Naše zkušenost s americkou školou 6: Jak vypadá škola?

Je úplně jiná. Pro absolventa škol českých je to skoro šok. Je barevná, plna vjemů a informací. Každé místo a místečko je využito. Pryč jsou obrovské, prázdné, leckdy neutěšené chodby. Tady je život. Výtvarné práce dětí. Uprostřed papírová zeměkoule - odkud a jak jsme se sešli v této škole. Fotografie nových studentů i nových učitelů. Plakáty zvoucí na divadelní představení. Živelná výzdoba visící ze stropu, artefakty na zemi. Vtipně ozdobeny jsou i dveře jednotlivých tříd. Šum a veselí. A také: vždy otevřené dveře maličké, skromné ředitelny. Paní ředitelka to přímo zdůrazňuje: "Mé dveře jsou vždy otevřené pro kohokoliv. Učitele, studenty i rodiče." Děti tam často a rády chodí. Poradit se, pochlubit s úspěchem, ukázat obrázek, dát ochutnat dortík ze svých narozenin - nikdy to není zbytečné zdržení či vyrušování.

Třídy poskytují podobný obraz jako celá škola. Jsou barevné, dle našich měřítek vlastně "neuklizené", jsou tu různé "kouty" s výtvarnými potřebami, s počítačem, s knihovnou plnou knížek, s akváriem a malým teráriem, v prvních třídách s inkubátorem na líhnutí kuřat, s klavírem a hromádkou not na zemi apod. Tabule nebývá vždy v čele místnosti, ale někdy i na boční stěně. Stůl učitele je obložen studijními materiály. Děti sedí u malých stolečků, snadno přemístitelných, mají zde zásuvku na školní potřeby. Často tvoří skupinku čtyř dohromady sedících a spolupracujících dětí. Přeskupování podle předmětů, studijních výsledků i kázně je na učiteli. Na BRS je nyní obvyklý počet dětí ve třídě 20-22. Bedford Road School ovšem v posledních letech zápasí se vzrůstajícím počtem studentů ( ve Spojených státech na rozdíl od Čech děti přibývají), a tak je toto číslo vlastně vyšší, než bývá obvyklý průměr, tj. 18-20.

V amerických školách jsou šatny jen výjimečně. Zde v Bedford Road School je praxe taková, že třídy mají vyhrazen skromný prostor na chodbě, vlastně jen využité rohy a zákoutí. Jsou zde prosté věšáky, někdy zavěšené velké textilní pytle. Ve školách se nikdo nepřezouvá. Většinu roku mají děti "sneakers", tj. sportovní boty, které jsou povinně předepsány na dny, kdy je tělocvik, ale mnoho dětí je nosí po celý rok (a někdy i po celý život). Možná je to zvláštní z hlediska českého chápání čistoty (i pro nás zpočátku bylo), ale rozhodně je to pragmatické. Uvažme samozřejmě také převažující způsob dopravy autem, suchý a slunný newyorský podzim a neuvěřitelnou čistotu ovzduší (tedy např. i bělostný sníh). Za poznámku stojí, že pokud se někdo chce přezouvat, tak klidně může, nikdo mu v tom bránit nebude.