Norsko při odebírání dětí nerespektuje kulturní rozdíly

Jednoho dne se Airida Pettersenová z Litvy od vedení školy dozvěděla šokující zprávu, že pracovníci norské sociální služby odvedli z vyučování její dvě děti a umístili je do pěstounské péče. Pettersenová, která se po sňatku s norským občanem přestěhovala v roce 2008 do Norska, žádala vysvětlení ale žádného uspokojivého se jí nedostalo. Matka je jedním z mnoha rodičů z řad imigrantů, jimž norská sociální služba Barnevernet odebrala děti– s poukazem na nutnost jejich ochrany před zneužíváním.

Tato skandinávská země tak nyní čelí dalšímu obvinění, především z necitlivosti k jiným kulturám, ne-li přímo z krádeží dětí. Je zřejmé, že tento trend se posiluje. Statistiky ukazují, že u dětí cizinců je třikrát vyšší pravděpodobnost, že budou odebrány svým biologickým rodičům, než je tomu u dětí rodilých Norů. V současné době jsou tři procenta dětí cizinců žijících v Norsku v náhradní péči.

Ředitel pobočky sociální služby Morten Mörkved v malé obci Malvik, kde Pettersenovi žili, uvedl, že nemůže jednotlivé případy komentovat. Zdůraznil nicméně, že nečekané odebrání dětí se týká pouze „naléhavých případů", kdy je silné podezření ze zneužívání či z „vážných nedostatků" v každodenní péči o dítě. Tyto nedostatky mohou být kupříkladu důsledkem alkoholismu nebo drogové závislosti rodičů. Dalším důvodem k odebrání jsou třeba důkazy podvýživy dítěte.

Pettersenová si myslí, že úřady jí děti odebraly částečně kvůli tomu, jak se její desetiletá dcera oblékala. Zaměstnanci sociální služby prý považovali způsob oblékaní dívky za příliš provokativní na její věk. „Dávám své dceři hezké šaty a dbám na to, aby se česala. V Norsku na mě hleděli, jako bych byla z třetího světa. Ale v mé zemi je to tak, že pokud se o sebe žena nestará, nenajde si manžela," řekla Pettersenová v telefonickém rozhovoru s agenturou AP z Litvy, uvedl Deník.cz.

V případě Pettersenových se jednomu příbuznému nakonec podařilo tajně odvést děti od jejich pěstounské rodiny, když byly ve škole, a vrátit je jejich matce v litevské metropoli Vilniusu – kde zůstávají do dneška.