´Cut-off skóre´ jako další zásek českému školství?

Po zavedení ze všech stran kritizovaných státních maturit a plošně organizovaných přijímacích zkoušek na střední školy si pohrávají zodpovědné osoby, zejména z řad krajských politiků, s myšlenkou dalšího posílení centralizace našeho vzdělávacího systému, a to skrze úředně a ústředně stanovené nepodkročitelné minimum bodového zisku u přijímaček na všechny typy středních škol. Proklamované cíle pro zavedení takového opatření jsou, jak už to tak bývá, hodně obecné a velmi podobné jako u předchozích změn týkajících se jednotných přijímacích řízení a ´zkoušek dospělosti´. Zvýšení kvality školství, podpora učňovských škol a celkově technických oborů, regulace nabídky jednotlivých oborů, apod.

Historie se opakuje

Třeba na příkladu státních maturit lze ale poměrně zřetelně ilustrovat, že prvotní záměry, které možná na první pohled vypadají celkem racionálně a značná část české veřejnosti jim zatleská s odkazem na devalvaci formálního vzdělávání a inflaci titulů, zpravidla nadělají mnohem více škody než užitku. Vrátíme-li se o pár let v čase a vzpomeneme na argumenty podporující koncept státem organizovaných maturitních zkoušek, pak je třeba si otevřeně přiznat, že zamýšlené efekty se reálně nedostavily. Podle mezinárodních žebříčků se postavení naší země co do kvality vzdělávání nikterak zásadně neproměnilo.

Ambice se rozplynuly

Výsledky u maturity jako pomyslná vstupenka na vysoké školy (a tím potenciální odstranění mnohdy duplicitních zkoušek) rozhodně neslouží, neboť domácí univerzity k maturitní či obecně středoškolské historii uchazečů povětšinou vůbec nepřihlížejí a přijímací řízení si ponechaly pevně ve své režii. A ostrouhaly i firmy lačnící po levné pracovní síle, neboť se ukázalo, že k odrazení žáků či jejich rodičů od studia na maturitních oborech ve prospěch těch nematuritních nedošlo. Kdo měl někdy v poslední době příležitost navštívit konkrétní ´učňák´, a to nejlépe v některém z méně rozvinutých krajů naší země, záhy patrně motivaci dětí i jejich rodičů poohlédnout se raději o pomyslné patro výše pochopil. Samozřejmě, čest výjimkám, neboť také mezi učilišti jsou významné rozdíly. S ohledem na přetrvávající stav učňovského školství nicméně rodiče v drtivé většině raději zvolí pro dítě střední odbornou školu (obchodní akademie, průmyslovka, atp.) i s tím rizikem, že by to u zpřísněné maturity nemuselo dopadnout. Z toho přirozeně rezultují statistiky úspěšnosti studentů u závěrečných zkoušek, které jsou pak označovány za alarmující.

Smysl nepodkročitelného minima?

Analogie státních maturit a aktuální celospolečenské diskuse kolem tzv. cut-off skóre či česky řečeno nepodkročitelného minima se opravdu neodbytně nabízí. Také před spuštěním státních maturit v roce 2011 se takřka celá odborná veřejnost shodovala v tom, že záporů je více než kladů a varovala před očekávanými negativními dopady a budoucímu rozčarování z nenaplněných záměrů. Přesně to se skutečně stalo, jak je popsáno výše. A jaké konkrétní důvody stojí proti experimentu s pracovním názvem cut-off score?

Selekce do omrzení

V první řadě je třeba připomenout, že český vzdělávací systém je stále výrazně selektivní. Existují markantní rozdíly mezi úrovní poskytovaného vzdělání jako veřejné služby v rámci jednotlivých regionů, ale často i mezi dvěma institucemi v jedné ulici ve stejném městě. Neustále se rozevírají nůžky v přístupu ke vzdělání a trumfem v rukávu ve hře o dosažení hodnotného formálního vzdělání stále nejsou studijní nadání, motivace a píle, nýbrž socio-ekonomický statut jedince. Místo toho, aby se tyto nerovnosti po vzoru tolik opěvovaného severského školství zmírňovaly, každým dalším opatřením typu cut-off score naopak dojde k ještě větší asymetrii a k dalším četným ztrátám v řadách talentů.

Nechť zrna se od plev oddělí!

Zcela liché jsou v dané věci argumenty hovořící o tom, že různé bodové limity spolehlivě oddělí studenty, kteří na studium dané školy takříkajíc mají a kteří nikoliv. Takhle to totiž v praxi nefunguje. Myslím, že každý zkušený pedagog potvrdí, že z prváka-premianta se nezřídka stává podprůměrný student a naopak. Teenagerovský věk je natolik dynamický, že podle výkonu a výsledku během jedné jediné zkoušky opravdu nelze nic zásadního vyvozovat. Pokud má o studijním směřování mladého člověka rozhodovat bodový zisk v jednom testu, pak jde spíše o loterii a zkoušku momentálního rozpoložení. Asi nebude úplně překvapivým zjištěním, že největšími trémisty bývají zpravidla ti nejmotivovanější perfekcionističtí studenti, jimž na výsledku velmi záleží. A opravdu tito mnohdy dokážou vyhořet, což ale samozřejmě neznamená, že nemají schopnosti či předpoklady pro studium školy z kategorie žádanějších.

Kam raději upřít pozornost?

Nejen z těchto důvodů potenciální uvedení principu cut-off skóre do praxe přijímacích zkoušek nic moc pozitivního, přínosného či převratného jednotlivým školám nebo obecně českému školství neslibuje. To potřebuje úplně jiné ingredience - skutečnou koncepci, více peněz, větší otevření se světu a moderním přístupům, funkční mechanismus podpory studentům z nemajetných rodin a užší propojení vzdělávacího systému se sociálním, vyprofilování jednotlivých linií terciárního stupně vzdělávací soustavy, současnější přípravu budoucích učitelů v rámci pedagogických fakult,…