Poradna: Jsem nedůsledná při výchově dítěte

Našemu synovi budou čtyři roky. Prochází obdobím vzdoru a potřebou vymezení hranic. Zjišťuji, že s tím mám jako matka obrovský problém. Strašně mu ustupuji a jsem příliš měkká. Moje dítě se mi občas před očima mění v pověstného dětského tyrana. Jsem z toho zoufalá, ale neumím patřičně zasáhnout, neumím se vůči němu vymezit. Potíž je zjevně na mé straně. Proč mám takové zábrany svého syna vychovávat, ač vím, že přehnanou shovívavostí ho vlastně ničím? Vytýká mi to manžel i prarodiče, mně se ale zkrátka přísnost a důslednost nedaří.

Celkový způsob výchovy je do značné míry ovlivněn zkušenostmi z původní rodiny. Na děti často působíme podobně, jako nás vychovávali naši vlastní rodiče.

Proto nám určité výchovné postupy a metody vyhovují, a jiné nám naopak příliš nesedí.

Rodič i dítě vstupují do výchovné interakce vybaveni svými povahovými vlastnostmi. Některé matky jsou spíše přísnější, jiné dětem více dovolí. Odlišné reakce rodičů také podněcuje dítě klidné a poddajné a dítě dráždivé a vzdorovité. Ve druhém případě je samozřejmě více příležitostí ke konfliktům a různým náročným a vypjatým situacím.

V mezilidských vztazích si uspokojujeme své psychické potřeby. Velice významná je potřeba být pozitivně citově přijímán.

A tak usilujeme o to, aby nás druzí lidé respektovali a hlavně aby nás měli rádi. Platí to o rodiči i o dítěti. A zde se zřejmě nachází jádro vašeho problému. Asi hůře zvládáte chvíle, ve kterých se na vás syn zlobí, když mu něco zakážete nebo po něm něco požadujete. Možná se přehnaně obáváte, že se tím ve vašem vztahu něco pokazí a později už to nepůjde napravit.

Z tohoto důvodu mu raději ustoupíte. Přitom ale víte, že by mu více prospěla klidná a rozhodná důslednost. Jestliže mu nestanovujete jasné a srozumitelné hranice pro jeho chování, v podstatě – i když pravděpodobně podvědomě – upřednostňujete sebe před jeho psychickými potřebami.

A právě z tohoto poznatku vám doporučuji ve výchově vycházet. Pokuste si sama pro sebe rozebrat situace, které vám činí největší obtíže. Co se v nich konkrétně děje? Co při nich cítíte? Jak na synův vzdor reagujete? Také se zamyslete nad tím, jestli by se nedalo některým střetům a afektům předejít. To však neznamená, že chlapci povolíte všechno, co chce a co si na vás vymáhá.