Komunikace místo plných plínek

Plínky patří k našemu obrazu miminka stejně tak jako dudlík a flaštička. ale flaštička je pro kojenéé dítě naprosto přebytečná. a bez dudlíku se dá obejít, možná je to dokonce lepší. a plínky? musí dítě skutečně prvních pár roků svého života nosit záchod na vlastním těle?

moje zkusenst

i ja jsem se pripravila na to, ze budu minimalne po dobu dvou let prat plinky, nez me kniha rity messmerove "ihr baby kann´s!" (vase dite to dovede) ukazala, ze to tak nemusi byt. rita messmerova poukazuje na matky prirodnich narodu, ktere sve deti nosi nahe, coz neznamena, ze na sebe nechaji curat a kakat, spis se zda, ze si daleko lepe vsimaji, ze jejich dite musi a jednoduse ho podrzi od tela. ona sama uspesne vyzkousela jednoduse podrzet syna nad zachodem. "citliva doba" pro tuto ranou vychovu k cistote konci nejpozdeji ve ctyrech mesicich.

sama jsem si vsimla, ze bylo vetsinou naprosto jasne, kdy muj, tenkrat dvoumesicni,  syn musel, zvlaste pri "velke". podrzela jsem ho nad kbelikem nebo nad zachodem, a hle: fungovalo to! zaroven jsem pomalu presedlala na latkove pleny, ktere jsou zretelne bud suche nebo mokre. se snizenym poctem mokrych plen a priblizne dvema pokakanymi tydne (i kdyz muj maly, plne kojeny, kakal minimalne ctyrikrat denne) nebyly ani latkove zadnou namahou

teprve tenkrat jsem si uvedomila, ze se v podstate chovame naprosto absurdne: nejdrive naucime dite, aby si ulehcovalo do pleny, tim, ze vsechny signaly, kterymi dava najevo "musim", ignorujeme. a az se to uspesne nauci a zvykne si, melo by najednou pouzivat nocnik apod. misto plen.

pulroku pote, co jsem zacala, jsem zjistila, ze nejsem sama. pod nazvem "infant potty training" jsem narazila na celou radu anglickych stranek v internetu, ktere se stejnym tematem zabyvaji. bylo velice zajimave, precist si o tom vic. velice mi pomohla informace, ze vetsina matek pouziva kouzelne slovicko nebo zvuk, ktere si dite spojuje s "ted muzu". hned jsem zacala pouzivat sss, vzdycky, kdyz maly (tenkrat 8 mesicu) cural, a byl to naprosty uspech. najednou se vycural i bez kakani a plinka zustala jeste dele sucha. zaroven zacal davat zretelneji najevo, kdyz chtel curat.

v soucasnosti uz ma maly 9 mesicu. pres den mu casto oblekam jednu a tu samou suchou plinku. stale casteji se odvazujeme uplne bez, a to mame koberce. v noci chce pit jednou kolem treti. nekolik tydnu jsem ho pak mohla ulozit bez plinky a on zustal az do rana suchy. diky jednomu vyletu je ted trochu popleteny, takze mu na noc plinku davam. pocitam vsak s tim, ze se to brzo zmeni, az se nam zabehne stary denni poradek. ma totiz hrozne nerad nocni prebalovani, kdyz ho ale necham v mokrem, vzbudi se.

i pres uspechy a neuspechy jsem rada, ze me kniha rity messmersovo privedla na tento dobry napad v pravy okamzik. dnes uz mne to pripada velice zvlastni, ze se u nas povazuje za normalni zachycovat vymesky do plinky a pocitat s tim, ze si to deti po celou tu dobu neuvedomuji. ma vlastni zkusenost me presvedcila o opaku. a jsem velice zvedava, jak se to bude vyvijet!

tato metoda ma v anglictine ruzna pojmenovani: natural infant hygiene, elimination timing, elimination communication ci infant potty training. nemecke pojmenovani mi neni znamo. ja tomu rikam „sauberbleiben“ (zustat cisty) jako protiklad k diskutovanemu „sauberwerden“ (stat se cistym, vychova k cistote). (cesky nazev mi take neni znamy, rikam tomu bezplinkova metoda, pozn. prekl.)

vyhody bezplinkove metody

pro miminko:

·        jeho pokusy o komunikaci bere nekdo vazne a reaguje na ne

·        nemusi mit na sobe balik plinek – alespon nekdy

·        nemusi sedet ve vlastnich vymescich

·        nemusi se namahave preucovat, kdyz pak najednou nesmi do plinky

 

pro rodice/maminku:

·        setri to praci (prani,…) a/nebo penize (pleny na jedno pouziti, praci prasek,…)

·        uspesna komunikace s miminkem je velkolepy pocit

·        odpada nervy nicici uceni na nocnik, kdyz ma trucujici dite v hlave tisic  jinych veci

pro prirodni prostredi:

·        v debate odborniku, zda prirodni prostredi vice zatezuji latkove pleny ci pleny na jedno pouziti, je to genialni treti cesta: mene nebo dokonce zadne plinky jsou zarucene ekologictejsi!

 

jak zacit?

-kdy muze moje miminko s bezplinkovou metodou zacit?

ted hned! jak se zda, jde to tim lip, cim driv se zacne. nektere maminky zacinaji hned po porodu. nejlepsi je zacatek do ctyr mesicu. pote uz si miminko zvyklo delat do plinky a naucilo se ten pocit „musim“ ignorovat.

pri odpovidajicim nasazeni to vsak urcite stoji za pokus i pozdeji, ovsem za predpokladu, ze dite neni vystaveno zadnemu tlaku. pri dostatku trpelivosti a fungujici komunikaci jsou sance hodne vysoke.

jak poznam, ze mimi „musi“?

v podstate existuji tri moznosti, v praxi se osvedcila kombinace vsech tri. jsou to timing-casovani, pozorovani signalu ditete a intuice.

casovani: vetsina deti ma jiste vzorce, kdy musi. napr. hned po probuzeni nebo par minut po kojeni a za deset minut znova. to je u kazdeho ditete jinak. kdyz chcete zjistit casovani vaseho miminka, nechte je nejlepe nahe, abyste hned vedela, ze uz. pokud jeste neni moc pohyblive, muzete na ochranu koberce pouzit nepromokavou podlozku. pri teto prilezitosti muzete take zacit pouzivat jisty zvuk, jako napr. “sss”, ktery si dite bude spojovat s curanim.

o teto metode jsem se dozvedela bohuzel az tehdy, kdyz uz nas syn uspesne lozil po celem pokoji s kobercem (svetlem a drahem), takze jsem tuto metodu nepouzivala. presto si casovani hlidam – vim, kdy naposledy pil a kdy byl naposledy na zachode. nebo uz vim z vlastni zkusenosti, ze musi chvilku po odpolednim spanku.

signaly ditete: nabizi se siroka skala, ktera se navic s vyvojem ditete meni. je to zvlastni jak brzo vsak zase vite, co se deje. dite bud zretelne zneklidni nebo se naopak necekane ztisi. nebo je zvlast protivne. nas maly se jednu dobu pretacel na zada a zurive kopal nozickama. i kdyz nekdy signaly nejsou jednoznacne, je naprosto jasne, kdy maly nemusi nebo nechce. v tom pripade ho nenutim.

intuice: nekdy mam znicehonic pocit, ze musi. at uz je to prenos myslenek nebo jen nevedome podprahove vnimani, vyplati se to. ignorace vetsinou vede k mokre pline nebo louzicce na koberci. existuji i maminky, ktere diky intuici maji v suchu i dite bez vystopovatelneho curaciho rytmu ci zachytitelnych signalu.

 

jake nadoby pouzivat a jak drzet dite?

tady neexistuji zadne predpisy. pozice vsak musi byt pohodlna jak pro matku, tak pro dite. nejmensi kojenci musi mit navic dostatek opory pro zada a hlavicku.

zpocatku jsem pouzivala petilitrovy kbelik, drzela jsem maleho za stehna a opirala mu zada o me bricho. ruce jsem si castecne opirala o okraj kbeliku. ten uz je nam maly, pouzivame proto jine nadoby – jednu dobu to bylo umyvalo v koupelne, ve stejne pozici, ktera funguje i venku, v lese a na louce. take umyvadlo z umele hmoty postavene na prebalovacim stole se nam osvedcilo. muzete dite podrzet i nad zachodem, ale to neni dobre na zada (kdyz se ohybate) nebo pro kachlicky (curani na cil z vysky). zachod pouzivame tak, ze se posadim uplne dozadu a posadim si dite pred sebe. pritom mu drzim stehna, lytka ma oprene o prkynko, zady se opira o me bricho. funguje to bajecne, pokud ovsem neni v dosahu (ditete) toaletni papir na odmotavani.

od te doby, co maly bez problemu sedi, pouzivame stejne uspesne i nocnik. nikdy ho vsak nenecham sedet dlouho nebo samotneho.

problemy a nehody

je naprosto zcestne ocekavat, ze ted najednou bude dite stoprocentne suche a ciste. podle meho nazoru je nejdulezitejsi, ze si dite bude i dal vedomo vlastniho vymesovani a pokud neco neskonci v plince – predevsim velka strana – je to extra bonus. pokud je jeden z rodicu pri kazde nehode zklamany, je lepsi celou metodu zapomenout.

cely vyvoj se sklada z uspechu a neuspechu. i kdyz vsechno vyborne funguje a pocet pouzitych plinek se neuveritelne zredukoval, muze se to nacas uplne zmenit, kdyz diteti rostou zuby, kdyz zacina lezt nebo chodit. je to uplne normalni. vzdyt i trilete deti, ktere uz jsou normalni cestou suche, maji obcas plne kalhoty, kdyz se zabraly do hry.

 

ale...?!

nestoji ve vsech priruckach, ze deti mohou kontrolovat tluste strevo a mocovy mechyr az v nekolika letech?

muze se to vztahovat na uplnou kontrolu, nesmime vsak zapomenout, ze se deti vyvijeji ruznym tempem, takze i tady jsou nektere rychlejsi a nektere pomalejsi. naprosto prehlizeny je vsak fakt, ze se sice kontrola vyviji pomalu, ale pocit „kazdou chvili musim“ je pritomen od sameho pocatku. dite tento pocit sdeluje stejne jako hlad, bolest, unavu, potrebu byt nosen nebo nudu. a stejne jako u vsech ostatni potreb bychom se meli i v tomto pripade pokusit vyjit mu vstric.

krome toho se zda, ze k jiste kontrole dochazi uz drive. kojenec dokaze postupne cim dal tim dele cekat. u nas to bylo v sedmi mesicich dokonce nekolik minut mezi kopkanim „musim-musim“ u pokladny v supermarketu a navstevou zachodu.

 

neni uspisena vychova k cistote skodliva?

u bezplinkove metody se nejedna o vychovu k cistote v klasickem smyslu. dite nemusi sedet na nocniku tak dlouho, dokud neco „nevyprodukuje“, ani neni trestano za mokrou plinku ci  jine nehody. a ze zde popsana metoda neni skodliva, dokazuji miliony deti v cine, indii, africe a jizni americe, kde casto dodnes nejsou plinky znamy a pripad pro psychologa vsichni urcite nejsou.

 

nepodporujeme tak nocni pocuravani?

zkusenosti rodicu, kteri objevili bezplinkovou metodu az pri druhem diteti nebo pozdeji, presvedcuje o opaku. nocni pocuravani se objevuje daleko mene u deti, kterym bylo umozneno byt si vedom vlastniho vymesovani od sameho pocatku, nez u deti s plinkou a klasickou vychovou k cistote.

 

neni matka fixovana jen na vymesovani ditete?

blbost! jiste hledime na to, donest dite na zachod, ale to nam pripada divne jenom proto, ze na to nejsme zvykli. presne tak pozorujeme prece dite, zda nema hlad nebo zizen, zda neni unavene apod, abychom mohli reagovat. podle zkusenosti mych vlastnich a zkusenosti jinych maminek je to dokonce na skodu, fixovat se jen na to, jestli miminko nahodou zase nemusi... daleko lepe to funguje, kdyz dokazete byt otevrena signalum ditete aniz byste se na ne musela soustredit.

 

 

nejedna se jenom o drezuru rodicu?

ne. jedna se o spolupraci a komunikaci mezi rodici a ditetem. rodice se nauci vsimat si signalu ditete. nikdo vam prece nebude namlouvat, ze vas drezuruje vlastni pes, kdyz neklidne pobiha u dveri a vy ho pustite ven.

 

je bezplinkova metoda mozna i v nasich podminkach?

samozrejme by to bylo jednodussi, kdybychom zili v pralese, v chysi s hlinenou podlahou, a sami skoro nazi nosili nahe dite cely den s sebou. v tom pripade by to nebyl problem, vsimnout si, ze dite musi, podrzet ho od tela a nechat ho curat do kere. a nehody by se bud utrely anebo uschly na slunci.

to vsak neznamena, ze je tato metoda aplikovatelna jen za techto podminek. jedina podminka, ktera musi byt splnena, je clovek – vetsinou matka – ktery je ochoten i v tomto pripade dusledne reagovat na potreby ditete. to muze byt dokonce velice neprijemne, kdyz se maly v nedeli rano nenecha ukojit a trva na tom, ze chce nejdriv kakat. pak si muzete klidne jeste zdrimnout...

nektere maminky se rozhodnout nechat dite od zacatku nahe nebo jen v tricku, jine alespon vynechavaji plinku, ja jsem se vsak rozhodla pro plinky coby pojistku. kdyz zustane sucha – o to lepe.

vyslekani plinek a obleceni by vsak melo byt mozne bez velkych tahanic.

 

naco tolik akce, kdyz to i deti po nekolika letech s plinkou samy zvladnou?

deti, ktere jsou samy od sebe ze dne na dne suche, jsou vyjimkou. jinak by nebolo mezi maminkami tolik diskutovanym tematem, „jak ho mam dostat na nocnik?“ Ja se timto problemem zabyvam v prvnich dvou letech radeji, nez pote, kdy uz dite dela do plinky tri, ctyri roky.

krome toho nejde jen o vychovu k cistote, ale spis o to, co povazujete za dulezite. i kdyby me dite nebylo ani o jeden den drive skutecne suche, usetrila jsem ho a sebe hor spinavych plinek a krome toho jsme si oba uzivali prednosti vyse uvedenych. podle meho nazoru navic zpusobuji plinky zacpu. v predporodnim kurzu nam take pripominali, ze poloha vleze neni tou nejlepsi porodni polohou. pokouset se o velkou stranu vleze a proti plince se mi taky nezda optimalni – neni divu, ze miminka rudnou namahou.

 

a co na cestach?

mne to trvalo dlouho, necekat ani na cestach, az bude plinka mokra a nosit maleho pravidelne na zachod. predtim jsem si myslela, ze to nebude fungovat, a navic mi to bylo trapne, protoze jsem si jeste nebyla tak jista. potom jsem ale zjistila, ze ta metoda funguje na cestach daleko lepe nez doma. kolikrat prijdeme po nekolika hodinach domu s tou samou suchou plinkou. nejspis se mi venku daleko lip dari dosahnout spravne kombinace pozornosti a jinych aktivit. podobne se dari mnoha maminkam, jak jsem zjistila v anglicke mailinglist.

 

ve spanku prece curaji deti do kalhot, jak to chces kontrolovat?

velkolepe zjisteni: deti (skoro) nikdy necuraji ve spanku. nejdrive se vzbudi, aspon castecne, a potom curaji. to vypozorovali rodice, kteri tuto metodu pouzivaji. pro mne je odpoledni spanek tou nejlepsi prilezitosti, jak najit ztraceny timing, kdyz uz maly pri divokem lozeni procural nekolik plen.

po probuzeni vsak neni vubec nutne spechat. kdyz se maly rano probudi suchy, vezmu ho do naruce, vyslecu mu suchou plinku (pokud plinku ma), potom ho nakojim a teprve pote musi curat. pak jeste trochu kojim a pak se vetsinou kona ranni kakani.

 

dalsi informace

v nemcine bohuzel neexistuji, nebo mi nejsou znamy (v cestine taky ne, pozn. prekl.)

jednak je tu uz vyse zminena kniha rity messmerova “ihr baby kann´s” (vase dite to dokaze), ktera se v jedne kapitole o teto moznosti zminuje. neco podobneho jsem nasla jeste v knize borise a leny nikitinovych “die nikitin-kinder” (nikitinovic deti), ktera uz vsak neni k dostani. (viz. seznam literatury)

snazsi je ziskat informace v anglictine. od tohoto roku je k dostani kniha od laurie bouckove s nazvem „infant potty training“. dalsi kniha od ingrid bauerove by mela take letos vyjit (2000).

na internetu lze najit zajimave veci k tematu na strankach infant potty training web ring

(c) 2000, Friederike Bradfisch, email: b-rad-fisch@z.zgs.de

Homepage: http://www.s-line.de/homepages/bradfisch/

draha friderike: srdecny dik za ten bajecny text! doufam, ze se dostane k mnoha maminkam a detem „v pravy cas“

gabi

 

z nemciny prelozila bora