Vytvořte si vlastní vánoční rituály a tradice

Rituály nás provázejí po celou lidskou historii – propojují nás s tím, co nás přesahuje: se životem, smrtí, s cykly přírody, nebo dokonce se smyslem naší životní cesty. Rituál nám pomáhá vystoupit z každodenní rutiny a obohacuje náš život prožívaným smyslem, ať už o samotě nebo v propojení a sdílení s ostatními.

Tradice pak znamená předávání, nejčastěji mezigenerační předávání poznání, schopností, obyčejů či mravů v rámci kultury nebo skupiny. Tradice je prostě to, co se předává. V životě je mnoho klíčových okamžiků, které si zaslouží zvláštní oslavu (například sňatek nebo narození dítěte, ale také rozloučení s našimi zesnulými…). Ale i oslavy změn ročních období, v podstatě jakékoli svátky, poskytují prostor pro to, abychom uctili například měnící se přírodu, napojili se na roční období, poděkovali třeba za dobrou úrodu nebo se připravili na příchod Ježíška… A velkou příležitostí pro zastavení a vytvoření vlastních „rituálů“ i tradic, které se budou dále předávat, je právě období adventu a vánočních svátků.

Vánoce jsou svátky tradic a rituálů

Jak může spontánně vzniknout tradice či rituál, mi kdysi ukázaly moje dcery. Když byly malé, dostaly jednou od dědy k Vánocům elektrické vláčky (možná si tak děda plnil nějaký svůj dětský sen…). Protože to byl největší dárek, rozložil manžel koleje pod vánoční stromeček, a když k němu dcerky přišly, jezdily po kolejích spuštěné vláčky.

K dědovu i tátovu zklamání však holčičky vláčkům nepropadly, a tak byla krabice s kolejemi a vagonky někdy začátkem února definitivně uklizena. Celý rok si na ně děti nevzpomněly, ale když přišly další Vánoce a dcerky opět přicházely po schodech k rozsvícenému stromečku, viděli jsme, že jsou s něčím nespokojené. „A kde jsou vláčky, vy jste zapomněli na vláčky!“ volaly obě jednohlasně. Chvíli jsme nechápali, co tím myslí, ale pak nám to došlo – jezdící, trochu rachotící vláčky z loňských Vánoc se v jejich hlavičkách propojily s rozsvíceným stromečkem a vánoční atmosférou v jakýsi „rituál“ a holčičky byly najednou překvapené, že vláčky pod stromečkem chybí.

Vláčky se nakonec naší vánoční rodinnou tradicí nestaly, ale tradic spojených s adventem a Vánocemi jsme měli v rodině několik. Když byly dcerky malé, vyráběli jsme například v adventu řetězy z burských oříšků a o Štědrém dnu jsme je rozvěšovali na stromy v naší zahradě nebo v blízkém Krčském lese jako nadílku pro ptáky, o Hodu Božím vánočním jsme zase téměř rituálně (za zpěvu koled) ovazovali stromy stužkami z vánočních dárků, aby se jim v dalším roce „dobře dařilo“. Tradicí pro nás bylo i každoroční putování za jesličkami v pražských kostelech završené vždycky neskutečně voňavými perníkovými jesličkami v kostele sv. Martina v Dejvicích.

Také jsme si velice užívali, když ve školním věku dcery s kamarádkami začaly samy dělat Mikuláše, čerta a anděly. Přípravu s jejich strojením, černěním čertovských tváří a chystáním mikulášských preclíků do velikého kornoutu pro zvědavé děti jsme si opravdu užívali všichni. Pokoušeli jsme se také oživovat některé starodávné tradice, i když dlužno říci, že svátek podivných postav zvaných Lucie nebo Lucky se tradicí v naší rodině nestal – tuhle legraci jsme s dcerami a jejich kamarády zkusili jen jednou…

Dnes mě samozřejmě velice těší, že naše dávno dospělé dcery vytáhly některé rituály a tradice svého dětství z pomyslné krabičky vonící perníkovým kořením a „oprašují“ je pro své malé děti, naše vnoučata…

Adventní a vánoční čas v MŠ

Rituály a tradice by samozřejmě neměly vznikat „za každou cenu“, čím spontánněji vzniknou, tím lépe… A mateřská škola je pro jejich vznik v době adventní a vánoční ideálním „podhoubím“.

Každoroční mikulášské besídky s návštěvou sv. Mikuláše a jeho průvodců bývají ve většině mateřských škol samozřejmostí. Ale co jít s dětmi třeba každý rok v určitý adventní den do zoologické zahrady nebo nějakého přírodovědného koutku navštívit zvířátka? Je pravděpodobné, že v zoo i jiném zařízení nebude v adventu přelidněno a že v této době si děti odnesou jiné zážitky než na jaře, v létě či na podzim. A co kdyby si děti vybraly „své“ zvířátko, které bude jejich třída či mateřská škola podporovat? Dnes se přece třídy mateřských škol jmenují většinou po zvířátkách – naše vnoučata už chodila do Kuřátek, Koťat, Pejsků, Ježečků, Lišek či Veverek – takže podpora nějakého zvířátka se přímo nabízí. A děti by tak samy poznaly další způsob, jakým lze myslet i na druhé.

Adventní vycházky si můžete s dětmi užívat v každém městě či vesnici – všude se najdou místa, která stojí za vycházku, a v adventu vypadají přece i známá místa nějak „tajemněji“. A „vymyslet“ k tomu určitému místu nějaký vánoční příběh určitě nebude pro šikovné paní učitelky problém.

Jistě také znáte „svoje“ jesličky v nejbližším kostele. V adventu či ještě i po vánočních svátcích se můžete s dětmi vypravit do kostela v sousední čtvrti, městečku nebo vesnici prohlédnout si, jaké jesličky mají u sousedů. A kdyby náhodou cesta do sousední vesnice nebo čtvrti vedla lesem či parkem, můžete s sebou vzít pár pěkných mrkviček a jablíček, buráky navlečené na niti, kelímek s lojem a slunečnicovými semínky a připravit vánoční (či novoroční nebo tříkrálový) stromek pro lesní (parkové) obyvatele.

Kapitolou sama pro sebe jsou také adventní kalendáře. Skoro každé dítě v našich končinách asi začátkem prosince dostane doma ten „klasický“ čokoládový (některé děti je dostávají dokonce ve více exemplářích, protože se rodinní příslušníci nedomluví a kalendář pak přinesou obě babičky i stará teta, která také chce dítě potěšit). Ale ve školce je příležitost vytvořit si ve třídě každý rok svůj vlastní adventní kalendář, ať už z andělíčků či čertíků vyrobených z ruliček, co bývají v papírových kuchyňských utěrkách (vnitřky z toaletních papírů z hygienických důvodů raději nepoužívejte) nebo z vláčku vyrobeného z nějakých krabiček, který nás veze blíž a blíž vánočním svátkům. Hezký je také adventní kalendář ze skleniček od přesnídávek, které děti omalují barvami na sklo. A uvnitř může být jako překvapení drobnost užitečná pro celou třídu (hezká guma, ořezávátko, drobná hračka apod.). Nebo můžete s předškoláky či s dětmi ve školní družině namalovat velký výjev jezulátka v jesličkách a přišít do obrázku kartičky s hezkým vzkazem dětem pro každý adventní den.

Zkrátka fantazii se meze nekladou, a pokud letos obohatíte život ve své mateřské škole „rituálem“ nebo vytvoříte tradici, kterou budete všichni rádi opakovat a předávat dalším a dalším dětem, které k vám budou přicházet, uděláte pro adventní a vánoční pohodu dětí i dospělých víc, než se může na první pohled zdát.