Jak se naučit diskutovat a obhájit svůj názor
Škola má jedinci poskytnout vzdělání použitelné v životě. Je pravda, že naše škola rozvíjí některé znalosti, vědomosti i dovednosti velmi dobře, naproti tomu vůči jiným se chová stále dost macešsky. Co s tím můžeme udělat?
Do druhé skupiny patří zcela určitě komunikační dovednosti, schopnost vyjednávat, poslouchat partnera, umění kompromisu. Rozhodně se naše děti stále ještě neučí prosazovat vlastní názory, zájmy konkrétní skupiny... Stále ještě se rozvoj těchto dovedností nechává na každém jedinci a předpokládá se, že se jim naučí jaksi mimochodem, jak to vyžaduje život.
Řada učitelů i škol si už ale uvědomuje, že v komplikovaném světě plném rozličných, často protichůdných zájmů, názorů, nestačí, aby se příprava žáka omezila na pouhé odborné znalosti a vědomosti. A tak na některých školách vznikají třídní nebo školní časopisy, žákovské samosprávy, diskusní fóra. Kromě toho existují u nás i ve světě další velmi dobré příležitosti pro středoškolskou mládež.
Model OSN
Jednu možnost představuje model OSN. Na světě existuje více studentských modelů Organizace spojených národů, pro české a slovenské studenty se taková akce koná již několik let v Praze. Rozdíly mezi jednotlivými modely jsou pouze v místu, kde se setkání studentů koná a v jednacím jazyce.
Od 15. do 19. listopadu 2000 pořádala mezinárodní škola Johna Fitzgeralda Kennedyho v Berlíně desátou konferenci tzv. Berlínského modelu OSN (BERMUN – Berlin Model of United Nations). Jednání se v hojném počtu zúčastnili studenti ze zemí střední a východní Evropy. Nejvíce sice bylo studentů z Německa, ale zapojili se i mladí lidé z Polska, Slovenska, České republiky, Maďarska, Ruska, Slovinska, ze Spojených států a Švédska. Počet zúčastněných delegátů každým rokem vzrůstá, letos se jednání zúčastnily téměř čtyři stovky. Stalo se tak za velké podpory finančního magnáta R. Laudera. Českou republiku zastupovaly dvě pětičlenné delegace studentů gymnázia Nad Alejí z Prahy 6 a gymnázia z Boskovic. Jednací jazyk je v Berlíně angličtina.
Jak probíhá příprava na konferenci?
Nejprve si každá delegace vybere několik států, které by chtěla reprezentovat. Na tomto modelu OSN totiž nikdo nesmí zastupovat zemi, ze které doopravdy pochází. Poté, co se v Berlíně sejdou všechny požadavky, dostane každá delegace přidělenu jednu zemi (jedna česká delegace reprezentovala Řecko, druhá pak Zimbabwe). Následně se ještě studenti z každé delegace mezi sebou dohodnou, kdo bude v jakém výboru. Součástí tohoto modelu OSN je sedm výborů – Rada Bezpečnosti, ECOSOC (Rada pro hospodářské a sociální záležitosti), Politický výbor, Výbor pro odzbrojení, Výbor pro lidská práva, Výbor pro životní prostředí, a konečně Speciální výbor, jehož členové se zabývají tématem aktuálního ročníku. Každý rok BERMUNU je totiž zvolena jedna hlavní myšlenka, o které pak studenti diskutují. Letos toto motto znělo: Ekologie a ekonomika – partnerství pro budoucnost?
Stejně jako v opravdovém OSN, ani zde nemají všechny země přístup do všech výborů – Rada bezpečnosti jen otevřena jenom státům, které se v ní opravdu daný rok nacházejí, totéž platí pro ECOSOC.
Týdny před vlastním berlínským jednáním jsou věnovány přípravám. Delegáti se seznamují s politickým uspořádáním země, se zahraničně politickou orientací, s názory příslušné země na nejdůležitější témata, ale i s kulturou, ekonomickou situací apod. Součástí přípravy pražského týmu byla např. návštěva řeckého velvyslanectví. Delegáti byli přijati zástupcem tiskového odboru řecké ambasády a vybaveni množstvím informací o Řecku.
Každý ze studentů si musí také připravit rezoluci na téma, které se bude probírat ve výboru, jehož je členem. Témata jsou zadaná určitý čas dopředu a těsně souvisejí s celkovým tématem konference.
V Berlíně je těžiště činnosti delegátů v jednání jednotlivých výborů. Zde se každý snaží přesvědčit ostatní delegáty (každý výbor má přibližně 60 členů), aby uznali a přijali jeho myšlenky. Je jasné, že taková činnost se neobejde bez složitých vyjednávání, kompromisů a ústupků? Někdy přijdou na řadu i nůžky, pomocí kterých dostává rezoluce podobu přijatelnou pro maximum delegátů. Pokud student přesvědčí alespoň 14 dalších delegátů, byl v lobování úspěšný a jeho návrh postupuje do projednání ve výboru.
Ve výboru se poté projednávají všechny rezoluce, které tam postoupí. Vzhledem k tomu, že každý smí podepsat jen jednu rezoluci na téma, postoupí do této fáze projednávání jen 3 až 5 rezolucí. Zde musejí opět delegáti přesvědčovat ostatní o názorech své země, nebo spíš předkládající skupiny zemí, vytvářejí dodatky, které jsou buď přijaty většinou, nebo zamítnuty. Při samotné debatě existují pevná protokolární pravidla, která musejí všichni dodržovat.
Vrcholným orgánem modelu OSN je Valné shromáždění. Teprve pokud toto shromáždění 350 delegátů schválí rezoluci nadpoloviční většinou delegací, lze ji pokládat za názor OSN. I zde je nutné veřejně hájit předložené myšlenky, reagovat na protinávrhy, klást otázky apod.
Jaký je přínos takové akce?
Předně studenti sbírají informace, učí se způsobům, jak je najít a získat. Delegáti musejí nastudovat značné množství údajů o zemi, kterou reprezentují. Dále je žádoucí, aby lépe porozuměli struktuře a fungování skutečné Organizace spojených národů. V neposlední řadě se každý student musí poněkud lépe seznámit s odbornou problematikou, ke které má připravit a posléze v Berlíně hájit rezoluci. Řečí odbornou se jedná o projektové vyučování, které má navíc hmatatelný výstup.
Student si uvědomí, že mezinárodní problémy, o kterých čte v novinách, nejsou jenom prázdnými větami. Je to zvláštní pocit, když český delegát zastupující Řecko diskutuje o situaci na Kypru s německou studentkou, která reprezentuje Turecko.
Je nutné nebát se prosazovat sebe, současně poslouchat pozorně druhé, hledat myšlenky, které jednotlivé delegace sbližují. K věrohodnosti i větší síle delegáta přispívá, když se na problém opravdu dokáže podívat očima země, kterou zastupuje
Student je při jednání vystaven nemalé zátěži, když je zapotřebí vystoupit před výborem nebo dokonce před celým Valným shromážděním. Musí argumentovat a pohotově reagovat v řeči, kterou se sice už několik let učí ve škole, ale není jeho mateřským jazykem. Současně vidí, že dobrá příprava dává šanci uspět, že když překoná obavy a nejistotu, není bez reálné naděje na úspěch. A to i v konkurenci rodilých mluvčích. Odměnou za snahu je pak i to, že u dvou z pěti rezolucí přijatých Valným shromážděním byli studenti českého gymnázia spoluautory a důležitými členy předkládající skupiny.
Nezanedbatelný efekt je, že se nad společnou prací setkají mladí lidé, kteří pocházejí z jiných zemí, stýkají se i mimo konferenci, často si najdou nové přátele, se kterými si potom mohou dopisovat a navštěvovat se.
Informace o celé akci i berlínském modelu OSN lze získat na adrese: www.jfks.de/bermun/
Soutěže v debatování
Druhou vynikající možnost, podporující zejména komunikační dovednosti, představuje soutěžení v debatování. V České republice se z podnětu Open Society Fund debatuje od roku 1995 a OSF první roky podpořil tuto aktivitu i finančně. Při debatě se spolu utkávají dvě tříčlenná družstva nad konkrétním tématem (např. Tělesné tresty na školách jsou ospraveditelné, Globalizace ohrožuje národní identitu nebo dokonce Je lepší být Sněhurkou než Červenou Karkulkou atd.). Téma debaty bývá určeno dostatečně dlouho předem, takže oba týmy mají čas, aby se na ni připravily. Čas, který týmy dostanou, se může lišit podle způsobu debaty – na turnaji jsou známa skoro všechna témata půl roku dopředu. Jedinou výjimkou je tzv. impromptu debata (improvizovaná, spatra, bez přípravy), kdy se týmy dozvědí téma hodinu před začátkem. Členové týmu se spolu radí, jaké argumenty použít, shánějí různé údaje, zvažují i možné protiargumenty. Důležité je taky přemýšlet, jakou argumentaci může použít protivník. Samozřejmě je možné diskutovat zcela bez přípravy tak, jak to někdy děláme v běžném životě, leč v soutěžním diskusním klání je v takovém případě naděje na vítězství minimální. Při samotné debatě jedno družstvo myšlenku obhajuje (Affirmatives), druhé naopak oponuje (Negatives). Pozice týmu je týmu přidělena např. losem. Je veliká pravděpodobnost, že tým musí někdy obhajovat myšlenku, se kterou hluboce nesouhlasí. Jenže prvotním smyslem debatního klání není přesvědčit o osobních názorech, ale naučit se technice diskuse a debatování, tedy debatéři se učí, jak obhájit svůj názor. Řečníci předloží své argumenty a vyhraje ten tým, který použije přesvědčivější důvody, proč má pravdu jeho strana. Své argumenty by měl řečník něčím doložit, nejjistější jsou statistické údaje. Je třeba si dávat pozor, aby použitý zdroj byl seriózní a měl váhu. Nejlepší jsou data z institucí, které vyhodnocují fakta z celého světa. Debatér by taky měl být připravený, že bude muset podklady předložit soudci, proto se nevyplácí vymýšlet si statistiky na místě. Ale na druhou stranu, ani sebelepší příprava nepomůže, když selžou řečníci. Obecně platí zásada: co nebylo řečeno, neexistuje. První řečník (1A) uvede obecenstvo a rozhodčího do problému, objasní, co je míněno tématem. Pak předloží porotě a protivníkům své tři argumenty a podloží je údaji. Na svou řeč má šest minut, přičemž pokud neodhadne délku svého projevu a buď přetáhne, nebo mu ještě čas zbude (limit je půl minuty na obě strany), je penalizován a sudí si nezapisují nic, co by řekl po skončení limitu. Následuje třetí řečník z týmu Proti (3N) a po tři minuty se smí ptát Prvního na podrobnosti k argumentům, zkouší klást záludné otázky, aby spletl řečníka, který může snadno povědět něco, čeho jeho tým bude litovat. Klasickým příkladem takové pasti je použití řečnické otázky, na kterou je jasná odpověď. Je samozřejmě lepší, když se může říct: „Náš názor sdílí i první řečník druhé strany, jak jste před chvílí mohli sami slyšet.“ Pak nastupuje první Proti (1N) – ten má pravděpodobně nejobtížnější úlohu v celé debatě, protože dopředu neví, jaké argumenty uslyší, ale musí na ně bezprostředně reagovat. Může si ale vzít oddechový čas na přípravu – smí si „odpočinout“ celkem sedm minut. Poté, co domluví 1N, následuje úsek, kdy se může po vzoru 3N i třetí řečník týmu obhajujícího téma vyptat řečníka na různé podrobnosti atd. Následují projevy obou druhých mluvčí a po nich samozřejmě dotazy z opačného týmu – tentokrát se ptají první řečníci (2A – 1N a 2N – 1A). Třetích se nikdo na nic neptá, v postatě jen shrnují, co bylo řečeno v debatě, i jejich limit je kratší – pět minut. Když se to takhle napíše, vypadá to, jako když víc záleží na formě než na obsahu řečí. To ale není pravda. Obsah se hodnotí především, jen musí mít určité náležitosti, musí vyhovět soutěžním pravidlům. Způsob, kterým debatujeme, je takzvaný „americký“. Liší se od „anglického“ (parlamentního) stylu tím, že nedává mnoho příležitostí k interakci mezi debatéry. Je např. přesně stanoveno, že během řeči se nesmí druhá strana řečníka na nic ptát. Naproti tomu v anglickém způsobu může druhý tým vznést v průběhu řeči námitky proti formálním nedostatkům, případně se zeptat, když je něco nejasné. Za samozřejmé v obou stylech platí, že během řeči se mezi sebou debatéři nebaví. Soudcové přísně trestají i pouhé šeptání. Jediný případ, kdy jsem zažil, že soudcové tolerovali dokonce i napovídání, bylo na turnaji, když z týmu odešli tři lidé. Zbývající dva přibrali úplného začátečníka. Ten po dvou minutách nevěděl, co má říkat, tréma přidala své, takže se nikdo nepohoršoval nad tím, že mu ostatní radili, co má říkat. Každá debata má vítěze a poraženého. Výsledek vyhlašuje soudce, který sledoval celou debatu. Potom, co domluví poslední řečník, si vezme čas na vyhodnocení, obvykle 20 až 30 minut. Ministerstvo školství není zatím těmto aktivitám příliš nakloněno, neboť slovy zodpovědného pracovníka „podporuje ty soutěže a aktivity, které mají třiceti až čtyřicetiletou tradici“. Rozumní učitelé, školy i rodiče však velmi dobře chápou, že jde o činnosti, které významnou měrou obohacují vzdělání studentů a dávají jejich vzdělání praktický rozměr. V ČR se v současné době pořádají i turnaje a mistrovství republiky v debatě. Mistrem ČR pro rok 2000 se stalo družstvo pražského gymnázia Nad Alejí. Vynikajících výsledků dosahují i týmy olomouckého gymnázia Hejčín. Ze studentů těchto škol bylo sestaveno i národní družstvo, které reprezentovalo ČR na mistrovství světa v Johanesburku v lednu 2001. Informace o debatě lze nalézt na stránkách: www.mcs.cz/adk; www.org.za/2001 |
V její náručí
Vyhledávání článků podle věku
Seriály
Vývojové tabulky
Těhotenství |
Dítě |