Strach ze špatného vysvědčení pomalu mizí

Že tzv. „špatné“ vysvědčení už není pro děti a jejich rodiče takovým problémem, jako pro předcházející generace rodin, ukazují statistiky Linky bezpečí. Zatímco ještě před pěti lety představoval podíl telefonátů s tématem strachu z reakce rodičů 20 % ze všech hovorů o škole, dnes je to o pět procent méně.

„Děti, které se kvůli známkám na Linku bezpečí obrátí, často trápí strach z toho, jak budou rodiče reagovat. Někdy je to strach na základě předchozích špatných zkušeností s křikem nebo přímo tělesnými tresty, jindy jsou obavy dítěte spíš neopodstatněné, ale i tak může panikařit, volí zkratkovité řešení a přemýšlí nad útěkem,“ vysvětluje Peter Porubský, vedoucí Linky bezpečí, který varuje před neuváženými výroky typu „Se špatnými známkami ani domů nechoď“.

Vztah dítěte k známkám se přitom odvíjí hlavně od způsoby výchovy v rodině a od toho, jak rodiče reagují na dobré a špatné známky. A právě přístup rodičů ke známkám dítěte se pomalu mění a stává se liberálnějším. Na rozdíl od starších generací, které vysvědčení vnímaly optikou „co tomu řeknou lidi“, se dnešní rodiče ve většině případů snaží řešit širší souvislosti vedoucí ke „špatnému“ prospěchu. Příčina? „Dnes mají rodiče k dispozici nespočet výchovných přístupů, od direktivních až po ty opačné, liberální. Důležité je, jak rodiče ke svým dětem skutečně přistupují, jestli je respektují, umějí reflektovat jejich potřeby přiměřené věku, vědí jak jim nastavit výchovné hranice a adekvátním způsobem je vyžadovat, a to jak ve vztahu ke škole, tak doma,“ říká Kateřina Schmidová, ředitelka Rodičovské linky.

Rodiče, kteří na Rodičovskou linku v souvislosti se zhoršeným prospěchem svých dětí volají, často řeší, jaký správný postup ke zlepšení známek využít. Všeobecně platí, že by rodiče měli dětem vytvořit plán přípravy na vyučování a kontrolovat jejich plnění. Ten však musí být úměrný dispozicím dítěte, ne ambicím rodičů. „Někdy je vhodné uspořádat společné schůzky rodičů, dítěte a učitele, kde je možné společně mluvit o úspěších a neúspěších dítěte a další spolupráci se školou. Při opakovaných problémech je vhodné vyhledat psychology, speciální pedagogy, kteří disponují jednak diagnostickými nástroji vedoucí k odhalení specifických poruchy učení, ale také metodami vedoucí k jejich reedukaci resp. nápravě,“ upřesňuje Kateřina Schmidová.