Sebepoškozování je fenomén, se kterým se na Lince bezpečí výrazněji setkáváme až v posledních několika letech.
Sebepoškozování je fenomén, se kterým se na Lince bezpečí výrazněji setkáváme až v posledních několika letech. Zhruba před dvaceti lety, kdy jsem na lince začínala, se toto téma vůbec neobjevovalo. A nyní? Zejména v písemném kontaktu se děti s tímto problémem svěřují velmi často. Téměř každý chat se k tomuto tématu nakonec stočí. Děti, s kterými si povídám o potížích, nejprve „oťukají“, jestli si mohou dovolit přiznat i toto. Často se objevuje…“ono to není to hlavní, o čem si s vámi chci psát“.
Mohou to být neshody s vrstevníky, rozchod s partnerem, hádky mezi rodiči, rozvod v rodině, posmívání se ze strany spolužáků, pocit osamělosti…tyto a mnoho dalších potíží vede děti k tomu, že potřebují nějak vypustit napětí. Některé to umí bezpečným způsobem, ale stále více dětí sahá k tomu, že psychické napětí přebíjí fyzickou bolestí. Když se nemohou ubránit silnějším, uvolnit svůj vztek na ně, obrátí agresi vůči sobě. Je vlastně bezpečnější ublížit sobě, je to nejdostupnější.
V první chvíli přichází velká úleva od napětí…“teď jsem jim to ukázal“, „když teče krev, jakoby odplavila i tu bolest, napětí“… Nějakou chvíli to pomáhá, opravdu se člověku uleví. Ovšem v tom spočívá ta záludnost!
Na takové úlevě vzniká závislost. Dětem nějakou dobu sebepoškozování vyhovuje. Po čase však přicházejí výčitky svědomí, nutkání stále si ubližovat a to už jim vadí. Děti si pak potřebují ublížit, i když už vlastně vůbec nechtějí. A s tímto problémem se často obracejí na Linku bezpečí. Někdy se chtějí poradit, jak maskovat jizvy, aby se na to nepřišlo. Jindy bývají zklamané, že nevydržely tlak a opět si ublížily. V některých případech si stěžují na nepochopení okolí – nepotřebují odsouzení. Potřebují pochopení a podporu, aby zvládly se svou závislostí bojovat.
Pokud u svého dítěte zjistíte, že si ubližuje, netrestejte ho! Mohlo by se u něho zvýšit napětí, které opět často vede k ublížení si. Raději si sedněte a promluvte si s ním o tom, co ho trápí, jaké situace ho vedou k tomu, co dělá. Hledejte společně, čím by mohlo sebepoškozování nahradit. Hledejte bezpečné cesty uvolnění napětí. Jsou různé – např. bušením do polštáře, skákáním, běháním, trháním papíru, házením kostek ledu do vany…kreslením po sobě rtěnkou, červenou fixou, třít se gumou…stulit se pod deku, poslouchat klidné písně…A hlavně se domluvte na návštěvě psychologa. Ne všechno může chtít dítě probírat s vámi. Neutrální prostor může vnímat jako bezpečnější. Za pomoci psychologa, případně i farmakologické léčby, by se vaše dítě mělo naučit, jak se ze začarovaného kruhu sebepoškozování vymanit.
Užitečné tipy najdete např. zde: http://sebeublizovani.cz/
Skok