Mně nedostanou!!!

Jak mi "ruply nervy"

Každá máma ví, že při výchově, vzdělávání a hlavně "růstu" ctěného potomstva se takřka periodicky střídají momenty obrovského pocitu štěstí, nadšení a lásky a dnů, kdy jsou milované dětičky skoro "na zabití" maminka " na prášky" a nervy "na prasknutí". Mně se tohle stalo v době, kdy klukům byly necelé čtyři měsíce a kdy už přeci jen něco vážili, už byli zvyklí být chovaní tak, aby toho co nejvíc viděli a ještě neuměli sedět…. Nejsme zastánci předražených věciček pro děti a na děti (kočárek jsme pořídili poměrně hezký i s pytli za asi 9.000 - nic moc kvalita, ale přežil..), přesto jsme koupili cestovní postýlku. Všechny trávíme dost času v kuchyni (u nás se v ní vlastně žije) a protože nechat kluky ležet na zemi (máme tam linoleum) na dece se mi nechtělo, dali jsme tuhle postýlku do kuchyně s tím, že budou se mnou a spokojení. Chyba lávky. Moje maminka (babí) pracuje brzy ráno, proto chodí kolem 11. dopolední domů, mi zachránila zbytky nervů…. Jednoho krásného dne naši páni kluci vstali kolem 7.00 ráno, jak bývá jejich zvykem, tatínek odkvačil do práce a my jsme se přestěhovali do kuchyně, abych mohla uklidit, připravit oběd (tatí jezdil v poledne na jídlo domů), prostě - něco udělat. A kluci začali "hulákat" - to nebyl klasický pláč, spíš řev, jako by se předem dohodli, že si mne vychutnají, chovala jsem jednoho, řval druhý, chovala jsem druhého, řval první a tak pořád dokolečka dokola. V 10.45 jsem zkolabovala - odešla jsem od postýlky, nechala je ječet (oba najednou už jsem prostě chovat nedokázala) a začala jsem konečně mýt nádobí s tím, že prostě k postýlce nejdu a že mě (možná) zachrání babí, nebo je "uškrtím" a bude to!! Jen cvakla branka - znamení blížící se babičky, ti dva pacholci zmlkli jako když utne a začali vydávat libé zvuky (brrr, grrr a tak) - nejhodnější miminka na světě. Moje mamina vešla k nám do kuchyně, když mě viděla jak řvu do dřezu, došla k závěru, že nutně někdo musel umřít, poté vyslechla mé stížnosti na zlobivá dítka a nakonec konstatovala, že ti naši výlupkové jsou celí po mně a že mě ještě čekají prima věci……už se těším.

No, tak promiň, my jsme to tak nemysleli, jenže tobě zase vůbec nedocházelo, že chceme vidět, co tam provádíš a přes tu pitomou síťku, která na tý tvý slavný postýlce je, jsme prostě neviděli nic.

Jak mi "ruply nervy" a ještě kostičky - podruhé

S uspávací metodou se znovu chlubit nebudu, ona nám opravdu funguje, až na výjimky. Jednoho takového "krásného" večera, kdy jsem po pár minutách lítala z kuchyně do ložnice, zpátky a zase a od postýlky k postýlce a pořád pláč - jsem prohlásila: "Teď nevyměknu a nejdu, ať se třeba zblázní". Hlava rodiny se jen pousmála, protože mě zná……… Najednou, jako když do mě střelí (celý život jsem mírně řečeno "splašená") vystartuju do ložnice, v cestě křeslo, prásk, rána, zatmělo se mi před očima. HR (hlava rodiny) smíchy lezla po zdi. Tak aby ho to přešlo, hlásím:"Mám zlomený prsty u nohou". Nic. Další pokus. "Neboj, to přejde, naraženina někdy bolí víc než zlomenina.". V noci jsem se nevyspala (bolestí) a druhý den vyrazila na chirurgii. Hádejte??? "Zlomenina, krásná, čistá, dva prstíčky…., takovou hezkou jsem dlouho neviděl, ale sádrovat to nebudeme….." říkal pan doktor…Dodneška mě v lodičkách bolí právě ony dva krásně zlomené prstíčky. Ty děti mi občas dávají "kapičky"…., doufám, že nebude hůř.

Jo, ale tos řekla sama, mami, kdybys nebyla "splašená", šla v klidu a neletěla, nic by se ti nestalo, vždyť mi za to vlastně ani trochu nemůžeme…..

A tak jsem došla k závěru, že nic se nejí tak horké, spěchat mám pomalu a být hodně opatrná, nechci-li dílem i díky mateřství skončit "na invalidním vozíčku".

A takhle Lukášek "zahlížel" na babičku, když mu vyprávěla pohádky.

Tohle je pro změnu Ondra a dívá se na mne

Ve druhém měsíci (to bylo koncem března), jsem kluky ráno přebalovala a u Lukáška jsem zahlédla povědomou bouličku. Skončili jsme všichni tři (protože kluci byli plně kojení) na chirurgii v Motole, kde mu na druhý den ráno naplánovali operaci druhé tříselné kýly, tak dostal "hladovku". Byla to docela hrůza - jedno miminko řve hlady a bráška se nestydatě cpe za oba, tak aby mu to nebylo líto, hned druhý den (ještě před Lukýnkovou operací), "vyskočila" stejná boulička i jemu. Takže bez přípravy na operační sál….. Nevím, jestli miminka intubují či co, v každém případě po operaci chvilku jíst nesměli, proto řvali hlady, já řvala ve sprše (zapomněla jsem doma odsávačku) a když konečně dostali svolení baštit, Ondráška zcela zjevně bolelo v krku. Hlad byl, ale papat nemohl. Brečela jsem u něj do druhého dne do rána a potom se to nějak zlomilo…..UF, bylo to ošklivé. Za dva dny nás propustili domů. Lukášek má tedy kýly operované obě, Ondrášek jednu, ale když jsem v té nemocnici viděla jiné bezmocné mámy s většími a horšími problémy nemocných dětí, Díky BOHU za kýly!!

Maminko, tohle všechno je prima, ale nějak začínáme mít zase hlad a tentokrát už nás nějakým mateřským mlíčkem nejspíš "neuchlácholíš".

"Ti kluci mají hlad!!!" Tuhle větu si zřejmě budu pamatovat po celý zbytek života, poslouchala jsem ji totiž celou dobu, po kterou naši Kulíškové obývali tento svět kdykoliv, když začali plakat. Můj tatínek uznává jednoduchý recept, brečí-li dítě, nejspíš má hlad . Posléze se k němu přidala babička (moje matka) a když kluci vstávali na jídlo po hodině (ve dvou měsících věku), došla jsem k závěru, že je budu muset nejspíš začít přikrmovat. Po dohodě s lékařkou jsme začali přikrmovat hypoalergenní Bebou, to je papáníčko pro nedonošená miminka tak vydatně, že jsem bez jakýchkoliv potíží kluky odstavila po třech dnech…..bohužel. Fakt je, že jsem je vždycky nakojila a poté "docvakla" z lahve, jenže protože zřejmě brzy došli k závěru, že potom je to jednodušší, moc ode mne již pít nechtěli, navíc mléko pro dvě děti jsem prostě "vyprodukovat" nedokázala. Mohla jsem chtít (já vím, že kojení je zdravé) jak jsem chtěla, tělo nevydrželo…

A cos čekala? První nám nabídneš dřinu s chabým výsledkem a potom pohodičku bez práce a skoro třetinu lahve, mami, copak myslíš, že jsme pitomí???

A že nám to svědčí:

Lukášek - 3 měsíce 53 cm, hmotnost 4,41 kg; 4 měsíce 58 cm, hmotnost 5,63 kg

Ondrášek - 3 měsíce 53 cm, hmotnost 4,08 kg; 4 měsíce 58 cm, hmotnost 5,11 kg

Zvláštní je, že Ondra odjakživa papá víc..