Školní obědy pro všechny děti zdarma? Ekonomická šílenost…!

Již několik let v ČR úspěšně funguje projekt s názvem ´Obědy pro děti´, jehož cílem je pomoc dětem, pro jejichž rodiny je příliš velkou finanční zátěží zaplacení školních obědů, například pokud jde o matky-samoživitelky a podobně. Těžko říci, zda se naši východní sousedé nechali inspirovat právě tímto projektem, nicméně slovenská vláda aktuálně přišla s nápadem dotovat školní obědy dokonce všem dětem na prvním i druhém stupni základních škol, což údajně přijde tamní státní rozpočet na 100 milionů eur.

Zadarmo to nebude

Marketingoví experti by potvrdili, že jedním z nejúčinnějších reklamních výrazů je kouzelné slůvko "zdarma". Dokonce prý nejen v Česku, ale celkově v postkomunistických zemích zabírá ještě o něco lépe, než je tomu v celoevropském průměru, viz třeba naše obliba ve všemožných akcích obchodních řetězců. Má to jeden háček, a sice že ono "zdarma" je vždy jenom zdánlivé. A stejně jako je v super-, hyper-, či mega marketu akce ´1+1 grátis´ nebo grandiózní sleva jogurtu z patnácti korun (těsně před akcí stál jedenáct) na dvanáct opětována nenápadným zvýšením ceny u produktů jiných, také v případě podobných plošných opatření je zde tento v uvozovkách menší detail, na který správně upozorňují jejich kritici. Co si budeme namlouvat, žádné zdarma opravdu reálně neexistuje a každých sto milionů eur, či chcete-li dvě a půl miliardy českých korun, by logicky putovalo do erární pokladny z kapes všech poplatníků prostřednictvím daní přímých, nepřímých či skrytých.

Do čeho jiného investovat?

Není ale přece jenom trochu nepřiměřené nazvat toto opatření ekonomickou šíleností tak, jako si dovolil autor článku v jeho nadpisu? Ono je to myšleno "trochu" jinak. Za ekonomickou šílenost nepovažuji návrh jako takový, nýbrž negativní postoj k němu. Skutečnost, že opatření by zaplatili všichni občané, je zřejmá. V této souvislosti se ale nabízí další ekonomická otázka. Existuje nějaká celospolečensky smysluplnější investice než do budoucnosti, dětí a jejich vzdělání? Navíc, z makroekonomického pohledu jsou stovky milionů či jednotky miliard něco jako desetikoruny, maximálně stokoruny v měsíčních rodinných financích. Když máme na miliardové dárečky církvím…

Nezahazujme talenty

Česká republika nedisponuje žádným velkým nerostným bohatstvím. Jejím největším kapitálem byly vždycky lidi, tedy jak se dnes moderně a ne moc hezky říká lidské zdroje. Ačkoliv se naše země více než by bylo zdrávo, stala republikou montoven a skladů, které jsme sem krátkozrace a nepromyšleně počínaje devadesátými lety zvali, potenciál Čechů, Moravanů a Slezanů je nadále obrovský. Jsem přesvědčený, že jsme všeobecně národem talentů v mnoha oblastech, ať už jde o vědu, sport, umění i jiné. Problém je v tom, že hrozně moc talentů ztrácíme. Jedním z důvodů je skutečnost, že rozvoj talentu je v naší zemi až příliš podmíněný a odvislý od socio-ekonomického zázemí rodiny. Nadání se přitom, a to v míře vrchovaté, zcela nepochybně vyskytuje u jedinců pocházejících z nejrůznějších sociálních vrstev a prostředí. Děti z chudších poměrů nicméně častěji předčasně vzdávají studium, ačkoliv by k němu měly předpoklady. Podobně je tomu i u různých zájmových aktivit, kroužků a sportovních oddílů. Ve světle nynějších ekonomických výsledků je mávnutí rukou nad každým promarněným talentem o to hříšnějším a nepochopitelnějším.

Rovný přístup ke vzdělání do šikma

Asi je zbytečné se rozepisovat o sociální nerovnosti mezi žáky a studenty na školách a jejím vlivu na školní výsledky a celkově na budoucnost jednotlivých dětí. Domnívám se, že každý vnímavý učitel to ve své každodenní praxi pozoruje. A mnoho učitelů dodává, že jinak je tomu třeba v Praze a naproti tomu v ekonomicky slabších regionech. Je smutnou realitou, že i v době hospodářského boomu některé děti nejedou z finančních důvodů na lyžák, ačkoliv oba jeho rodiče pracují. Podobně, děti se specifickými poruchami učení a dysfunkcemi (netřeba dodávat, že jich je čím dál tím více) mnohdy potřebují kvalitní doučování, které ovšem logicky také něco stojí a ne vždy na něj rodina najde v napjatém rodinném rozpočtu peníze. A tak bychom mohli v konkrétních projevech nerovných šancí pokračovat.

Nechme se inspirovat

Každý z návrhů usilující o zmírnění těchto výrazných diferencí, na nichž ve výsledku prodělávají jak vysokopříjmoví, tak i méně vydělávající, proto určitě stojí minimálně za zamyšlení bez ohledu na to, zda ona inspirace přišla ze západního či východního směru a zda ji oponenti automaticky onálepkují jako populismus. Navíc, pokud by se obědy zdarma týkaly všech dětí, odpadnou věčné diskuse jako u jiných zákonů s určitým stanoveným limitem či rozhodným příjmem, kdo na ně má ještě nárok a kdo už ne. O novou zkušenost by tak mohly být vedle dětí ze sociálně slabších rodin bohatší také žáci s vyšším kapesným, kteří ve větších městech tvoří takzvané tvrdé jádro štamgastů proslulých fast-foodů. Třeba by zjistili, že plnohodnotné jídlo ve školní jídelně kulturně konzumované za pomoci příboru má možná přece jen také něco do sebe. Pokud to ovšem není žemlovka či rýžový nákyp :-)

S použitím zdroje viz níže:
https://zpravy.idnes.cz/slovensko-skoly-jidlo-zdarma-obed-dr3-/zahranicni.aspx?c=A180911_143907_zahranicni_remy