tisk-hlavicka

Po rozvodu neubližujme dětem svojí ublížeností

22.1.2018 Kateřina Schmidová Linka bezpečí 4 názory

Rozvod není akt, který můžeme považovat za něco, co naším životem jen tak bezbolestně projde a týká se rodičů i dětí.

Je součástí naší životní cesty, má své zákonité fáze, které by však měly mít někde konec. Je často provázen šokem, že se vztah rozpadá a mění se vše, na co jsme byli zvyklí. Následně by se měla dostavit emoční reakce (v podobě vzteku a lítosti atp.), která je důležitá pro hojení našeho zranění a ztráty. V poslední řadě by mělo dojít k vyrovnání se se situací rozvodu a přesměrování energie do nového života.

Kam by měl individuální vnitřní proces rodičů zpracování ztráty v rámci rozvodu směřovat, aby byl ve prospěch dětí?

Měl by u obou rodičů vést k uznání toho, že se kdysi milovali a k přijetí faktu, že vztah nevyšel. Každý z rodičů by měl přijmout svůj podíl odpovědnosti a uznat, že jejich děti jsou pokračováním toho dobrého, co jim vztah přinesl.

Vím, že to není jednoduchá cesta. V tomto článku nenabízím univerzální řešení, ale spíše výzvu k zamyšlení, protože na problematiku rozvodů a sporů o děti má vliv mnoho aspektů. Ústředním tématem rozvodové problematiky je ztráta. Rozpad manželství, kde jsou děti, je ztrátou pro všechny. Je spojen se strádáním či ztrátou a nic na tom nemění fakt, že rozvod bývá provázen pocity úlevy a nabízí partnerům šanci osvobodit se od strastiplného soužití. Schopnosti rozejít se s druhým se musíme učit. Naši životní cestu odmalička provází rozloučení se s něčím, s pubertou, s rodiči atp.

V rámci hovorů na Rodičovské lince se poměrně často setkáváme s tématem dehonestování druhého rodiče, ať už v době rozvodu či po rozvodu. V některých případech takové chování přeroste v letité spory rodičů, kdy je dítě vystavováno nespočtu agresí, konfliktů mezi rodiči a především situacím, kdy jeden druhého před dítětem opakovaně ponižuje, obviňuje či devalvuje. Důvodem je velmi často ublíženost a nezpracování rozpadu vztahu či manželství. Někteří rodiče v hloubi duše tuší, že se nemají takto chovat, ale nemohou si zkrátka pomoci. U některých není přítomno ani uvědomění si, že to dítě poškozuje. Jiné trápí, že pouze druhý rodič je strůjcem tohoto chování a oni se snaží konflikty minimalizovat. Nadává se na postupy soudů, sociálních pracovníků, někdy bezdůvodně jindy oprávněně. Vždy se však jedná o velké očekávání, že dlouhodobou bolest rodičů někdo vyřeší. To se ale nestane, pokud oni sami nezačnou měnit sami sebe.

K tomuto vnitřnímu uvědomění však vždy nevede jednoduchá cesta. Jednou z příčin, proč se nám nemusí dařit odpoutat se od partnera je to, že neproběhlo odpoutání od dětství, rodičů a následně chybí samostatnost. Partner spíše zajištoval psychickou stabilitu nebo hojil stará zranění z dětství, než aby se jednalo o zralé partnerství. Vztahy postavené na mocenském boji mezi partnery jsou souboje, v nichž se většinou (nevědomě) zpracovávají neřešené problémy z vlastního dětství.

Vždy se můžeme rozhodnout pro změnu

Máme dvě možnosti, buď zůstaneme v roli toho, kdo bude donekonečna obviňovat toho druhého, který se ve výsledku nechce a nemůže změnit. Nebo půjdeme cestou vlastního sebepoznání, na které se můžete potkat s vlastní zranitelností a s možností, že na povrch vyplují naše nezpracovaná téma z dětství (jak se k nám chovali či vztahovali naši rodiče). Může se ukázat, jak nám partner zaplňoval naše osobní „díry,“ či jeho negativní emoce nám mohou zrcadlit nezpracované psychické části v nás samotných.

Někdy nám hluboké životní krize a v ní prociťovaná bolest ze ztráty může otevřít větší prostor pro lásku a pokoru ke všemu, co se děje. Pokud se stále budeme jako bývalí partneři zaobírat jeden druhým a málo sami sebou, náš život se nikam neposune. A především tím budeme ubližovat svým dětem, protože pro jejich opravdové potřeby v takové situaci není prostor. Prvním účinným krokem je rozhodnutí pro změnu a poté volba dobrého psychologa či terapeuta. Ten by nás měl provést celým procesem a především vytvořit bezpečný prostor pro vyjádření naší zranitelnosti, protože teprve prostřednictvím tohoto procesu můžeme druhému odpustit a zároveň opustit staré vztahové rámce.

Chcete se dozvědět více o Lince bezpečí nebo ji podpořit? Více informací najdete zde.
Názory k článku (4 názorů)
Plně souzním - popíši vlastní zkušenosti... Eva 27.1.2018 3:53
*Re: Plně souzním - popíši vlastní zkuš... Konzerva 29.1.2018 11:3
**Re: Plně souzním - popíši vlastní zk... Eva 29.1.2018 17:8
***Re: Plně souzním - popíši vlastní ... Konzerva 1.2.2018 15:34




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku

Fotky podle věku

Poslední fotky z emailového průvodce rodičovstvím.

ValinkaKubaADÉLKAADELINKAmiláček ADELINKAADÉLKA☺VikiBříško

Emailový průvodce rodičovstvím je zdarma pro všechny rodiče od početí do 6 let věku.

Přihlásit k odběru

Seriály

Vývojové tabulky

Těhotenství

Dítě

(C) 1999-2018 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.

Zajimavé odkazy:
   Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.