Předporodní kurzy a cvičení v Podolí

Při mém druhém pobytu v nemocnici jsme se rozhodli pro porod v Podolí. Příkladný přístup lékařů, sestřiček i ostatního personálu jsem popisovala v předminulém díle - informace o předporodních kurzech se získávaly podstatně hůř.

Jeden maličký letáček o kurzech jsem našla na nástěnce v kartotéce. Kurzy pořádají v rozsahu 2x2 hodiny, v pondělí nebo ve středu. Pokud kurzu účastní pár a oba půjdou k porodu, platí se 1000 Kč. V té je obsaženo i těch 700 Kč, které musí zaplatit tatínek za svou účast u porodu. Samotný kurz stojí 300 Kč, pro samotnou maminku ještě o něco méně. Platí se v pokladně, což je malý domeček vedle hlavní budovy porodnice, a mají otevřeno pouze do dvou.

Poměrně komplikované bylo přihlášení na kurz. Paní, která kurz organizuje, je na telefonu pouze v pondělí a ve středu mezi 9 a 11 hodinou. Když jsem si zavolala do Podolí v 10:30, na vrátnici mi vysvětlili, že paní tam už není, ať příště volám dřív... Napotřetí jsem ji sehnala a bez problémů jsme se přihlásili. Paní Mrkvičková, která kurzy vede, je velmi příjemná a ochotná.

Samotné kurzy se mně i Jirkovi zdály být skoro k ničemu. Výhodou bylo, že na kurzu jsme byly pouze tři maminky a jeden tatínek :o) Nevýhodou bylo, že jsme se nedozvěděli nic, co bychom si nepřečetli v každé knížce o matce a dítěti.

V první dvouhodinovce jsme probírali, kdy jet do porodnice, co si vzít s sebou pro sebe a co pro tatínka. Prohlédni jsme si krátké ukázkové video z porodu a dozvěděli se, co dělat a jak dýchat při bolestech. K tomu malou perličku: paní nám vysvětlila, že celé dýchání a všechno ostatní při kontrakcích sice moc nepomáhá, ale aspoň se rodička soustředí na něco jiného, než na bolesti. Uvidíme :o)

Ve druhé dvouhodinovce nám paní povídala o oddělení šestinedělí, o péči o nás i o dítě, o kojení. Byli jsme si prohlédnout nadstandardní pokoje, musím říct, že v Podolí jsou nadstandardy opravdu krásné. Viděli jsme ten největší z nich (je větší, než celý náš byt….), vybavený tmavě hnědým nábytkem, dvěma postelemi, přebalovacím pultíkem, byl tam stůl a židle pro návštěvy a samozřejmě vlastní sociální zařízení. Paní nás ujistila, že i ty ostatní, menší, jsou stejně krásné.

Nevím přesně, co všechno jsme od kurzů čekali, ale kromě prohlídky nadstandardu se žádné překvapení nekonalo.

Chtěla jsem se přihlásit také na cvičení v těhotenství, konzultovala jsem to se svojí paní doktorkou, která proti tomu nic nenamítala. Říkala, že jsme se Schovánkem oba v dobrém stavu, a že mírné cvičení pod odborným dohledem nám rozhodně nemůže ublížit. V Podolí jsem ale pohořela. Na těhotenské cvičení mě v žádném případě nemohou přijmout, protože jsem na rizikovém těhotenství a tudíž na neschopence. A oni nesmí nikoho na neschopence přijmout, ani v případě, že mám souhlas lékaře. Dokonce ani v případě, že bych měla neschopenku na ucho… Hmm. To mě hodně zklamalo, říkala jsem si, že by mi cvičení udělalo dobře a co by se mi mohlo stát špatného přímo na půdě porodnice, že?

Takže chodím dál plavat do Podolí, teď už jenom jednou týdně a mám dost. Ale pohyb ve vodě mi dělá moooc dobře na záda a Schovánek se taky nebrání.