Motorika a řeč

Ke kulturnímu a všem dobře srozumitelnému ústnímu projevu potřebuje člověk různé skryté i viditelné dobře fungující činitele. Jedním z nich je správná motorika mluvidel, především rtů a jazyka, která dost často souvisí s celkovou motorikou – hrubou a jemnou. Proto jsem vždy považovala za nutné věnovat jí patřičnou pozornost i u dětí zcela zdravých, které měly problémy s některou složkou řeči. Posilování motoriky účinně napomohlo a často i urychlilo cvičnou léčbu na zvláštní škole při individuální logopedické péči, stejně jako v logopedických poradnách při základních a mateřských školách.

K posilování celkového motorického rozvoje, tedy jemné a hrubé motoriky, se mně osvědčilo využít chvil oddechu (oddechových chvilek), když jsem zpozorovala, že jsou děti unavené a nepozorné. Pro tyto přestávky mimo rozcvičování mluvidel před zrcadlem jsem si připravila řadu hříček a pomůcek, jejichž nejlepším a nejoblíbenějším doplněním byly zrytmizované písničky, popěvky a říkanky. Mnohé jsou běžně praktikovány na mateřských školách.

Mluvení je, když…

Všichni víme, že mluvení – řeč, třeba i běžné sousedské povídání, je důležitým dorozumívacím prostředkem a bránou k poznávání světa a všeho vědění. Ne každé dítě se jí naučí snadno a bez problémů. Důvody mohou být různé. V posledních letech jsou to často právě závady v motorickém vývoji, kvůli kterému mnohé děti už téměř od narození navštěvovaly různá rehabilitační cvičení.

Připomeňme si, že vše, čemu jsme se v dětství nebo v mládí naučili s pohybem (mluvení – pohyby mluvidel, psaní – pohyby ruky, různé dětské říkanky – pohyby rukou nebo nohou) se natrvalo zapsalo do našeho mozku, zatímco vědomosti, získané jen memorováním, pokud je nepotřebujeme nebo nás nějak nezaujaly, snadno vypadly z naší paměti. Pohyb patří k životu jako hry k dětství. Podle pohybů lze celkem brzy zjistit, co dítě potřebuje pro lepší rozvoj motoriky, a tím i k podpoře rozvoje osobnosti.

Budeme si hrát

Postup při úpravě kterékoliv složky řeči je u každého dítěte jiný. Musí se podřídit tomu, co potřebuje a jak je schopno a ochotno spolupracovat. Proto jsou i odlišná jednotlivá cvičení, i když se řídí určitými pravidly a probíhají ve třech základních etapách:

• Vyšetření dítěte (většinou po domluvě s rodiči a případně i učiteli) spolu se zjištěním s čím a jak začít.
• Úprava poruchy (ať již výslovnosti či jiné).
• Uplatňování (fixace, používání) nacvičeného pomoci ilustrací, vyprávění osobních zážitků, krátkých filmových pohádek.

Pro každou etapu má velký význam pochvala i za sebemenší úspěch.

Oddechové chvilky

Při cvičení v oddechových chvilkách jsem používala pomůcky, písně, říkanky i texty a leporela dětských knížek či omalovánek. Pomůcky musely odpovídat schopnostem dítěte, být snadno manipulovatelné a bezpečné, jednoduchých tvarů, z lehkého materiálu. Písně, říkanky a obrázky srozumitelné, domalovánky, raději nehotové, nutící k přemýšlení, optimisticky laděné a pokud možno často obměňované, s možností výběru.

V první etapě (mimo běžného cvičení mluvidel při úpravě výslovnosti) byla nejvhodnější především prstová cvičení a propisovací šablony. Ve druhé etapě byly vždy úspěšné tzv. rytmizované logopedické říkanky, smysluplné, nejlépe složené ze dvou až tříslabičných slov. Ve třetí etapě se nejvíce osvědčily oblíbené písničky, popěvky a říkanky, jako např. Pec nám spadla, Šla Nanynka, Naše malá Kamila, a to jak při posilování rozvoje motoriky, tak při fixaci nacvičené hlásky, dále ilustrace známých pohádek, vyprávění zážitků, popis obrázků.

Při této příležitosti nemohu nevzpomenout na výrok jednoho předškoláka, který prohlásil: „Teď se vůbec neučíme, teď si jenom hrajeme, ať jsme veselí, aby se i kytky za oknem mohly smát.“

Prstová cvičení

Hry s prsty vlastní ruky (prstová cvičení) uklidňují, zlepšují koncentraci, odstraňují únavu, pomáhají rozvoji jemné motoriky. Za doprovodu písniček či říkanek můžeme s prsty různě manipulovat:

Válet (kutálet) trubičky, nejlépe kovové, asi 20 cm dlouhé s průměrem 1cm. Pro domácí cvičení můžeme doporučit i kutálení trubiček bosými chodidly.

Vytvořit střechu přitlačením konečků prstů obou rukou.

Obkreslit vlastní ruku a dotýkat se jednotlivých prstů při říkankách:

To je táta, to je máma,
to je babička, to je dědeček,
to je vnouček, malý klouček.
To je paleček, pěkný chlapeček.
Tento nám zas ukazuje,
kde vrabeček poskakuje.
Prostředník nos vystrkuje,
že je větší, se raduje.
Prsteník má každý taky,
na něm prsten celý zlatý.
Na malíček pozor dej,

vesele s ním zakývej.

Manipulace s kuličkami povzbuzuje proudění krve z rukou do jiných orgánů. Děti si s nimi rády hrají. Mohou je třídit podle barev a velikostí, ukládat do drážek, zafouknout do „branky“, na nakreslenou louku atd. Používala jsem kuličky hliněné, skleněné nebo kovové.

Přehazování trubiček či míčků mezi prsty obou rukou.

Šablony a šablonky

Vystřižené z PVC, na prokreslování, dokreslování, obkreslování i vypichování kontur hřebíčkem. Větší i menší, různých tvarů a velikostí, z nichž se dá vykouzlit něco buď podle vlastní fantazie dítěte nebo podle předlohy. Při různém prokreslování a jiném grafickém projevu je dobré používat trojhranných tužek a pastelek. A také si uvědomit, že čím více smyslů je do hry zapojeno, tím více mozkových center spolupracuje.

Korálky, patenty, dřívka

Jednou je možné proměnit korálky v kamínky u cesty, jindy je navléknout podle velikosti a barvy, vkládat do mističek, doplňovat nákresy, ukládat do drážek, odfouknout je do „branky“, učit je „poskakovat“ na nakreslené cestě atd.

Patenty propínáme tenký papír – nejdříve jen tak všelijak, později na připravenou linku. Spolu s dalšími úkoly pro osobní obsluhu, jako zavazování tkaniček, zapínání na knoflíky, používají v mateřských školách tzv. „propínacího panáka“.

Různě dlouhá a barevná dřívka jsou běžně k dostání i s předkreslenými vzory. Nutno dodat, že děti, jak jsem se mnohokrát přesvědčila, sestavovaly různé domečky, stromečky i postavičky raději podle vlastní fantazie nebo slovní nápovědy, než podle předlohy, přiložené u stavebnice. Jedná se o hranolky, 1 až 10 cm dlouhé, asi 4 až 5 mm silné.

Destičky a provlékání

I když prkénka na provlékání tkanic se dostanou koupit, používala jsem raději taková, která byla přizpůsobena možnostem dítěte. Jednak co do velikosti a síly materiálu (pertinax), jednak co do vzdálenosti jednotlivých dírek. Pro provlékání se mně osvědčily šňůrky z lyžařských bot.

Tkanice, gumičky, provázky je možné používat nejen na navlékání korálků či těstovin, ale i na provlékání mezi prsty, na vytáčení knoflíku atd. Význam mají i tzv. joja, káči, bublifuky, nafukovací balónky.

Značný význam pro rozvoj jemné motoriky má modelování z hlíny či plastelíny.

Stříhání papíru

Papír stříháme podle narýsovaných linek, jak vodorovných, tak různých tvarů a velikostí.

Pohlednice jsme společně prohlédli a řekli, co je na nich nakresleno. Potom jsme je rozstříhali (na dvě, později na více částí) a děti je skládaly.

Foukání

Především při úpravě sykavek foukají děti přes hadičku do sklenice s vodou, do papírových či pingpongových míčků do vyznačené branky, do svíček, postavených na podložku nejdříve v úrovni úst, později o 10 cm výše či níže, ve vzdálenosti 30 až 40 cm od obličeje.

Bzučák

Je to docela malý přístroj se dvěma tlačítky na vyšší a nižší tón a se světýlkem. Při zrytmizovaném přednesu říkanky či zpěvu dítě mačká tlačítka, což je veselé a užitečné pro rytmizaci řeči. Přístroj lze vyrobit i ze starého bytového zvonku, který je praktičtější, protože zapojením do elektrické sítě odpadá starost o výměnu monočlánků, které jsou nutné k jeho provozu.

V zajetí rytmu

Při práci v logopedických poradnách se mně velmi osvědčily říkanky, písničky a různé popěvky doprovázené rytmicky, graficky, zvukem či pohybem. V rytmu lze recitovat, zpívat, cvičit i tancovat, podle potřeby doplnit grafickým znázorněním při prokreslování šablon atd. Říkankami či různými veršovánkami jsem vždy začínala. Následovaly známé logopedické (jak naše Kamila, co se ráda bavila, mydlinky vypouštěla nebo jak bába Otu kvůli botě volala apod.) s rytmickým znázorněním.

Aby byly říkanky pro děti opravdu přitažlivé, je třeba, aby text byl snadno k zapamatování, veselý a estetický, smysluplný, dobře rytmicky znázornitelný a obsahoval hlásky, které dítě jakž takž zvládá. Doplněný různými pomůckami pomáhá i jemné motorice, artikulaci a plynulosti řeči. Děti měly velkou radost z veršovánek, které jsem sama pro ně připravila, v nichž vystupovaly. Např.:

Máme doma pejska Otu,
co odnesl tetě botu.
Moc se na nás zlobila,
v pantoflích jen běžela.

Význam říkanek zdaleka nepředčí to, co přináší zpěv, rovněž rytmicky různě doplněný. Rozvíjí motoriku mluvních orgánů, cvičí fonematický sluch, přináší větší uvolnění rezonanční dutiny ústní a citelnější účast dutiny nosní, má vliv na dýchání, srdeční činnost a velký význam pro cit a pospolitost.

Reprodukovanou hudbu jsem používala jak z magnetofonu, tak z gramofonových desek. Posilování především hrubé motoriky posloužily pochody po vyznačené čáře, tanečky, pohyby rukou či s různým zvukovým doprovodem, přehazováním míčků atd. Tato cvičení ovlivňovala také artikulaci a rytmus řeči. Hudební doprovod by neměl být příliš hlučný, poněvadž velký hluk i v tomto případě má neblahý vliv nejen na sluch, ale i na celkový zdravotní stav.

Málokterý dospělý si dokáže uvědomit, kolik složitých a co do počtu hojných pohybů mluvidel je třeba při řeči. A jak důležitá je souhra orgánů respiračních, fonačních ä ä a artikulačních za řízení centrálního nervového systému. Proto si těžko dovede představit, kolik práce a námahy musí takový malý človíček vynaložit, než se mu podaří vyloudit správně znějící hlásku. Zvláště když některý z činitelů (např. motorika) není úplně v pořádku. Proto pějme píseň dokola, recitujme a poslouchejme hudbu pro dobrou náladu i krásně znějící mluvu.

Hry ze vzpomínek

I když úspěšnost cvičné léčby v poradnách (nejen u poruch výslovnosti) i na zvláštní škole při individuální logopedické péči závisí především na sluchu a individuálních možnostech dítěte, význam cvičení napomáhajících rozvoji pohybové aktivity (motoriky) je nezanedbatelný.

Škoda, že rodiče současných školáků nemají možnost ověřit si význam her a hříček jejich praprarodičů, kdy nebyla televize ani jiné zvukové vynálezy. Aniž znali důležitost svého počínání, vedli své potomky k různým cvičením s míči, dřívky, stavebnicemi atd., rozvíjejícím motoriku nenásilným a přirozeným způsobem.

Mluvidla byla procvičována různými jazykolamy, např. „Náš pan kaplan v kapli plakal“, „Malá Julie olej vyleje“, „Kmotře Petře, nepřepepřete toho vepře“, „Třistatřiatřicet stříbrných křepelek“. „Tichá pošta“ s předáváním zpráv a různé druhy slovního fotbalu přispívaly navíc k rozvoji fonematického sluchu, stejně jako napodobování zvuků a pohybů zvířat nebo pohádkových příšer.

Pro procvičování prstů byla vhodná různá dřívka i zápalky, z nichž jsme o závod stavěli domečky, stromečky i různé předměty a postavy. Stejně jako vytváření stínových obrázků za blikavého světla petrolejky či svíčky na zdi kuchyně, vytáčení knoflíků na nitích, vzájemné provlékání šňůrek, střídavé naťukávání palce ostatními prsty v rytmu říkanek a vytváření pyramid z rukou všech přítomných. Jistě bylo prospěšné i navlékání polousušených šípků nebo kaštanů, z nichž nám tatínek dovedl vykouzlit zvířátka všeho druhu i postavičky z pohádek, často v kombinaci s hadříky.

Při říkankách „Moje koleno, tvoje koleno, já si na své koleno mohu bouchnout“ se střídavě tleskalo a bouchalo do kolen. Rozpočitadla „Ententyky dva špalíky, čert vyletěl z elektriky, bez klobouku, bos, narazil si nos“ nebo „U potoka roste kvítí, říkají mu petrklíč, na koho to slovo padne, ten musí jít z kola pryč“ sloužila nejen pro hry na schovávanou na dvorku či ve stodole, ale i při cákání v potoce, spolu s různými popěvky a točením v kruhu, držíce se za ruce, jako známé „Kolo, kolo mlýnské, za čtyři rýnské“ nebo „Hastrmane, tatrmane, dej nám kůži na buben, budeme ti bubnovati až vylezeš z vody ven“. V zimě jsme ve sněhu vlastními těly vytvářeli podoby tříhlavých draků a různých strašidel, což vyžadovalo velkou pozornost a obratnost, podobně jako kresby klackem.

Ve dny sváteční jsme navštěvovali příbuzné a za pěší chůze lesem jsme zpívali. Nebylo-li hezky, hráli jsme v kůlně různé hry míčové, na schovávanou, na školky s poskoky a přeskoky, se švihadlem nebo lanem, kaménky se strefovali do vyznačených políček, většinou vše za doprovodu říkanek. To všechno byla vynikající nenásilná podpora motorického rozvoje.

Motorika pomáhá řeči

Využití tzv. oddechových chvilek k různým pohybovým cvičením, sloužícím pokud možno k procvičení celkové koordinace pohybu, neodporuje doporučovaným pedagogickým zásadám a formám pedagogické praxe, ba naopak jejich dodržování, třeba za změněných podmínek, přispívá k úspěchu. Proto několikaminutové přestávky během cvičení, vhodně doplněné, pomáhají dítěti třeba nepřímo.

I když mluvená řeč, čtení a psaní jsou různé formy dorozumívacího procesu, úzce spolu souvisí a vzájemně se ovlivňují. Rytmizace písniček a říkanek s pohybem nebo zvukovým či grafickým doplněním působí blahodárně na všechny tři etapy úpravy výslovnosti i řečového rozvoje. Mně se osvědčily spolu s různými pomůckami, i když většinou zcela obyčejnými – ovšem za předpokladu, že je dítě mohlo zvládnout.

Z práce, která získala Čestné uznání v soutěži Pedagogická tvořivost 1999.