Zase ten ultrazvuk! A dovolená s bříškem :o)

V těchto týdnech se mé tělo rozhodlo, že se do těhotenství vrhne po hlavě. Zase mi o kousek povyrostlo bříško i prsa (od začátku těhotenství jsem si "pomohla" o jedno číslo) a na bříšku se mi objevil tmavý pruh. V knížce jsem si přečetla, že se má táhnout od pupíku směrem dolů. U mě to tak nefunguje, pod pupíkem skoro nic, nad ním tmavá čára až ke spodnímu okraji podprsenky. Pravděpodobně příroda slyšela něco o tom, že vertikální proužky zeštíhlují ;o). Každý večer bříško poctivě natíráme tělovým mlékem (to je velmi důležitá tatínkovská povinnost) a zdá se, že to funguje - i přes ty rozměry se neobjevila ani jedna jizvička :o) Jednoznačně se mi ustálily těhotenské chutě, můžu se utlouct po jablečném džusu. Litr denně není žádný problém, bez něj chytám abstinenční příznaky :o) Mám velkou slabost pro rybičkový salát, ale zdaleka to není taková závislosti jako na džusu.

Bříško mi vyrostlo tak, že se paní doktorka v poradně zarazila, vysvětlila mi, že je to až moc a že bude lepší, když půjdu na ultrazvuk. Příliš velký nárůst bříška může znamenat nadbytek plodové vody a Schovánek s tím může mít problémy. Objemem svého pasu jsem se příliš nestresovala, moje maminka, když mě čekala, také narostla do úctyhodných rozměrů. I když v knize jsem si přečetla, že nadbytek plodové vody může znamenat buď její nadvýrobu (vzniká jí více, než se stíhá vstřebávat), nebo to může signalizovat vývojovou vadu miminka. Nepátrala jsem, jakou.

S Jirkou jsme vyrazili do Podolí na UZ. Opět celého mrňouska změřili, prohlídli od hlavičky k patičkám, zvážili (cca 1800 g) a celkově zkontrolovali, jestli je v pohodě. Pan doktor změřil i množství plodové vody, které bylo akorát na horní hranici únosnosti. Ještě mi na ultrazvuku ukázal, kolik mám v bříšku místa, kam by se mohlo vejít ještě jedno miminko. Právě kvůli tomu volnému prostoru sebou může Schovánek pořád takhle házet, plavat a cestovat :o) Pravda je, že hned po mně šla na vyšetření maminka také cca ve 30. týdnu, čekala dvojčátka a bříško jsme měly srovnatelné. Inu, Schovánek si uměl vybrat bříško, kde ho nic netísní :o)

Z ultrazvuku máme další fotečku. Schovánek na ní má otevřenou pusinku a na čele si drží ručičku: "Zase ten ultrazvuk!"

Schovánek má asi trochu věštecké schopnosti, ani ne po týdnu jsem byla na ultrazvuku znova. Tentokrát jsem však moc v klidu a pohodě nebyla. Těsně před odjezdem na týdenní dovolenou do Beskyd jsem zašla do poradny na prohlídku. Prohlídka byla naprosto standardní, vážit, změřit tlak, zkontrolovat moč, vnitřní vyšetření, poslech srdíčka, změření bříška. Při vstávání z lehátka jsem zjistila, že krvácím. Ne příliš silně, ale dost na to, aby se objevil flek pode mnou na lehátku. Vůbec nic mě nebolelo, nic jsem necítila, jenom tu krev. Paní doktorka se lekla asi víc, než já, okamžitě mě znovu prohlédla a zjistila, že mi asi jenom praskla při vnitřním vyšetření nějaká žilka. Krvácení dost rychle sláblo, za chvíli bylo skoro po něm. Ale v každém případě jsem jela opět na UZ do Podolí, protože museli vyloučit možnost, že krvácím z placenty, což by byl průšvih. Naštěstí měla paní doktorka pravdu, placenta je naprosto v pořádku, umístěná vzadu, mrňousek zdravý, hlavičkou dolů.

Druhý den jsme zabalili věci a vyrazili do Beskyd. Samozřejmě autem, je to nejpohodlnější. Cesta autem mi nijak zvlášť nevadila, často jsme stavěli, potřebovala jsem si odskočit (naštěstí mají všechny pumpy záchodky :o)) a protáhnout si záda. Týden na horách nám uběhl jako voda, sice už nejsem ve stavu, kdy bych chodila na dlouhé horské tůry, ale nenáročné vycházky jsem si mohla dovolit. Bylo to moc fajn.

Jedno dopoledne jsme obětovali na výjezd do Polska, kde jsme Schovánkovi koupili kočárek. No jo, už vidím všechny ty, co mají značkové kočárky a chytají se za hlavu :o) Vybrali jsme si čtyřkombinaci (hluboký kočár, sporťák, s boudičkou i bez) na nafukovacích kolech, taška, pláštěnka, potah šedá kostička. Vypadá bytelně, snad vydrží. A - což nám také pomohlo s rozhodováním - celá sestava stála dohromady 4700 Kč.

Schovánkův kočárek už je doma a zabírá šíleného místa. Zatím ho máme na balkóně a je schovaný pod dekou, ať na sluníčku nevyšisuje. Nevím, jak praktické to bude v každodenní praxi, ale kočárkárna je dole v domě zavalená bordelem všeho druhu, my bydlíme ve vyšší patře, takže se mi mrňouse asi nebude chtít tahat na rukách do kočárkárny, na chodbě se kočárek bojím nechat a v bytě v předsíni by mi zablokoval vchod na záchod :o) Zatím to vypadá tak, že budu s kočárkem vždycky projíždět bytem na balkón.