Školní zahrada jako prostor pro vzdělávání

Naprostá většina mateřských škol má svou zahradu, a mnohé ze školních zahrad se z místa, které slouží k „vyřádění“ dětí po společné činnosti, stává prostorem pro vzdělávání, hru, sport a samozřejmě také trochu toho divočení.

Za úpravou některých zahrad stojí Nadace Proměny Karla Komárka, která opakovaně vypisuje granty na proměnu školní zahrady.

Zašla jsem se podívat do MŠ U Uranie a FMŠ Na Výšinách, které obě sídlí v Praze 7, abych se podívala, jak to na jejich zahradě chodí. Statutární zástupkyně ředitelky MŠ U Uranie Jitka Dědinová říká, že k proměně zahrady mateřské školy vedl mimo jiné fakt, že se školka nachází v centru města. „Okolo nás je rozsáhlá zástavba a zeleně zde není mnoho. Naše zahrada byla ‚ve starém stylu‘ a chtěli jsme ji nějakým způsobem změnit. Koncepce celé zahrady je čtvero ročních období a zároveň má přiblížit všechny ekosystémy. Máme zde jezírko, les, louku a zároveň interaktivní kout. Zahrada má navíc komunitní charakter. Děti se na zahradě setkávají s různými živly, různým terénem a rozmanitými přírodními prvky. Učí se také zvládat různá rizika, protože na zahradě jsou například klády, kameny, kopečky. Postupem času jsme také s pomocí rodičů upravili lesní část a ještě nás čeká úprava poslední části zahrady,“ vysvětluje Jitka Dědinová. Dodává, že úpravy zahrady částečně proběhly ve spolupráci s Nadací Proměny, ale některé části dotoval například odbor životního prostředí.

Proč se do úprav pustili ve FMŠ Na Výšinách?

Mgr. Michaela Eklová říká, že školka je v provozu od roku 1983 a na rozdíl od zahrady prošla školní budova řadou úprav. „Zahrada během rekonstrukcí, které obnášely například zasklení atria, výměnu oken nebo zateplení budovy, sloužila jako prostor pro umístění stavebních strojů. Všichni měli velký zájem o to, aby se zahrada změnila, aby zde byly travnaté plochy a herní prvky, aby se zde děti cítily dobře. Předtím zde bylo hodně betonových ploch a nacházely se zde prvky, které byly prvoplánové, přesně dětem nabízely, co mají dělat.“

Proměna krok za krokem

Zajímala mě koncepce zahrady MŠ U Uranie.

„Naše mateřská škola se nachází v blízkosti Vltavy, proto se řeka stala motivem naší zahrady,“ vysvětluje Jitka Dědinová. „Pramení v atriu, postupně se rozšiřuje a končí v přístavu, jehož vybudování nás ještě čeká.“ Jitky Dědinové jsem se ptala i na to, jak proměna probíhala.

„Nejprve jsme sestavili užší tým, na jehož sestavení a na proměně jako takové má rozhodující podíl ředitelka naší mateřské školy Michaela Kuběnová, která je v současné době na rodičovské dovolené. Řekli jsme si, že bychom zahradu chtěli nějak přeměnit, do čehož se zapojili i pedagogové, a zároveň jsme začali tvořit také s dětmi. Vytvořili jsme velký plán zahrady a děti z přírodnin tvořily svou představu o tom, jak by zahrada mohla vypadat. Vznikaly návrhy různých houpaček, domečků na stromě, skluzavek. Děti to ohromně bavilo,“ říká Jitka Dědinová.

Dodává, že spolu s architektem pořádali také přednášky pro rodiče. „Rodiče se vyjadřovali k tomu, co by na zahradě očekávali, jak by do budoucna mohla vypadat a všechno se tak poskládalo, že vznikl celkový projekt. Oslovili jsme také vysokoškolské studenty umění, kteří vytvořili různé prvky, z nichž některé se povedlo vybudovat. Je to například houpačka nebo zeď se siluetami zvířat.“ Společná práce vedla k vytvoření projektu, s nímž MŠ U Uranie vyhrála v soutěži Nadace Proměny částku na projektovou dokumentaci a realizaci zahrady. „Zahradu jsem měli rok zavřenou, což se setkalo s jistou nelibostí ze strany rodičů dětí, ale když jsme ji během našeho Školkohraní otvírali, měli z ní všichni radost. Snažíme se zahradu využívat, jak se dá. Přenášíme činnosti ven a museli jsme si dokonce vytvořit harmonogram užívání zahrady, protože momentálně máme devět tříd a je třeba se domlouvat na tom, aby se všechny třídy dostaly na všechny části zahrady.“

Na to, jak probíhala proměna zahrady FMŠ Na Výšinách, jsem se ptala Michaely Eklové.

„Během přípravné fáze byli pedagogové proškoleni na seminářích, které se zabývaly environmentální výchovou. Probíhaly také konzultace s různými odborníky, například dendrology, a na přípravě a uskutečnění projektu se podíleli významnou měrou i rodiče dětí z naší mateřské školy. Připravili jsme benefiční akci Květiny pro školní zahradu a probíhaly také brigády, během nichž jsme se snažili zahradu, která zatím neprošla rekonstrukcí, nějak upravit. Snažili jsme se do práce vtáhnout rodiče i děti. Následovala další benefiční akce nazvaná Výšiny sobě, Výšiny všem.“ S projektem Nekonečný příběh proměny zahrady pak FMŠ Na Výšinách uspěla v grantové soutěži Nadace Proměny. Michaela Eklová zdůrazňuje, že významnou roli v proměně jejich zahrady sehrála Věra Jakoubková, bývalá ředitelka FMŠ Na Výšinách.

Vize zahrady snů

„Naší vizí bylo vybudovat přírodní zahradu, která se bude zaměřovat na environmentální vzdělávání, a abychom děti mohli vzdělávat v přírodním prostředí,“ říká Jitka Dědinová z MŠ U Uranie. „Domnívám se, že tuto vizi naplňujeme i nadále, protože si i vybíráme takové pedagogy, kteří jdou stejným směrem. Každý rok se někteří vymění, protože třeba zjistí, že to není úplně jejich styl, ale zůstávají ti, kteří s námi chtějí v naší vizi pokračovat. To je pro nás zásadní.“

Co si od proměny slibovali pedagogové FMŠ Na Výšinách? „Aby zahrada byla otevřená pro děti, aby se na ní děti cítily dobře. Aby zahrada na přiměřeném prostoru poskytovala podnětné prostředí, aby děti vybízela k seznamování s živočichy, rostlinami a jedlou výsadbou, kterou jsou například bylinky a jahody. Na zahradě najdete například ptačí budku nebo hmyzí hotel. Chtěli jsme, aby zahrada budila v dětech zájem, chuť poznávat. Na zahradě máme například vodní buben. Do pískoviště vtéká voda a děti mohou naživo poznávat fyzikální zákony, a v létě, když je teplo, mohou stavět z mokrého písku. To je hodně baví. Na zahradě jsou také různé skrýše. Chceme, aby zahrada probouzela dětskou fantazii a představivost,“ zdůrazňuje Michaela Eklová. „Na zahradě je také dostatek prostoru pro sportovní vyžití a také pro individuální a skupinovou hru. Zahrada je dostatečně členitá a děti si na ní vždycky najdou místo pro sebe. Chtěli jsme, aby zahrada byla využívaná nejen pro volnou hru, ale také pro řízené činnosti. Jakmile počasí dovolí, přesouvají se pohybové aktivity nebo výtvarné činnosti ven. Zahrada nabízí prostor i pro setkávání rodičů.“ Michaela Eklová dodává, že zahrada se neustále vyvíjí a že proměna splnila vizi, kterou si předsevzali.

Dětská radost

Michaely Eklové z FMŠ Na Výšinách jsem se ptala, jak děti na novou zahradu reagovaly.

„Děti z oken netrpělivě sledovaly, co se na zahradě děje. Bylo to pro ně i přínosné, protože zjistily, jak pracují některé stroje. Na novou zahradu se ohromně těšily a předškolní děti, které si zahradu, jež se otevřela v červnu loňského roku, nemohly užít, k nám teď chodí na návštěvu. Děti byly nadšené, jako kdyby rozbalily vánoční dárek. Zahrada se nám osvědčila i v praxi. Některých herních prvků jsme se trochu báli, ale zjistili jsme, že zahrada opravdu probouzí v dětech to nejlepší. Děti spolupracují, jsou zvídavé, mají zájem…“ Jak na novou zahradu reagovali rodiče? „Sledují, jak zahrada vypadá, reagují na zahradu velmi dobře, což je ale i tím, jak se o zahradu staráme. Je potřeba sekat trávu a dělat spoustu dalších věcí. Organizujeme brigády a využíváme i veřejně prospěšných prací.“ Na zahradě školky Na Výšinách jsou různé terénní nerovnosti, vyvýšeniny. Zajímalo mě proto, jestli je využívali v letošní zimě, která přinesla spoustu sněhu, i k jízdám z kopce. „Náš školní vzdělávací program se jmenuje Jaro, léto, podzim, zima, a chtěli jsme čtyři roční období zakomponovat i do naší zahrady. Děti na ní mohou v zimě sáňkovat,“ popisuje Michaela Eklová. „V letních měsících je velmi oblíbené mlhoviště a na zahradě je také pítko.“

I Jitka Dědinová zmiňuje, že děti z MŠ U Uranie se zájmem sledovaly, jak se zahrada mění. „Pozorovaly bagry a různé nakladače, sledovaly, jaké díry se hloubí a podobně. Když se zahrada otevřela, společně jsme si ji s dětmi prošli, seznámili jsme se s ní a zároveň jsme si řekli, jaká pravidla budeme dodržovat, aby nám zahrada dlouho sloužila. Děti se snaží pravidla dodržovat, vědí, jaký prostor mají k využití, a těší se například na tu část, kde mají ‚pokojíčky‘, v nichž mají své zázemí, mohou se v nich schovávat. Děti mají k dispozici novou houpačku a také horolezeckou stěnu.“ I v MŠ U Uranie se snaží část výchovně-vzdělávací práce přesouvat na zahradu. „Na zahradě například svačíme a v teplých dnech mohou děti na zahradě odpočívat po obědě. Na zahradě jsou také ozvučné bubínky a koncovky, čili děti se zde mohou zaměřovat na hudebnosti, a zároveň mohou pozorovat, jak se zahrada během roku mění. To vše naše učitelky propojují s naším školním vzdělávacím programem. Když na louce rostou různé druhy květin, děti je mohou kreslit, a vznikají opravdová díla. Mohou zároveň sledovat život v jezírku, které máme na zahradě. Mají k dispozici síťky a mohou lovit vodní živočichy. Učí se také, jak se o přírodu starat."

Vybudovat zajímavou zahradu, která nabízí dětem prostor k poznávání a hrám, je jedna věc. I běžné zahrady ale potřebují udržovat. „O zahradu se starají naši zaměstnanci,“ vysvětluje Jitka Dědinová z MŠ U Uranie.

„Naše školnice se o zahradu stará celoročně a s péčí o prostředí zahrady nám pomáhají i rodiče. Organizujeme podzimní brigádu, na níž rodiče hrabou listí a zazimovávají záhony. Podzimní brigády se každoročně účastní stovka rodičů a přijdou s nimi i děti. Během brigády například tatínci vybudovali hmyzí hotel. V jarních měsících pořádáme jarní úklid zahrady, aby byla čistá. Máme zde hodně vzrostlých stromů a údržba je potřeba. Děti se na údržbě zahrady podílejí i během pobytu venku, hrabou listí a podobně. Práce na zahradě je baví.“

Zahrada jako prostor setkávání a her

Oběma mateřským školám, jejichž zahrady jsem si mohla prohlédnout, se proměnou venkovního prostoru otevřely nové možnosti. „Snažíme se, aby zahrada a celá mateřská škola měla komunitní charakter, proto jsme od loňského září spustili nový projekt, kterému říkáme První středa v měsíci. Zahrada je první středu v měsíci od tří do pěti odpoledne otevřená pro rodiče, děti z naší mateřské školy a starší sourozence. Mohou si zde například udělat piknik a děti si zde mohou pohrát, což využívají hodně loňští předškoláci, kteří si nové zahrady moc neužili,“ vysvětluje Michaela Eklová. „Rodiče běžně prosíme, aby po vyzvednutí dítěte nezůstávali na školní zahradě, protože nastává nepřehledná situace. První středu v měsíci jim ale je zahrada otevřená a je zde zajištěn pedagogický dohled. Je to velmi oblíbená aktivita,“ vysvětluje Michaela Eklová. Dodává, že takto mohou rodičům, které jinak žádají o pomoc s pracemi na školní zahradě, také nabídnout, aby si zahrady užili a strávili na ní nějaký čas.

Jaké aktivity pořádá na školní zahradě MŠ U Uranie? „Využíváme všechny prostory zahrady. Během školního roku pořádáme zhruba osm akcí pro rodiče s dětmi. Je to například pečení brambor, při kterém se setkáváme u ohniště.

Pořádáme vánoční trhy a pálení čarodějnic.

Třikrát se nám podařilo uskutečnit benefiční akci Školkohraní, jejíž výtěžek byl využit ve prospěch školní zahrady,“ vypočítává Jitka Dědinová. „Podstatná je spolupráce. Máme velmi dobrý vztah s firmami z okolí, z nichž jedna nám dokonce přispěla na jednu část zahrady. Je za námi velký kus práce,“ dodává.

Bez spolupráce by to nešlo

Obě ředitelky mateřských škol, které jsem navštívila, několikrát zmínily, že bez spolupráce všech zúčastněných, jimiž rozhodně nejsou jen pedagogové a profesionálové ze stavebních firem, ale také rodiče a lidé z okolí, by se nepodařilo vybudovat nebo udržet zahradu v podobě, jakou si všichni předsevzali. V neposlední řadě ředitelky zmiňovaly i spolupráci s Nadací Proměny Karla Komárka, která jim pomohla jak finanční částkou, tak různými konzultacemi a podporou. Podobnými proměnami procházejí i zahrady jiných mateřských škol. Sice většina z nich bez prostředků poskytnutých zmíněnou nadací, ale řadu možností nabízí i spolupráce se zřizovateli škol nebo s Evropskými fondy. Bez elánu a energie, a zejména bez promyšlené vize by se nic takového uskutečnit nedalo.