desinfikované je čisté“). Bývají přítomny také v avivážních prostředcích. Jde o kvarterní amoniové sloučeniny, které mohou v určitých koncentracích poleptat, mají však také celkové toxické účinky, které nastupují po vstřebání látky do oběhu. Řešení nehod s těmito prostředky je vždy poněkud svízelné a rozhodování o postupu není snadné.

Je třeba také upozornit na prostředky sloužící k mytí nádobí v automatických myčkách nádobí. Ty mohou být v podobě prášků nebo tablet. Mají vysoké pH, mohou tedy sliznice při požití poleptat. Postižení by nemělo být tak závažné jako u samotných louhů, je však třeba myslet na to, že prášek snadno přilne k vlhké sliznici a může pak na jednom místě působit dlouhou dobu a způsobit hlubší ulceraci. Oplachovací roztoky do myček nádobí po požití působí dráždivě.

Často děti ochutnají běžné saponáty na nádobí, šampony na vlasy, pěny do koupele. Ty ohrožují děti „pouze“ následnými průjmy a tedy ztrátami tělesných tekutin, a vdechnutím pěny při eventuálním zvracení. To by se při těchto nehodách nemělo nikdy provokovat.

Organická rozpouštědla

V posledních letech dochází velmi často k nehodám dětí s organickými rozpouštědly zejména typu benzínu a petroleje. Svým složením a toxicitou jsou petroleji velmi podobné oblíbené lampové oleje, určené ke svícení v petrolejových lampách. Jsou barevné a mají různé vůně. Děti velmi lákají, někdy je s TIS konzultováno i několik případů vypití lampového oleje dítětem za den. Výrobci někdy na etiketách prezentují tyto výrobky jako netoxické, pravděpodobně ale nemají na mysli působení látky při náhodném vypití, spíše při jejím použití. Často bývají na etiketách také nesprávné pokyny k zákrokům první pomoci. Po náhodném vypití neohrožují postiženého ani tak celkovou toxicitou, jako komplikací, která pramení ze vdechnutí látky do plic. K té dochází velmi často buď hned při nehodě, nebo následkem spontánního, nebo provokovaného zvracení. Už v důsledku vniknutí velmi malého množství látky do plic vznikne rozsáhlý chemický zánět, který vyžaduje dlouhodobější a náročnější léčbu, než je tomu u klasických infekčních zánětů plic. Pokud je množství vdechnuté látky velké, může dojít i ke smrtelnému průběhu nehody. Kašle-li dítě po nehodě, je pravděpodobnost, že ke vdechnutí látky došlo, veliká. Dítě patří do nemocnice i tehdy, daří-li se mu bezprostředně po nehodě dobře. Z těchto důvodů by výrobky tohoto typu neměly být vůbec umístěny v dosahu malého dítěte. Podobný průběh mohou mít náhodná vypití leštěnek na nábytek s obsahem benzínu (Diava), benzínových rozpouštěděl, nátěrů, čističů.

Pro první pomoc je důležité si zapamatovat, že po požití těchto látek je naprosto nevhodné vyvolávat zvracení a podávat mléko, které usnadňuje vstřebávání do oběhu.

Rodiče malých dětí by si při výběru chemických prostředků měli zvolit takové, které mají ochranný uzávěr, netvořit zásoby, prostředky kupovat a skladovat jen v originálních obalech, pro uložení volit prostory, kam se malé dítě nemůže dostat (uzamčené komory, prostory ve velkých výškách, kam dítě nevidí a nedosáhne).

Co dělat, dojde-li k nehodě?

Pro první pomoc při nehodách s těmito přípravky je složité stanovit obecná pravidla. Ve většině případů (látky s leptavým účinkem, dráždivým, saponáty, rozpouštědla) je nebezpečné, a proto naprosto nevhodné vyvolávat zvracení. Po požití látek se silným leptavým účinkem je nejlépe nepodávat nic, jen důkladně vypláchnout ústa vlažnou pitnou vodou, a co nejrychleji dopravit dítě do nemocnice. Rozhodně nezkoušejte látku neutralizovat, nepodávejte aktivní uhlí. Pokud se toho dítě dožaduje, je možno dát mu napít nevelké množství vody nebo mléka. U látek, které mohou leptat, ale postižení se nejeví jako velmi závažné (nemá bolesti, nesliní, není otok rtů), se mohou tekutiny podat. Zkontrolujte, zda kromě požití nedošlo také k potřísnění dítěte látkou, nebo k zapadnutí částic pevného přípravku za oděv. Postižená kůže se oplachuje tekoucí vlažnou pitnou vodou alespoň 10 – 15 minut, stejně tak spojivkový vak při postižení oka.

Po požití látek s obsahem rozpouštědel rovněž nevyvolávejte zvracení, nepodávejte mléko.

K lékaři vždy vezměte s sebou obal přípravku i se zbytkem látky. Pokud je přípravek ředěný, pak vzorek takového roztoku, jestliže zbyl. Lékařům to umožňuje snadnější zhodnocení situace a rozhodnutí o postupu. Dotaz na TIS je vždy na místě. Volat může jak účastník nehody, tedy laik, tak později ošetřující lékař.

(Pokračování příště).

Autorka je vedoucí TIS – Toxikologického informačního střediska.