Schovánek 14: Máme velké miminko

Tomášek byl už při narození docela velký, 51 cm a 3,79 kg. Samozřejmě, jsou i větší miminka, ale na pokoji jsem ležela s miminky, co měla o kilo a kilo a půl méně než Tom. Tomísek mezi nimi vypadal jako obr. K tomu si přimyslete velkou hlavičku (při narození obvod 37 cm) a tvářičky křečkovského typu - jedním slovem obřík.

Ale bylo mu málo, že je největší miminko na pokoji, asi si hned po narození prohlédnul pořádně tatínka a nechtěl se nechat zahanbit - pravděpodobně plánuje být v první třídě vyšší než maminka, nejpozději ve druhé třídě přerůst tatínka a pokračovat...:o)

Kojení nám nedělalo větší potíže – Tom brzo zjistil, že mlíčko je mňááááám, jediná životní radost, potěšení jeho dní i nocí a podle toho se zařídil. Hlásil se o pití každé tři až čtyři hodiny s razancí, která mě, jakožto novopečené mamince, vyrážela dech. Sestřičky radily – nejdřív přebalte, potom kojte. Několikrát jsem přebalovala ryčící miminko, rudé v tváři, které se bránilo všemu a dávalo velmi hlasitě najevo, že smrt hladem stojí přímo u přebalovacího pultu. Potom jsem zkusila nejdřív ho nakojit a následně jsem přebalovala a převlékala klidné, spokojené růžolící novorozeně, radost pohledět. :o)

Druhý den Tomova života jsme při vážení zjistili, že na jeden zátah vypije 40 ml. V tomto věku je prý normální pít cca 10 ml, ale nejsme lidé z tabulek, tak proč si dělat těžkou hlavu. Při odchodu z porodnice, pátý den po narození, dosáhl Tomášek zpátky svou porodní váhu. V započatém tempu pokračoval dál a dál. Přibíral pravidelně každý týden 0,4 kg, na konci prvního měsíce měl 5,5 kg a tři brady :o) Na konci šestinedělí měřil 59 cm a vážil 6,11 kg. Sestřička v poradně to komentovala „už dlouho jsme tady neviděli šestitýdenní šestikilové dítě“. Po šestinedělí rychlost růstu trochu zpomalil, ale i tak má ve třech měsících 62 cm a 7 kg….. dobrá zpráva je, že tři brady už nemá. Horší zpráva je, že nosí velikosti 68 a větší – vše miminkovské a maličké je nepoužité. Koupili jsme mu největší hluboký kočárek, co byl k sehnání a plánovali, že nám vydrží až do jara, a teď máme pocit, že do Vánoc se nám do něj Tom nevejde.

Nedávno si někdo v diskusích postesknul, že byl ochuzen o buclaté dítě. Jo, já byla taky ochuzena. O malé dítě. Založila bych klub žen, nespravedlivě ochuzených o malá miminka :o) Jak k tomu přijdu, mít dítě, které vypadá na tři měsíce, ale je mu pět týdnů – neustále poslouchám informace různých dobrodějek na ulici: to já mám taky vnučku, jsou jí taky tři měsíce a už se krásně směje. Tomášek se v pěti týdnech krásně díval a slintal… Teď to pokračuje: naše Lucinka (Petruška, Ládíček…..) už v půl roce sedí! Náš Tom ve třech měsících nesedí, ale na půlročního vypadá. Takových rozhovorů mám za poslední tři měsíce plné zuby :o)

Tomáškova chuť k jídlu a jeho poměrně velká váha se významně podepsaly na mé postavě. Jak jinak, než k lepšímu :o) Když musím cca 150krát denně zvednout pětikilovou, šestikilovou, teď již sedmikilovou činku, ruce a záda to pocítí – řekněte, která mamča to nezná. K tomu nevyspání, z počátku i nedostatek času na cokoliv, včetně jídla, ze mě dělají kandidátku na Miss Fitness :o) V těhotenství jsem přibrala celkem 16 kg, už po šestinedělí jsem měla dolů 14, tři měsíce po porodu jsem shodila celkem 17 kilo. K tomu mám o číslo větší velikost podprsenky a svaly na pažích se mi pěkně rýsují. Já si připadám krásně štíhlá, samý sval, šlacha a příjemná zaoblina, Jirka říká, že jsem vychrtlá, samá kost a kůže :o) A recept na výše uvedenou postavu je následující: po porodu cvičit asi tak týden pravidelně, pak ještě asi tři týdny nepravidelně a pak už nic. Zpočátku moc nejíst, později se cpát jako nezavřená, čokoládu nevyjímaje. Často zvedat minimálně pětikilové dítě, často kojit, spát maximálně tři hodiny v jednom kuse. Chodit na procházky, nosit dítě v šátku, nebo zvedat kočárek do autobusu a tramvají. Výsledek zaručen :o)