tisk-hlavicka

Dokonce i LHANÍ je třeba se UČIT

10.10.2001 Podle zahraničních zdrojů Zuzana Dostálová, USA, Texas

Jak děti dobývají svět

Jen těžko lze odhadnout, co se odehrávalo v hlavě osmnáctiměsíčnímu Jakubovi, když se jednoho dne natáhl pro banán na kuchyňském stole, přiložil si ho k oušku a hlasitě zavolal: Haló, haló! V tu chvíli totiž, nebo někdy krátce před tím, vstoupil do nového fascinujícího světa fantasie, od toho rozhodujícího okamžiku bude moci dělat věci "jenom jako", bude vytvářet bytosti, děje, světy, které budou žít svůj život zcela nezávislé na viditelných skutečnostech.

Někdy v té době objevil Jakub nedaleko krbu kleště na dřevo a to, jak s nimi zacházet a při té příležitosti také zažil něco naprosto nečekaného: právě jeho matka, bytost, se kterou žil doposud v naprostém souznění, nebo se to alespoň domníval, projevila naprosté nepochopení pro jeho novou skvělou hračku. Frustrující zážitek, který ale Jakubovi otevřel nové pole výzkumu. Od tohoto momentu se při každé příležitosti bude snažit zjistit, do jaké míry se jeho vlastní požadavky liší od potřeb lidí kolem něj. V řeči dospělých to bude ono těžké období vzdoru, ve skutečnosti se ale bude jednat o důležitý výcvik v chápání potřeb bližních, o první kapitolu z empatie.

Po objevu světa fantasie a světa lidí kolem čeká Jakuba ale ještě jiný Kolumbovský objev, ten, bez kterého zatím nedokáže lhát, předstírat ani podvádět. Říkáte si, že to ať se tedy raději ani neučí? Nenechte se mýlit! Jednoduchý experiment, ke kterému je třeba jen krabice na bonbóny, tužka a bdělé dítě mladší čtyř let, ukazuje, že Jakub ještě neví, co je to lhát. Paní Prof. Beátě Sodian, která se specialisuje na vývoj sociálního chování dětí, skryla tajně tužku v prázdné krabici od bonbónů, ukázala ji Jakubovi a zeptala se ho, co v ní asi je.

"Jeee, bonbóny!"

"Tak ji otevři!"

"Hm, jen tužka."

"No jo, škoda, řekni Jakube, co sis myslel, že v té krabici je, když jsem ti ji ukázala?"

Jakub se krátce zamýšlí: "tužka", řekne posléze přesvědčivým tónem.

"Jsi si naprosto jist?"

"Jo"

"Tak tu krabici zase zavrem a zeptáme se tvého bratra Jana, co si myslí, že v ní je. No co si myslíš, že řekne?"

"Tužka", odpoví Jakub s naprostým přesvědčením, tentokrát bez přemýšlení.

Odpověď to správná není, ale lež to také není. Jakub je přesvědčený, že říká pravdu, prostě proto, že nechápe, že by mohl někdy říci něco jiného, než pravdu, čistou pravdu, ať již omylem, či úmyslem. Jak praví Beátě Sodian, Jakubovi ještě chybí poznání, že existují skutečnosti dvě, jedna ta venku ve světě a druhá jeho vlastní v jeho hlavě. Až udělá tenhle velký objev, tak pochopí, že jeho vlastní svět představ a přesvědčení není vždy totožný s objektivními skutečnostmi. Přijde na to, že se může mýlit a že může být světem a lidmi kolem dokonce i úmyslně oklamán. Jakmile to pochopí, bude i on sám schopen v hlavách lidí kolem sebe vyvolávat mylně představy - naučí se lhát a klamat. Až ho tedy jeho maminka poprvé přistihne při promyšlené lži nebo rafinovaně lsti, asi se zlobit nebude a pochopí, že její syn právě překročil další důležitý mezník duševního vývoje.

To, že jsme lidé omylní a naše poznání světa kolem je jen subjektivní, to je těše téměř filosofická a není tedy divu, že k tomuto zjištění se děti dopracují až někdy kolem čtyř let věku.

Vybráno že článku Wie Kinder sich die Welt erobern v říjnovém čísle časopisu Geo, autorkou je Johanna Romberg, která je také matkou čtyřletého Jakuba a devítiletého Jana.

Názory k článku (0 názorů)
Žádné názory zatím nejsou. Vložte první!




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.