Jak jsme si udělali loutkové divadlo

Připadáme si přinejmenším, jako lovci mamutů, a je to podobně napínavé vyhlížet “kořist”, čili něco, co každému jinému připadá zcela nepoužitelné, ale my již v duchu předvídáme nejneobvyklejší využití bezcenného předmětu pod sluncem. Tato vášeň se datuje od našeho pobytu v Německu, kde jsme si tímto způsobem zařizovali byt a kuriozitami zařizujeme dodnes.

A tak se Danielek ve dnech “kontejnerů” s očima planoucíma nadšením tu zjeví ve dveřích s náručí plnou starých mýdel s jelenem z minulého století, kterými nyní peru prádlo, ondy s jednou nohou od stolu na vyřezávání, či jinou podobnou neočekávanou atrakcí. Příjemné na takto nalezených předmětech je, že se mohou dětem ponechat až do úplného rozdrásání na hadry cucky a při příštích konteinerech opět vyhodit. Děti se pokouší dřevo nařezávat, opracovávat, pomalovávat a něco z něho vyrábět. Učí se přitloukat hřebíky a používat různé nářadí. V naší rodině se dětem říkalo “demoliční četa”...

Tímto způsobem jsme také ukořistili malý stoleček u kterého chyběla horní deska a ze kterého jsme si po nějaké době obcházení, přemýšlení a přezkoumávání udělali loutkové divadlo. Pokud někdo touží hrát s dětmi loutkové divadlo, považuji naše za jedno z nejlevnějších a nejroztomilejších. Ze staré široké sukně jsem ušila zatahovací oponu. K osvětlování jeviště užíváme pracovní lampičku na dlouhém rameni, která jinak patří k psacímu stolu. Kulisy ke hrám si malujeme sami, buď na obyčejnou tvrdou čtvrtku, nebo na kartony vyříznuté z velkých papírových krabic, které před pomalováváním natřeme bílým latexem. Takto připravené velké plochy kartonu lze použít pro děti i k malování a jsou zadarmo. Kulisy připevňujeme k nohám stolku připínáčkama. Dají se proto snadno vyměňovat.

Loutky jsou každá jiná. Mnohé vznikly ze starých malých gumových a plyšových hraček. Jednoduše jsme jim propíchli hlavičky dlouhým drátem, aby se daly vodit. Jiné jsme pracně vyráběli, a některé dokoupili nové. Ústřední postavou naší loutkové hry je loutka ”paní učitelka”. “Paní učitelka” prožila na naší scéně již mnohá dobrodružství, ve kterých nejen, že úplně ztratila svou sádrovou hlavu, a pohybuje se již jenom v apartním spodním prádle a její ubohé sádrové nohy jsou otlučené až ke kotníkům. Už jenom z těchto důvodů má pokaždé u dětí největší úspěch.

Další radovánky patřící k loutkovému představení je psaní divadelní hry, nebo vybírání hry již napsané, malování plakátků a programů, popřípadě výroba dětských peněz, prodej vstupenek a především dlouhé zvonění před každým začátkem...

Na výrobu loutek a kulis jsme si nejprve připravili velký hrnec tzv. papírmašé.

PAPÍRMAŠÉ

Do velkého hrnce napustíme vodu a natrháme do něj na co nejmenší útržky staré noviny a jiné papíry. Necháme 2-3 dny rozmočit, potom vyměníme špinavou vodu v hrnci za čistou a dáme vyvařit jako špinavé prádlo. Po vyvaření necháme vystydnout a přes velké síto přeléváme. Papírovou kaši v sítu co nejvíce vyždímáme a přendáme do mísy.

Hmotu rozdělíme na několik dílů přibližně ve velikosti knedlíků, které máme v úmyslu spotřebovat v dalších dnech. Tyto díly papírmašé necháme stranou vysychat a po dokonalém vyschnutí (jinak by plesnivěly!) uložíme k dalšímu použití. Později je stačí pouze namočit a zpracovávat s tapetovým lepidlem podle návodu dále. Papírmašé můžeme před použitím nastavovat příměsí navlhčené moučky z pilin. Předem připravené papírmašé lze zakoupit i ve výtvarných potřebách.

Ve sklenici od marmelády rozpustime ve vodě malé množství tapetového lepidla podle návodu (my používáme zn. METYLAN) a jeden z dílů papír - mašé jako těsto důkladně prohněteme s rozpuštěným tapetovým lepidlem v míse, aby se dalo dobře modelovat. a vložíme do igelitového pytlíku, jinak by během práce osychalo. Malé množství připraveného tapetového lepidla si ponecháme stranou k další práci.

K VÝROBĚ LOUTEK potřebujeme:

papír - mašé smíchané s tapetovým lepidlem, dřevěný špalíček na tělíčko, případně i menší na hlavičku, dřevěné tyčky (jako k lampionu, nebo v parku nalezené klacíčky a větvičky,, lepidlo na dřevo (Herkules, Ponal, klih ap.), silnější a tenké kovové drátky, očka s vrutem, proužky kůže, tenké papírové nebo umělohmotné trubičky na držadlo loutky, tenký měděný drátek, dřevěné špejle, toaletní papír nebo ubrousky, obvaz, dřevěné korálky, polystyrén, alobal, nitě, provázek, látky, malé hřebíčky, vrtáčky, kladívko...

Základem každé loutky je dřevěný špalíček přibližně o rozměrech krabičky od mýdla. Ten provrtáme vrtáčkem podle nákresu v místech, kudy bude procházet vodící drát loutky.

V místech ramínek loutky buď navrtáme vrtáčkem otvory pro očka s vrutem a potom očky protáhneme proužky kůže až k ručičkám, ke kterým je upevníme. Nebo přibijeme malými hřebíčky z látky ušitý rukávek s ručičkou k ramínkům podle nákresu. Hřebíčky při přitloukání kladívkem přidržujeme pinzetou. Jsou příliš krátké na to, abychom je přidržovali rukou. Na spodu špalíčku stejným způsobem přichytíme nožičky.

Hlavička loutky

Použijeme provrtané malé špalíčky dřeva, přibližně o velikosti holubího vajíčka, na které potom vrstvíme rysy obličeje, nebo z papírmašé vymodelujeme šištičky kolem dřevěné špejle a necháme několik dnů vysychat. Z neúplně proschlé hlavičky špejli opatrně vyprostíme. Tímto otvorem bude procházet vodící drátek loutky. Hlavičku namočíme do vody a papírovou hmotou modelujeme na povrchu rysy loutky. Dřevěné korálky vsadíme a přilepíme na místa očí a nosu do papírové hmoty. Aby korálky nevypadávaly, je možné propíchnout jehlou celou hlavičku a vzadu je pro jistotu uvázat. Kolem očí, korálků, pak vrstvíme papírovou hmotu. Na jemné detaily použijeme do tapetového lepidla namáčené útržky toaletního papíru, ubrousku, nebo buničité vaty. Poté necháme několik dní vysychat. Nos můžeme podložit kouskem dřeva, nebo polystyrénu. Po zaschnutí přezkoumáme rysy loutek, popřípadě znovu navlhčíme opravovaná místa vodou a dokončíme jejich fyziognomii. Opět necháme vyschnout, aby papírová hmota neodpadávala.

Údy loutek

Klacíčky nebo dřevěné tyčky na ručičky a nožičky nařežeme nebo nalámeme na potřebnou délku a v místech kloubů ramen a kyčlí do nich buď navrtáme očka s vruty, za které později spojujeme loutku měděným drátkem, nití, nebo proužky kůže, nebo přibíjíme proužky kůže rovnou k tělíčku. Klacíčky namáčíme do vody a papírovou hmotou nebo kousky obvazu namočenými do tapetového lepidla omotáváním dotváříme stehna, lýtka a jiné tvary podle potřeby. K nožičkám buď přimodelujeme nebo připevníme botičky. Pokud chceme loutky jenom omalovávat, je nutno předem vymodelovat všechny tvary papírovou hmotou. Vyschlou papírovou hmotu je možné dál opracovávat broušením, řezáním ap. Před pomalováváním barvami je lépe podložit předem omalovávaná místa zředěným bílým latexem a nechat zaschnout. Vlasy je možné buď rovnou vymodelovat, nebo pořídit chomáč vlasů z nití, bavlnek, opravdových vlasů nebo koudele a přilepit ho, nebo našít k hlavičce loutky jako paruku. Při šití kostýmů na loutky je důležité si uvědomovat jejich velikost. Měli bychom zvolit nějakou tenčí látku a došívat kostým na loutce, aby jí na tělíčko dokonale padl. Záleží jenom na vás, do jaké míry chcete mít loutky vypracované. Pokud je však mají dělat sami děti, musíte se spokojit s jistými půvabnými nedostatky.

Popsaný způsob vyrábění loutek se možná jeví zdlouhavý a pracný, ale oproti sádrovým loutkám je pro děti vhodnější, protože se při pádu a úderu nerozbíjí a na památku vydrží celou věčnost.