4 mýty proč (ne)pečovat o vlastní duši

Víte, jaký je rozdíl mezi psychologem a psychiatrem? A jak do toho zapadá psychoterapeut? Co to znamená, když vám někdo doporučí navštívit psychologickou pomoc? Co očekávat, když se někam objednáte? Kam se objednat, když potřebujete péči o vlastní duši? A co nám často brání tomu, abychom pomoc vyhledali? Zapomeňte na úpisy krví! Tahle péče je nezávazná.

Jak to vlastně začíná

Jednoduše. Něco nás trápí. S něčím si nevíme rady. Lidská duše potřebuje sdílet. Nebýt na to sama. Potřebujeme někomu sdělit naše pocity, které zažíváme. Najít někoho, kdo nám naslouchá. Hledáme nejbližší lidi. Ty, kterým nejvíc důvěřujeme – mají pro nás pochopení, trochu času, berou nás takové, jací jsme. Rodinu, příbuzné, kamarády, známé, kolegy v práci, učitele nebo nadřízené. Když se najdou, je to fajn. Když pomohou, ještě lepší!

Kam až se můžeme dostat

Někdy není nikdo v dohledu. Má to mnoho důvodů – buď si v tom bráníme sami v sobě, nebo jsou to další okolnosti. Když se trápíme tak, že nám to neumožňuje dělat běžné věci – chodit do školy a učit se, pracovat, spát, kamarádit se s někým, chodit ven, mít partnera, žít s ním i sexuálně, věnovat se dětem, svým koníčkům nebo pocitu, že chceme žít – a zároveň není nikdo na dohled, kdo by nám hodil ten spásný záchranný kruh…V tomto případě je na místě porozhlédnout se dál, než ve svém přirozeném okolí. Rozhlédnout se po světýlku na konci lesa a jít si pro pomoc k odborníkům. A pokud zavoláte na Linku bezpečí nebo Rodičovskou linku, nemusíte být na své problémy sami.

Která je ta správná pomoc

S tím, že nás něco trápí na duši, můžeme jít k psychologovi, psychiatrovi nebo terapeutovi.

Psycholog má humanitní vzdělání, umí diagnostikovat např. IQ, typ osobnosti, rozumové a myšlenkové schopnosti, naše nadání, hledá a doporučí podpůrná opatření. Najdeme ho už jako děti ve škole, v pedagogiko-psychologické poradně nebo se s ním setkáme v dospělosti u přijímacích pohovorů na některé pozice.

Psychiatr je lékař, má medicínské vzdělání pro oblast duševních poruch člověka. Může (na rozdíl od psychologa) předepsat léky. Dokáže diagnostikovat poruchy osobnosti a závažná duševní onemocnění (schizofrenii, deprese, psychózy, aj.).

Psychoterapeut může mít vzdělání psychologické, psychiatrické, sociální nebo jiné (humanitní). Být psychoterapeutem ho zmocňuje víceletý terapeutický výcvik a jeho zkušenosti. Zaměřuje se na rozhovor s klientem a díky různým technikám psychoterapie zprostředkovává pochopení pro daného člověka, jak zvládat a žít svůj život, jak nejlépe může.

A jak poznáte, koho si vybrat?

Prostě zavolejte někomu, kdo se vám zdá nejlepší a maximálně se může stát, že vám doporučí někoho vhodnější právě pro vás. Důležité je cítit důvěru k tomu, kdo vám pomáhá. Někdy to nemusí vyjít na poprvé. Hledejte ho stejně, jako dobrého kamaráda.

Co nám může ležet v cestě

Je mnoho překážek, kterým můžeme čelit, než se nám dostane vhodné pomoci. Uvádím ty, které nás mohou napadnout jako první.

1. Mám přeci svou hrdost

Jsme důstojní a hrdí ze své přirozenosti a máme strach ohrozit jistotu, kterou prožíváme. Pokud nám není dobře, ona jistota se nám bortí jako hrad z písku. Je někdy velmi těžké vůbec o jakoukoliv pomoc požádat a to je normální. Avšak neváhejte, můžete jen získat! Nemusíte na to být sami, najděte někoho, kdo vám pomůže, ať je to kdokoliv. Hrdí na sebe budete, když dovolíte, aby vám někdo pomohl.

2. Nejsem na tom tak špatně

Ano, blaničtí rytíři stále nevyjeli! Pak je otázka, do kdy budete čekat. Nemusíte mít otevřenou zlomeninu nebo přijít o všechny zuby, abyste vyhledali lékaře. Můžete mít jen podezření, první příznaky a je dobré se jít poradit s odborníkem, jaké máte možnosti. Začněte třeba u praktického lékaře. S duší to máte stejné. Špatně na tom budete, pokud pomoc nevyhledáte.

3. Co tomu řeknou ostatní

Odkládat svou vnitřní tíhu můžete popravdě jen těm, kteří zvládnou vám ji kousek poponést a někde složit. Jestliže to nejde, máte možnost v soukromí zavolat na linky důvěry, které jsou anonymní a některé i nonstop. Pokud dokážete zapomenout na to, že se někomu nebude líbit, co děláte, pak jste už vykročili na dobrou cestu!

4. Nejsem přeci blázen

To kdo jste, nesouvisí často vůbec s tím, co se vám děje. Blázen byl v historii vlastně kašpárek, který měl u dvora velmi lukrativní místo. Mohl ovlivnit náladu celého dvora! Vidíte? Každá vlastnost člověka má své přínosné i stinné stránky. Každá! Pošetile a bláznivě se můžete chovat i bez toho, že byste blázny byli. Moudrost je v tom, že dovolíte sami sobě přijmout myšlenku, že jste lidé a potřebujete v těžkých chvílích mít někoho na blízku. A blázen je ten, kdo tomu nevěří ?? Nebuďte na těžkosti sami a nevolejte čerta. Tudy cesta nevede.