Dyspraxie, nebo nešikovnost?

Ačkoliv projevy mohou být podobné, dyspraxie a nešikovnost se liší. Dyspraxii můžeme definovat jako poruchu koordinace pohybů a osvojování pohybů. Je uvedena v mezinárodní klasifikaci nemocí. Svou podstatou a projevy je dyspraxie závažnější než pouhá nešikovnost.

Dyspraxie je zařazována mezi poruchy učení. Často se vyskytuje společně s dyslexií či jinými poruchami učení, společně s ADHD či ADD nebo s poruchou autistického spektra.

Příčiny dyspraxie nejsou zcela známé. Byla prokázána dědičnost, obtíže v těhotenství nebo kolem porodu. První projevy bývají patrné brzy po narození a jsou spojeny s přijímáním potravy. Dítě obtížně saje a polyká, objevují se poruchy spánku. Později je v pohybovém vývoji vynechána etapa lezení, dítě začíná později chodit, mluvit. Jsou však případy, kdy je počáteční vývoj bez obtíží, kolem jednoho roku se objevují první kroky i první slova. Až později si rodiče uvědomují, že něco není v pořádku.

Přes veškerou snahu se dítě nenaučí zavázat tkaničky, neumí kopnout do míče, déle trvá, než začne jezdit na kole, je nemotorné, obtížně se orientuje v okolí, zakopává na rovině.

Od mateřské školy a také ve škole základní jsou evidentní obtíže v hrubé a jemné motorice, v grafomotorice a artikulaci. Pohybová neobratnost může být příčinou obtíží při navazování kontaktu s ostatními dětmi.

Zavázat kličku? Nepřekonatelný problém...

Existuje několik definic dyspraxie, řada diagnostických baterií, ale málo metod k jejímu odstranění. Závažnější případy jsou diagnostikovány neurology nebo fyzioterapeuty. Pro orientační diagnostiku pedagogů a rodičů můžeme použít následující kritéria. Pohybové dovednosti dítěte jsou mnohem horší, než odpovídá jeho rozumovým schopnostem, poznatkům, které si osvojilo, chápání nových situací apod. Běžná cvičení nepomáhají. Přestože rodiče i učitelky v mateřské škole jednotlivé dovednosti cvičí, výsledky snaze nedopovídají.

Jeden z mých klientů si ve věku devět let stále neumí zavázat kličku. Maminka vyprávěla, že učitelka si ho v mateřské škole vždy ráno brávala stranou a s pomocí různých hraček cvičili kličku. A výsledek? Paní učitelku nazýval „Kličková".

Když měla ranní směnu, nechtěl jít do školky. Pohybové obtíže má dodnes. To vůbec neznamená, že bychom neměli s dětmi podobné dovedností cvičit. Ale pozor, ona „klička" je na stupni dovedností příliš vysoko, předtím je třeba cvičit snazší úkoly (šněrování) a postupně se k zavazování tkaniček dopracovat.

Lze s dětmi pracovat a přispět ke zlepšení stavu?

Nepochybně ano. V letech 2008-2011 jsme v rámci grantu pracovali s dětmi čtyř mateřských škol v Karlových Varech. Pod vedením fyzioterapeutky dětí cvičily jednou týdně po dobu 10 měsíců. Hlavní náplní byly velmi hezky motivované cviky používané ve fyzioterapii. Současně s dětmi pracovaly speciální pedagožky z pedagogickopsychologických poraden. Zabývaly se rozvíjením řeči, zrakového a sluchového vnímání a grafomotoriky. Po deseti měsících jsme provedli kontrolní diagnostiku. Prokazatelně se zlepšil pohybový vývoj děti a grafomotorika. Zlepšení se prokázalo též v dalších oblastech, tj. ve zrakovém a sluchovém vnímání, v řeči. Vzhledem k tomu, že děti dostávaly úkoly domů, byli někteří rodiče ochotni připustit, že jejich dítě není tak vynikající, jak si mysleli. Byli např. ochotni začít docházet k logopedovi a s dítětem doma cvičit. Učitelky i rodiče překvapilo zlepšení v sociálních kontaktech, zmírnění konfliktů mezi dětmi.

Je dyspraxie závažnou překážkou ve vývoji dítěte?

Bohužel ano. Běžný pozorovatel si nevšimne, kolik problémů je způsobeno obtížemi ve vývoji motoriky. Dítě se nedovede obléknout, nečistě jí, je celkově neorganizované. Od předškolního věku se provádějí přípravné cviky pro nácvik psaní, které jsou též součástí přípravy na psaní na základní škole. Dětí s opožděným vývojem grafomotoriky je postupně zvládnou, ale dítě s dyspraxií s nimi bojuje bez úspěchu několik let. Stejně jako u výše zmíněné „kličky" i zde musejí předcházet kroky, které jsou stavebními prvky komplexní dovedností. V případě psaní je to posílení břišního a zádového svalstva a svalstva nohou, které zajišťují vzpřímené sezení při psaní. To je předpokladem postupného uvolňování ruky v ramenou, v lokti, zápěstí.

Konflikty s vrstevníky mohou mít příčiny v nedostatku koordinace pohybů, orientaci v tělovém schématu, odhadu vzdáleností apod. Nechuť hrát stolní hry může mít příčinu v nedostatečném vývoji jemné motoriky a prostorové orientace, špatné koordinaci ruky a zraku.

Dyspraxie může nepříjemně překvapit rodiče, kteří chtějí mít z dítěte vrcholového sportovce. Každý trénink je pro dítě trestem a výsledky se nedostavují. Vzhledem k tomu, že diagnóza dyspraxie není ve školství dostatečně známá, může dítěti, které má samé jedničky, hrozit trojka z tělesné výchovy, která může být příčinou negativního vztahu ke škole, pohybu, ale též příčinou obtíží při přechodu na jinou školu.