Bali - část třetí - Po čem se mi stýská

Chci zpátky. Napadá mě to skoro obden. Nikdy bych nevěřila, že tohle někdy řeknu a dokonce napíšu, protože co je psáno, je dáno a je to důkaz, že toto je myšleno skutečně vážně. Chci zase vidět tu kouzelnou zemi, kde vládne hinduistický klid. Oni mají skutečně na všechno čas. No, zkuste si někam pobíhat, když je venku mírně pod 40 stupňů a to, co nemá téct, teče a to, co má téct, neteče, protože už to odteklo a člověk pořád vypadá, jako že je zralý tak leda na další sprchu. I když je pravda, že v Chorvatsku mi bývá hůř. Nevím, čím to je… Že by tou vlhkostí? :) Tady vleže na vyhlídkové věži při ovívání oceánským větříkem se nikomu vlastně ani nikam nechce. Takhle nějak bych se chtěla mít až do smrti.

Navštívit Bali a nezkouknout pár hinduistických chrámů není ani dost dobře možné. Záhy jsme pochopili, že jejich bohové jsou všude, že svou sošku má každý dům, i ty, co byste u nás asi domem nenazvali, ale málem i plechový stánek na ulici. Takže shrnuto podtrženo - lidé jsou všude a bohové taky. Těžká remíza. Slavnostní barvy jsou bílá a žlutá, takže se to poctivě bělalo a žlutilo na každém rohu. Nepředstavujte si prosím běloskvoucí cokoli jako v české reklamě na prací prášek. Na Bali to funguje jinak. Prostě si svého bůžka omotáte hadrem v příslušných barvách a dál už je to na něm. Jenže on se tak nějak před deštěm a prachem neschová a podle toho taky vypadá. Nikomu to ale nevadí a nikdo nic nepodniká, prostě hinduický postoj, vše je OK, hlavně, že je to ve správných barvách a nějaké ty fleky a cáry skutečně nechápou jen turisté.

Shodou okolností jsme se přichomýtli pravděpodobně ke křtinám či něčemu takovému. Celá slavnost vypadala velmi důstojně, až na jednu z žen, která si v rodinném průvodu nesla rohlíky v barevné igelitce. Zřejmě se nedal očekávat bohatý raut, případně kdyby náhodou rohlíky v místním stánku nedošly. Co potom, že? Specialitkou byl muž, který aby dodržel dresscode, tak oblékl bílou košili. Tak nevím, ale velkého znaku Harley Davidson jsme si všimli za jeho zádech asi jenom my. Asi dobrá značka. Jejich hinduistický klid to fakt nerozhodilo :)

U dalšího z chrámů jsem byla za exota já. Skupinka tmavších, ale podezřele větších lidí než jsou místní, mi strkala fotoaparát do ruky. V domnění, že chtějí, abych je vyfotila (selfie si tu dělají zatím jen Japonci a možná Singapurci, zbytek světa tu fakt nepobíhá s nataženou rukou prodlouženou holí), jsem se pokusila široce po balijsku usmát. A oni ne, chtěli fotku se mnou! Stála jsem uprostřed skupiny cizích lidí, kterým vůbec nevadilo, že moje angličtina je tak mizerná, protože jejich byla kupodivu ještě horší. Nějak jsme se domluvili :) Byli z Kuby a prý na Bali nečekali nikoho blond s průměrnou evropskou výškou. Už podruhé jsem byla na Bali za hvězdu a nemusela jsem ani hnout prstem. Docela dobré pro moje ego. Nevím, jak dlouho by mě tohle bavilo, ale tihle lidé byli fajn. Jasně, že si vyčítám, že jsem jim nedala svůj mail a mohla jsem tu fotku mít, ale moje mozkové buňky prostě při přehřáté dovolené fungují jinak, resp. ještě hůř než jindy, jedou stejně jako já v nouzovém režimu a na restart není vhodná doba. Holt moje škoda.

Neskutečně jsem se těšila na všechny památky, ale všechno bylo nějak jiné, než jsem si vysnila. Že je všechno do zelena od stále dorůstajícího mechu, bych jaksi v tropickém teple a vlhku pochopila. Ale proč je všude takový nepořádek? Jestli můžu radit, tak kdo chce jet na Bali, tak prosím hodně rychle, než je zavalí hromady odpadků. Jedna historka za všechny. Císařský vodní palác je nádherný, ten prostě musíte vidět. Tady by se dalo meditovat hodiny a hodiny (až na to teplo, samozřejmě). Ale proč náš použitý alobal od svačinky, který jsme pečlivě umístili do koše, místní asi hlídač - správce či co to bylo za člověka z koše vytáhl a hodil do křišťálově čisté vody ke koi kaprům, to teda nevím. Myslím, že i kapři záhy pochopili, že v tomhle už svačina fakt není. Nebo že by Balijec poprvé viděl alobal? Pocit, že "náš" alobal stále plave v císařském paláci byl jen dokreslením toho, jak umí Bali překvapit, i když tady za to Bali samo evidentně nemohlo.

Co nesmíte na Bali minout, jsou balijské tanečnice. Drobounké dívenky (byť už dospělé ženy) výšky našich žaček maximálně páté třídy základní školy s adekvátní "neváhou", ale neskutečným kouzlem. Jejich tanec se pochopit nedá. Aspoň mě se to nepodařilo a podobně po významu pátrali ostatní. Ale pohled to byl okouzlující a fascinující. Fotka je krásná, zase ale - nějak to není ono, chybí ta atmosféra.

Na Bali se každý Čech automaticky stává milionářem. Jejich rupie se přepočítávají na koruny velmi snadno. Pro nás "neekonomy" si u jakékoli částky odmyslíte tři nuly a zbytek vynásobíte dvěma. Takže jeden řádný fresh, jehož výrobu jsem popisovala minule a věřím, že byste si jich dali všichni několik, tu máte za 22000 rupíí, tudíž asi 44Kč! No, kde vezmete v našich zemích 3 deci úžasné čerstvé (skutečně čerstvé - prostě fresh) šťávy za 44Kč? Pokud o nějakém takovém místě víte, napište mi. Okamžitě mi vše padá z rukou a já vyrážím!

Jinak je Bali samozřejmě velmi chudou zemí, žijící víceméně jen z turistického ruchu. Údajně tu běžná rodina (pozor! rodina, ne jeden člověk) žije za 200-300 Euro na měsíc. Hm, tak si tak představuji běžného Evropana, který by tu měl normálně fungovat… No, jde to, ale bohatství to teda není. Proto tak velký tlak na turisty. Milí Balijci mají prostě potřebu prodat cokoli. Nabízejí a nabízejí, ale nejsou dotěrní, otravní (otravné mají jen opice u cest, ty skutečně otravné až nebezpečné jsou) a nejsou ani nesmlouvaví, jak to bývá v jiných zemích, jsou neskutečně milí, jen prostě potřebují prodat a uživit se. Za každou drobnou navíc jsou vděční a najednou nabídnou přídavkem ještě více, že jste jim věnovali a zaplatili. Takový kouzelný koloběh. A pak že perpetum mobile neexistuje :)

Balijský svět prostě funguje jinak. To se pochopit nedá, popsat taky ne. Ale ten hinduistický klid jim můžeme jen závidět. A v kombinaci s nespěcháním, pohodou, teplem, sluníčkem, skvělým jídlem a možnými potížemi, které si samozřejmě na dovolené vůbec nepřipouštíte, je to takový malý ráj na zemi. Ale i ráj má své mouchy, tak zbytek zase jindy :)