Netradiční cesta z dětského domova do domova důchodců

Znáte správnou odpověď na tento kvíz?

Dobrovolník je…:

A. Blázen, který neví roupama co dělat.
B. Někdo, kdo naivně sní o lepším světě.
C. Člověk s velkým srdcem, který je ochotný věnovat svůj čas a energii jiným lidem, kteří potřebují pomoc.

Lidé z humanitární organizace ADRA věří, že „C” je správně! A právě proto s takovými lidmi velmi rádi spolupracují. Mezi více než 1 800 dobrovolníky Adry je i paní Ludmila Tichavská. Seznamte se, prosím!

Malá ženská společnost v kavárně Domova Korýtko se dobře baví. Seniorky kolem stolku probírají týdenní program a plánují, kterých akcí se v příštích dnech účastní. Paní Tichavská si vychutnává kávičku s nimi. Domluví se, že se ve středu setkají na bingu a Ludmila pak odváží „svou” Alenku na kolečkovém křesle do jejího pokoje v prvním patře. Končí pro ni další den její dobrovolnické služby. Ludmila Tichavská se dobrovolnické činnosti věnuje dva roky přibližně pět hodin týdně.

Dobrovolník jako bojovník proti samotě

Ludmile je 82 let. Ale tipovali byste jí méně. Drobná šedovlasá paní působí díky svému chování a způsobu řeči možná o deset dvacet let mladší, než uvádí její křestní list. A přitom to vůbec neměla v životě jednoduché. Paní Ludmila prožila své dětství v dětském domově. Ví, co je to samota. Často plakala, když do domova chodily návštěvy. Málokdy přišel totiž za ní. A právě proto teď sama pomáhá bojovat se samotou a opuštěností ostatním.

Paní Tichavská se naštěstí velmi brzy vdala a s manželem prožili do jeho předčasné smrti spokojených 28 let, vychovali dva syny a dceru. Má pět vnuků a jednu vnučku. S jedním z vnuků teď bydlí v řadovém domku se zahrádkou v Ostravě-Zábřehu. K dobrovolnické činnosti ji přivedla dcera, která vystudovala psychologii. „Mamko, jak tě znám, mohlo by se ti to líbit,” lákala ji. Odhadla maminku opravdu dobře. Paní Tichavská se tedy přihlásila na školení dobrovolníků. Pak si vybrala domov Korýtko v Ostravě-Zábřehu a byla jí „přidělena” slepá vozíčkářka - paní Alena.

Dobrovolník jako kamarád

„Zpočátku jsme se jen tak oťukávaly, ale brzy jsme zjistily, že máme společné zájmy i podobné názory a že nás to spolu baví. Zkrátka „jsme si sedly”. Navíc jsme skoro stejně staré. Do tří měsíců jsme přešly na tykání a nové přátelství bylo na světě.”

Ludmila a Alena spolu teď dělají spoustu věcí: „Někdy si jen tak povídáme na pokoji, jindy jí čtu, někdy se společně modlíme. Navštěvuji s ní nejrůznější akce v domově, výběr je opravdu bohatý. Než vyrazíme do společenských prostor nebo ven, pomůžu jí převléct se do parádnějšího a přesednout do vozíku. Ve středu vozím Alenku na turnaje binga. Alenka je sice nevidomá, ale i tak může při hře vytáčet čísla. Často jezdíme do zahrady nebo na procházky kolem domova, někdy i dál, byly jsme i na naší zahrádce. Alenka vnímá sluníčko, světla a stíny, ale co je vidět kolem nás, jí musím popisovat.”

Lidé se srdcem na dlani!

Paní Tichavská symbolizuje jen jeden z mnoha dobrovolnických příběhů, jen jednu ukázku bezúplatné lidské pomoci. Podobných příběhů je podle statistiky ADRA ČR více než 1 800. Právě tolik je totiž zaregistrovaných dobrovolníků – tedy lidí s velkým srdcem, kteří jsou ochotní věnovat svůj čas a energii jiným lidem, kteří potřebují pomoc. Takže je to tak – „C” je prostě správně!

Zaujal vás tento příběh? Měli byste chuť pomáhat v dětských domovech, v zařízeních pro seniory nebo v nemocnicích?

Více informací o dobrovolnické činnosti najdete na www.adra.cz.