tisk-hlavicka

O čem se nemluví…

2.12.2016 Kolísková Martina 3 názory

Před pár dny skončila výstava jedinečných fotografií Lenky Hatašové s názvem Od rozštěpu k úsměvu v Přerově.

Před pár dny skončila výstava jedinečných fotografií Lenky Hatašové s názvem Od rozštěpu k úsměvu v Přerově. Výstava fotografií těch, kterým vstoupila do života rozštěpová vada obličeje. Přesunula se z Dobrušky, kde měli návštěvníci možnost zapsat své komentáře do návštěvní knihy. Škoda, že tady v Přerově to nešlo. Knihu nebylo kam umístit.

Zajímají mě názory a postřehy lidí, kteří se díky výstavě někdy prvně dozví co to rozštěp obličeje je a uvědomí si třeba, že ta jizvička a trochu křivý nos, co má jejich soused, je výsledek mnoha let léčby. Kolik z těch, kteří výstavu uvidí, se dokáže vcítit? Kdo raději odvrátí tvář a odmítne si vůbec připustit, že někdo s touto vadou může v jeho okolí žít? Vzpomene si snad někdo z návštěvníků na spolužáka, který vypadal jinak nebo špatně mluvil, a tak mu dávali co proto? Zaujme někoho téma natolik, že si přečte některý z příběhů odvážných, kteří šli s kůží na trh, odhodili obavy a rozhodli se o celospolečenském tabu jménem rozštěp, otevřeně mluvit a ukázat i svoji fotografii před operacemi?

Chvíli jsem u výstavy postávala a poslouchala. Vím, že se to nesluší, ale přeci jen jsem neodolala… Jak protichůdné názory jsem slyšela! "Proč dělají z rozštěpu takovou vědu? Dneska je to už jen kosmetická vada. Medicína je jinde…" a na druhé straně pólu stojí ti zděšení "No to je hrůza, to bych nezvládla. Chudáci…" Naštěstí se však většinou u fotografií zastavili ti, kteří se začetli. Do příběhů, do informačního banneru a hlavně se Dívali. Ano, s velkým D. Dívali se na fotografie s otevřeným srdcem. Věřím, že právě oni pochopili, že rozštěp je jen vrozená vývojová vada, která se dá léčit. Trvá to dlouho, ale dá se to zvládnout a ti, kterým vstoupila do života, tak díky skvělým možnostem medicíny, prožívají normální, plnohodnotný život. Právě ti, kteří našli chvilku a u fotografií se zastavili, poznali, že to nejdůležitější však je pochopení a tolerance okolí, bez odstrkování, bez posměchu. Především v dětství, v době dospívání…

V návštěvní knize z Dobrušky mě zaujal vzkaz nebo spíše dotaz pana L. "Je důležité připomínat i věci, které nejsou na první pohled zřejmé?" Jak ráda bych mu vysvětlila proč to je moc důležité! Dnes už to totiž vím. I já zprvu váhala, jestli neschovat fotografie "před" (rozuměj před první operací rtu) hluboko do šuplíku. Jestli se nemáme za "to" spíše stydět. Teď jsem si už jistá, že rozštěp v naší společnosti nesmí nadále zůstávat tabu. O čem se nemluví, zůstává tajemné. Nevyřčené vzbuzuje pochybnosti, strach, stud… Ortel "Je divnej" znamená vyloučení. Přišel čas, aby si děti ve škole zcela přirozeně řekli místo "Je divnej", že se narodil s rozštěpem a léčí se. Dítě narozené s rozštěpem totiž není divné, je stejné, jako ty ostatní. Jen prochází mnoha fázemi dlouhodobé léčby, která většinou končí až na prahu dospělosti. Dítě tak může mít zatím výrazně křivé i chybějící zuby, špatný zkus, asymetrii retní červeně, křivý nos, hůř slyšet, špatně mluvit… prostě se léčí a vše se pomalu, pomaloučku posunuje ke zlepšení.

V hlavě se mi honí vyprávění dnešních dospělých, kteří se s rozštěpem narodili, jejich vzpomínky na dětství… "Maminka spálila všechny fotografie před operací, vůbec nevím, jak jsem vypadala." "Přes kočárek mi dávali plenu, aby mě nikdo neviděl. Tak moc se za mě styděli." "Zakryj si pusu, když se směješ…" "Ve škole mi říkali zrgclý ksicht…" "Pořád jsem se rval, posmívali se mi …" "Když se nám narodil syn, všichni se hnali ke kočáru, jestli TO zdědil…" "Ze školy jsem utíkala rovnou domů a brečela mámě na rameno, dokud to nepřestalo bolet…" "Od dětí jsem to chápal, nemohli vědět, proč vypadám jinak, ale že i dospělí…"

Právě díky otevřenosti a upřímnosti těchto lidí dnes vím, že i to, co není zřejmé na první pohled, nesmí zůstat TABU. Proč by mělo?

Od rozštěpu k úsměvu se nejmenuje jen výstava. Je to název knihy, kterou Šťastný úsměv, z.s. v tomto roce vydal. Pokud se do 10. prosince nedostanete na výstavu, která právě probíhá v Obchodním centru Zlatá brána v Prostějově, můžete si o knihu napsat přímo do Šťastného úsměvu na mail info@stastny-usmev.cz. Získat ji můžete za 100,-Kč + poštovné. Koupí přispějete na projekty, které pomáhají dětem s rozštěpem obličeje. Darujete tak šťastný úsměv.

A malá ochutnávka z knihy a výstavy na závěr:

KATEŘINA 10 let

CELKOVÝ LEVOSTRANNÝ ROZŠTĚP

Sepsání tohoto medailonku mi trvalo celkem dost dlouho. Nejen z toho důvodu, že nejsem moc velký pisatel, ale také z důvodu obav, abych zůstala objektivní :

Při pomyšlení na naši Kačku mě napadá jen jedno slovo: "ÚŽASNÁ", a to ve všech směrech. Jak v přístupu k nám rodičům a ostatním lidem kolem ní, tak v učení, tvoření, ba dokonce ve vymýšlení lotrovin : Je jí prostě všude "plno". Jezdí na kole, bruslích, lyžích, dokonce i na koních. Je tvořivá, má bujnou fantazii. V současné době má období knih. Nemůžeme minout knihkupectví, aniž by nenašla nějakou knihu, která se jí líbí, a nutně ji musí přečíst.

Vzpomínka na dobu "plodu Kačenky", kdy mi po zjištění vrozené vývojové vady celkového levostranného rozštěpu rtu většina lékařů doporučovala ukončení těhotenství, mi vhání slzy do očí. O tolik bychom přišli! Pokud bych tenkrát neměla oporu v lidech kolem sebe a maminek z tenkrát ještě Pampeliškového fóra (nyní Šťastného úsměvu), nemusela by tu s námi tato úžasná osůbka dnes být. Ale máme to obrovské štěstí... JE TU A JE NAŠE :)

Eliška

www.stastny-usmev.cz

Názory k článku (3 názorů)
Knihu nebylo kam umístit? Dana 6.12.2016 8:55
*Re: Knihu nebylo kam umístit? Martina 9.12.2016 1:10
**Re: Knihu nebylo kam umístit? Martina 9.12.2016 1:15




Článek se vztahuje k období asi

Vyhledávání článků podle věku


Zajimavé odkazy:
Předporodní kurzy   |   Najděte rýmy na slovo a napište báseň.