Hurá, léto a jak nám tatínek zůstal bez zaměstnání

To jsme přibrali, co???? Jo, abych nezapomněl, bráška Ondrášek je tmavší - to má po tátovi, já jsem "bledulka" po mámě. Jestli se budu taky tak "báječně" opalovat jako mamina, tak mě potěš!!!

Začalo období "projevování vlastní identity" a to nám kluci předváděli od počátku úplně báječně. Každý z nich vykazoval od narození naprosto rozdílné povahové rysy:

Ondrášek - vlevo - jedl v poklidu, pomaloučku, dokud si nenaplnil pupíček, rád spinkal, všechno ho zajímalo poměrně dlouhou dobu a dalo velkou práci ho rozesmát. To byl vždycky výkon…

Lukášek - logicky - ten vpravo - hltal tak, že byl najedený během pár minut, spinkal o něco méně, miloval každý nový podnět a podstatně víc se vztekal, ale naopak o dost víc se smál a všechno prožíval. I na té fotce je vidět, že je malinko čilejší.

A vysvitlo sluníčko

A protože Ital v zimě nepracuje a v létě tancuje a také proto, že se tatínkův šéf rozhodl, že omladí kolektiv a začal mít na tatínka narážky stylu: "No, už by to chtělo nějakou mladší krev, jsi tu nejstarší …" apod. (opomíjím fakt, že tatínek pracovával i doma, že mu "pan ředitel" býval zvyklý pravidelně telefonovat o večerech i víkendech, také opomíjím skutečnost, že jsme oba byli u této firmy zaměstnáni od počátku její existence - to není vyjádření lítosti, ani jsem neočekávala nehynoucí vděčnost, na to jsem dost realistická, spíš mám dodnes pocit, že spousta nevyřčených slov mohla být prostě narovinu sdělena a nebylo to tak zbytečně pozdní a nepříjemné- , no a výsledkem těch narážek a dalších potíží byla vzájemná dohoda o ukončení pracovního poměru. A začalo hledání nového zaměstnání - podotýkám, že odpověděl přesně na 71 inzerátů, z toho pouze pracovníci 4 společností v sobě nalezli alespoň tolik slušnosti, aby napsali, že je místo již obsazeno jiným uchazečem. Podotýkám, že tatínek je VŠ vzdělán, ale pro současnou situaci na trhu práce přeci jen malinko "starší" ročník narození. Nám to nevadí, potenciálním zaměstnavatelům ano. Nespornou výhodu a velikou to mělo - oproti předchozímu pracovnímu vytížení, kdy jsme tatínka vídali až večer a o víkendech, teď si s námi začal užívat krásné léto na zahradě, na chaloupce v Krkonoších a na návštěvách všech příbuzných, kteří ještě neměli "čest" nás spatřit, ni pochovat.

No uznejte - vypadáme snad jako nedonošení?

To se nám moc líbilo, totiž - to, že táta začal mít čas nás chovat, koupat (předtím se pořád na něco vymlouval, teď už jsme přeci jen větší). To Vy nevíte, ale táta umí pár věcí, který mamina v životě nezvládne:

· Umí zpívat, ale jak…. Fakt perfektně a samý skvělý fláky. Jako - "přišel mi k svátku gratulovat Olda….", "vítr vane pouští, nese s sebou klobouk", "já umím hráti…." a samý takový věci. Máma se zmůže maximálně na "houpy, houpy" a to se nezlobte, to je teda cajdák….. jo, a taky skvěle bubnuje

· Umí chovat!!! Ne tak, jako maminka, že nás vezme do náruče a houpe. Položí si nás na ruku tak, že ležíme bříškem na dlani a hlavou na předloktí a to je rozhled! Páááni.

· Nosí nás vysoko a to vidíme úplně, ale úúplně všude. Není divu, maminka moc nenarostla

· Když nás koupe, můžeme čáchat, všude - nohama na něj, na zeď, na koberec - to maminka jen zahlídne prý "varhánek" už nás tahá z vody. Tatínek nás vyloženě "louhuje".

· Skvěle "blbne". Jeho "BUBUBU" s plínou přes hlavu je úplně nepřekonatelný.

No vidíte, zpravidla kolem těch dvou malých nevděčníků skáču celý den a dočkám se nějakého vděku? Nedočkám. Já to tušila.

Jedinou věc tatínek dvakrát nemusí. Hádejte….. Přebalovat, ovšem vybírá si dle obsahu plenky…..

Mezitím jsme "přesedlali" na Sunar od 4. měsíců, kluci rostou jako z vody, krásně "pasou koníčky" a jsou čím dál čilejší a vzteklejší, když z postýlky nevidí, z toho vyplývá, že o to více chováme a kdo nejvíc? Babička! Tady se 100 % -ně potvrdilo pořekadlo "Odříkaného chleba největší krajíc", protože babička doslova "přeletí" dolní patro, jen slyší zakníknutí či pláč zhora. Dál chodíme na neurologii, kde sledují náš "psychomotorický vývoj", přičemž pokaždé neurolog konstatuje: "Naprosto v normě, ale pro jistotu se přijďte ještě ukázat…." A trápí nás občas větříčky. Koupila jsem klukům čaj "Hip", ale osobně jsem po každém požití vždy spíš nabyla pocitu, že se to ještě zhoršilo, jediné, co perfektně pomáhalo bylo vytrvalé chování a masáže bříška.

Ale tady nás nebolí nic, jen jsme nějací otrávení…..

Odborná literatura…

Také jste v těhotenství a počátku mateřství zmapovaly dostupnou literaturu a hledaly odpovědi na otázky? Přepokládám, že ano. Poučeni literaturou jsme při prvních náznacích problému postupovali takto: nabídli jídlo, houpali, chovali, mazlili se, balili miminko, plácali je po zadečku, poté nosili po bytě a upozorňovali na různé předměty, dali dudlík a nakonec rezignovali a miminko si vzali do "velké" postele. "VELKÉ" v uvozovkách proto, že máme "letiště" rozměrů 140 x 200 cm, které je malé pro dva dospělé, tudíž ještě menší pro jedno dítě navíc a měli-li obdobně "veselou a záživnou" noc oba Kulíšci, nevyspali jsme se ani jeden….. Také jsem zkoušela - opět na základě literatury - mrkvové pyré a rozvařenou rýži. Kluci se naučili všechny podobné "lahůdky" plivat poměrně kvalitně po celém svém oblečení, občas i dál, tak jsem uvařila a rozmixovala bramborovou polévku, do vařené rýže přidala kompotované meruňky a osladila Glukopurem, bramborové pyré vylepšila květákem a jídelníček byl na světě. Jediné, co u našich "jedlíků" neprošlo, byly kupované přesnídávky Hami. Zřejmě po mně zdědili odpor k vařené a sladké mrkvi, a proto jsem marné pokusy postupem času vzdala.

Jak jsem začala pracovat…..

V srpnu (to bylo klukům 6 měsíců) začala být situace s tatínkovým zaměstnáním už malinko na pováženou, protože ač opravdu hledal v inzerátech, kde se dalo, odpovídal, kontaktoval známé, všechny nabídky, které dostal, byly na místa obchodních zástupců nebo zprostředkovatelů čehokoliv a i když jsme měli našetřené nějaké peníze, začalo nám být jasné, že takhle už to dlouho nepůjde. A do téhle situace přišel kamarád, že jeden jeho známý hledá účetní, která by mu zpracovala účetnictví i nějaký ten rok zpátky a jestli nemám chuť se tomu věnovat. Tak jsem na tuto nabídku po dohodě s tatínkem a babičkou, kterou jsem hlavně zpočátku, kdy té práce bylo hodně, byla nucena požádat o výpomoc při praní a žehlení, přistoupila. Pracovala jsem tehdy, když kluci spali, tj. po obědě a večer. V té době usínali kolem 20.00 hodiny a v případě potřeby jim "podával dudlíka" tatínek, vážnější problémy (masáže bříška, přebalení pokakaného miminka atd.) jsem řešila já, protože jsem pracovala ve vedlejší místnosti. Po několika týdnech za mne tatínek převzal i ranní krmení (kolem 6.00 hodiny), protože v době, kdy jsem pracovala do 2.00 až 3.00 hodin ráno, chvíli trvalo, než mne kluci probrali k životu. Prostě jsme si tak nějak napůl vyměnili role. Dokonce jsme se někdy i vystřídali v kuchyni při vaření a mou povinností zůstal pouze úklid, obden vaření nám, denní jídelníček kluků, denní péče o kluky, jejich krmení a práce, které bylo požehnaně, ale která mne na druhé straně moc baví, takže kdybych netrpěla občasnými záchvaty výčitek svědomí, že nejsem máma na mateřské na 100 %, ideální stav. Jak nám kluci rostou: už se na nás smějí, broukají, berou do rukou a často i do pusinky všechno, k čemu se dostanou, obracejí se na bříško a zpátky, s oporou sedí, smějí se a pláčí a nedonošeně už moc nevypadají…..

Ještě abych předešla případnému omylu - ten HRUDNÍK je tatínkův!!!

Lukášek

Ondrášek

A proč kouká tak nešťastně? Opravdu už nevím….

Nejspíš mi uplavaly hračky….

A oba najednou v kočárku:

Váhy a míry:

6. měsíc

Lukášek 63 cm, 6,80 kg

Ondrášek 64 cm, 6,40 kg