Prázdniny

A je to tady, mami, já chodím….

To jsme se jednou ráno, a už bylo krásné ráno, protože v březnu začalo být teploučko, probudili a Lukášek šel podél postýlky, načež se pustil, zjistil, že to funguje a HURÁÁ, Lukášek chodí sám… Opět se mu otevřelo pole působnosti.

„Mami, tohle, čemu Ty říkáš „vydijo“ nebo tak něco, to je na co??? A protože nám to maminka neřekla, nacpali jsme tam preventivě pár tužek…..

A kdyby jenom to, tužky ve videu mne neporazily, ale: role toaletního papíru vymotaná v nestřeženém okamžiku do WC, kolíčky na prádlo vysypané do bazénu, pomalovaná a dítě zapadlé po hlavě do pařníku, to už začínalo vypadat kriticky.

V dubnu se nám „rozpohyboval po vlastní ose“ bez držení Ondrášek a začala ta správná legrace. Nahánění dvou dětí současně po zahradě. A pak jednou pršelo. Nevím, jestli jsem již psala, že babiččin pudl je navýsost inteligentní tvor a v době, kdy my s babičkou jsme si užívaly příjemného dopoledne a kluci „řádili“ po celém bytě, skákal zvenčí na dveře. Tak dlouho, dokud je neotevřel. Určitě znáte dobře pojem „podezřelé ticho“. Ticho v bytě, kde jsou dvě děti, kterých je většinou „plno“, je podezřelé až až. Takže jsem ztuhla, vystartovala, děti nikde…. a vzhledem k tomu, že byly otevřené vchodové dveře, zcela jasnozřivě jsem usoudila, že budou venku. Byli. Oba. Na písku. Punčošky promočené, ale spokojení. Dodnes nevím, jak zvládli schody, protože z nich pořád ještě lezli a dost se báli. Ani to nemělo dlouhého trvání, protože po měsíci začali „brát“ schody statečně. Po dvou. Ach jo. Teď už zase míváme děti rozptýlené po celém domku….

„Mamí, neci pínku“

Takhle jednou zrána spustil Ondrášek… Naivní matka zajásala, vybavila Ondráška slipečkami a čekala, co se bude dít… „Taky neci“

Ozvalo se od Lukáška. Takže – každých deset minut pokus o nočníček. Dvojmo. Občas se zdařilo, občas ne. S Lukáškem to jde o něco víc „ztuha“, protože na nočníku řve. Děsně. Odpoledne jsem rezignovala (oba stihli počůrat asi čtrnáctery slipečky, postel, koberec na chodbě, v obýváku a v koupelně) a nasadila plínku….. Dokud jim není jasné, o co jde, zřejmě budu muset vydržet. Nevadí, vyčkám, snad se dočkám. Zatnu zuby a vydržím. Léto to jistí (alespoň doufám). Totiž, kluci, i když nahatí, zatím vůbec neregistrují, co se děje…

Jinak naprosté nadšení i nadále vládne při koupání a při hraní na písku.

Díky tomu, že jsem klukům začínala čistit zoubky již v době, kdy se sotva klubaly z dásniček, jsou zvyklí na něco v pusince, proto přechod na kartáčky v jednom roce věku nebyl vůbec žádný problém. Také jim dost chutná zubní pasta a dá se s ní krásně malovat po zrcadlech (viz. minulý díl), tak proč ne? Kluci předčistí, já „dodrbu“

A takhle jsme se vypravovali na dovolenou (Američani, což???)

Na chaloupce

Díky tomu, že máme chalupu v Krkonoších, krom toho já tamtéž mám i babičku, je pro nás zájezd na hory naprosto bez problémů. Alespoň to jsem se domnívala, když jsme se rozhodli, že pojedeme letní dovolenou strávit na chalupu spojenou s dvoudenní návštěvou babičky.

Už jste někdy zkoušeli sbalit věci na čtrnáctidenní pobyt někde v přítomnosti dvou malých dětí? Dobrá rada – nezkoušejte to. Připravila jsem seznamy, abych nic nezapomněla. Určitě totiž víte, že jet někam, kde musíte být naprosto samostatní, protože „vyrážíte“ na víkend, nejbližší obchody jsou „kousek“, ale vzdušnou čarou, navíc často právě o víkendu zavřené, kam jedete-li nesmíte nic zapomenout, protože v následujících dvou dnech to prostě nekoupíte – jsou seznamy nutné. Navařila jsem také několik druhů jídla do zásoby, aby to nebylo tak komplikované a pokusila se sbalit všechno (včetně např. mouky, oleje a cukru, povlečení, plen, léků atd. atd. atd.) do několika tašek. Ty sbalené tašky jsem odnášela na chodbu, kde se jich měl (až se vrátí z práce) ujmout tatínek. Ujali se jich kluci a to tak skvěle, že: vylili sirup, vysypali do něj strouhanku, poté jsem já sama v tom zmatku vysypala v kuchyni rýži a než jsem ji zametla, vyklidili zbylé dvě tašky plné oblečení. Pak je napadlo, že by mohli „vypomoci“ jinak, proto mezitím rozbili dvě zavařovací sklenice s polévkou (já jsem v té době „rvala“ do tašek to oblečení). Takhle to pokračovalo 5 slovy: „pět hodin“), než se vrátila babička z práce a kluků se ujala. Od té doby raději na chaloupku jezdíme na delší období než je víkend, protože zmíní-li se někdo (většinou tatínek) o tom, že bychom mohli jet na víkend, zpravidla prohlašuji: „klidně, ale zabaleno mám nejdřív za tři až čtyři hodinky, takže mi pomůžeš“. Asi totiž také samy víte, že jestli balíte na víkend nebo 14 dní tak, aby nic nechybělo, je to v podstatě totéž…..

Výlet do ZOO

Víte, že žirafa, je vlastně koza???

Chaloupka v Krkonoších, dvě, poněkud se nudící děti, maminka s „nervama v kýblu“, protože díky nudícím se dětem nestíhá vařit, děda, který tam je s Vámi, nudící se taktéž a tatínek, který má pořád práci. Tak takhle to tak trochu vypadalo. Totiž: děti se nám nudily, protože na chalupě chybí pískoviště. Vypustit je na plácek před chalupou nemohu, protože je odtamtud pěkný sráz dolů, přímo na schodiště vedoucí od chalupy, prostě, ideální místo na „přizabití se“. Děda, kterému už to prostě „nechodí“ tak, jak by mělo a protože kolem chaloupky je to samý sráz, tak se nám trochu nudí, navíc, co dělat? A tatínek, který naopak najednou zjišťuje, co vše je nutné udělat a tak natírá, škrábe, řeže dřevo, topí … a vůbec nemá čas vypomoci s Kulíšky. Tak jsem prohlásila: „a dost“. Děda začal chodit pod chaloupku sbírat bylinky, vyslala jsem ho na houby na cestu, kde mu nic nehrozí a dostal bojový úkol je očistit, protože bude bramboračka…… Tatínka (který je kutilem z leknutí) jsem donutila začít vyrábět plůtek kolem plácku u chalupy a kluky jsem „usídlila“ do improvizovaného plůtku na plácku u chalupy. Takhle to šlo týden a díky dědovi jsme nasušili přibližně 15 plechů hub…

Na víkend přijeli tatínkovy děti, takže bylo veselo (něco jsme ugrilovali, s klukama se docela vyřádili a odvezli dědu plánovaně domů). A tak jsem naplánovala výlet… DO ZOO. Do Dvora Králové.

Bylo tam moc krásně. Procházka příjemná, sluníčko nám svítilo na cestu, pití a jídlo pro kluky jsme měli, takže pohodička, pohoda. Jenom vysvětlit klukům, jak dělá žirafa mi moc nešlo. Proto jsme jim vysvětlili, že mečí (tedy tatínek). Jo a napodobit slona mu taky moc nešlo. Doufám, že nám tuhle mystifikaci jednou odpustí. Snad.

Další den jsme jeli na návštěvu k babičce, ten další k tetě, která také bydlí poblíž a takhle jsme „procestovali“ celý druhý týden. Bylo to vážně super, pro nás i pro kluky……. VŘELE DOPORUČUJI, zvlášť v případě, že Váš (Vaše) partner(ka) jezdí na jedno konkrétní místo spoustu let, ale v podstatě nikdy „nevýletoval“ a Vy to místo shodou okolností dobře znáte, nebo prostě jen umíte číst v mapě… Krásné prázdniny..