Prázdniny s učebnicí? Jen výjimečně!

Pokud se dítě ve školním roce bez každodenního domácího procvičování neobejde, co mu asi v hlavičce zůstane po prázdninách?

Chcete svým dětem dopřát dostatek odpočinku a zábavy, na druhou stranu si ale přejete uchránit je před stresem a neúspěchem v září. Jak najít správnou míru? A jak moc svobody - nestrukturovaného času bez povinností a pravidel - jim o prázdninách ponechat?

Prázdninový režim není bezvládí

Jak dobře víme, dítě potřebuje hranice. Platí to pořád - tedy i v červenci a srpnu. Bez hranic a pravidel je dítě nejisté, nejistota vede ke „zlobení“ a k agresi. „Prázdninová pravidla jsou jistě měkčí než ta běžná: když se normálně chodí spát v devět, dočasně to může být v jedenáct,“ vysvětluje psycholožka Michaela Šedivá z Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4. Ranní vyspávání není žádný hřích, neměli bychom ale tolerovat, aby potomek většinu noci trávil u počítače a druhý den zůstával v posteli do čtyř odpoledne. „Úplná bezhraničnost, doba, kdy dítě nemá naprosto žádný program a opravdu se celý den jen válí, je také potřebná,“ dodává Michaela Šedivá. „Neměla by ale trvat déle než jen pár dnů, třeba v pauze mezi táborem a dovolenou.“ Podle psycholožky je správné takové období pojmenovat. „Podívej se, teď si dáme úplný oraz, kdybys ale chtěl, řekni, můžeme něco podniknout.“ Aby dítě vědělo, že je to tak v pořádku. Absence programu neznamená bezvládí; je to plán.

Pokud je dítě doma, zůstávají mu samozřejmě i běžné domácí povinnosti, které má na starosti ve školním roce, jako je venčení psa, zalévání zahrádky apod. Pokud má dovolenou i někdo z rodičů, můžou se o některé z nich podělit („ráno půjdu s Britou já, aby sis mohl přispat, a ty ji vezmeš odpoledne do parku“).

A o prázdninách denně cvič, Maruško!

Zatímco k ní učitel v hudebce promlouvá, Maruška se v duchu ušklíbá. To zrovna! Těší se, že na housle dva měsíce ani nesáhne. Měli by ji rodiče i přesto ke smyčci přitáhnout?

„Asi bych jí dopřála aspoň měsíc úplně bez housliček,“ míní psycholožka Šedivá. „Záleží samozřejmě na tom, jak daleko se už dítě ve studiu dostalo a jak moc jsou rodiče ambiciózní. Pokud chtějí mít z dítěte virtuosa, který se hudbou bude živit, je to asi jiné.“ V druhé půlce prázdnin doporučuje začít nástroj pomalu oprašovat, i k tomu je ale lepší přistupovat trochu odlehčeně. Žádné „tak, a teď budeš půl hodiny přehrávat tohle cvičení!“ Spíš „co kdybys mi teď zahrála jednu nebo dvě písničky? Ráda bych si tě zase jednou poslechla…“

Specifickým, ale nijak mimořádným případem je situace, kdy dítě tráví část prázdnin u rozvedeného partnera. Ne každý otec je ochotný „kazit“ si vzácný společný čas tím, že se bude dítě snažit namotivovat k činnosti, ke které třeba ani on sám nemá žádný vztah.

Odbornice doporučuje nevést zbytečné boje tam, kde to není nutné (housličky čtrnáct dní počkají), a šetřit si energii a argumenty pro situace, kdy jde o víc, např. o opravné zkoušky.

Ti, kterým to ve škole moc nejde

I takovým dětem doporučuje psycholožka dopřát aspoň měsíc úplného volna. „Některé maminky nadšeně nakupují pracovní sešity na prázdninové opakování. Děti ale také potřebují dovolenou, stejně jako my.“ S opakováním navrhuje začít nejpozději dva týdny před koncem prázdnin. Určitě ale ne tak, že dítě posadíme k učebnici a zadáme úkoly. Spíš: „Pojď, sedneme si na chvíli, dáme si džus a ty mi něco přečteš…“ Napsat jednu větu, spočítat pár příkladů, každý den jen jeden předmět. K procvičování jazyka využívejte různých slovních her a doplňovaček, v matematice poslouží číselné rébusy a hádanky. Vždy jen chvilku a v příjemné atmosféře. Nechcete přece, aby bylo dítě ze školy otrávené, dřív než vůbec začne! Je třeba počítat s tím, že zejména u menších dětí bude nezbytná vaše přítomnost a povzbuzení.

Reparát na obzoru

„Opravné zkoušky jsou zvláštní případ,“ říká Michaela Šedivá. „Je to pro dítě i určitý trest za to, že nechalo školu totálně plavat. Děti, které se snaží, ale prostě jim to nejde, reparáty nedostávají. Mělo by pocítit, že to není legrace, že má prázdniny opravdu částečně zkažené. Aby si uvědomilo, že si to příští rok nechce zopakovat.“

I těmto nešťastníkům psycholožka doporučuje ponechat aspoň dva týdny bez učebnice. Hodí se k tomu například pobyt na táboře, kde by učení bylo problematické (a také těžko kontrolovatelné). Na zbytek prázdnin je třeba udělat plán, učení si rozumně rozvrhnout a naplánovat si třeba půl hodiny denně. Tento plán je pak ale třeba dodržet! Snadno se řekne: „Od příštího týdne se budeš učit denně.“ Jenže přijde pondělí a maminka zaváhá: „Hele, ono je dneska tak pěkně, tak se jdi projít nebo vykoupat.“ Když se to stane několikrát, dítě už ví, co si má myslet. „No jo, máma jen tak vykládá, tohle říkala vloni taky a stejně jsem pak nic nedělal…“

Dejte si dostupný cíl, na čem jste se ale dohodli, na tom trvejte. Laskavě a pevně.

„No tak, broučku, přece jsme se domluvili, je devět hodin, tak vstávej.“ „V té chvíli je vám toho dítěte samozřejmě líto, ale to nesmí,“ ujišťuje psycholožka. „Jinak z něj vyroste hajzlík, který nebude schopný žádné zodpovědnosti, žádného plánování ani režimu.“

Příliš mnoho nebo příliš málo programu

Náročná poznávací dovolená s rodiči, sportovní soustředění, tábor s výukou angličtiny… fyzicky i psychicky náročný program, střídání klimat a časových pásem. Mnozí rodiče - v dobrém úmyslu připravit dítěti zajímavé prázdniny a uchránit ho před „neužitečným“ lelkováním -rozplánují mu celé dva měsíce téměř bezezbytku. Takhle strávené prázdniny ovšem nejsou odpočinkem, ale podobným typem zátěže, jakému je dítě vystaveno ve školním roce. Žáček se pak vrací do lavice zahlcený množstvím dojmů a informací, které nezvládl zpracovat.

Důsledkem je únava fyzická i psychická a horší adaptace na nový školní rok.

Michaela Šedivá varuje i před riziky druhého extrému - nadměrného množství volného času, se kterým si dítě neví tak docela rady. „O prázdninách je třeba dítě tak trošku sledovat, jestli si nezačalo s nějakou partou a s drogami. Žádní rodiče si nemůžou být naprosto jistí, že zrovna jich se to netýká! V létě je mnohem víc příležitostí.

Dítě nemusí podávat výkon jako ve škole, takže na něm změny tak snadno nepoznáte. Je spavé? To je tím, že dlouho ponocuje, řeknete si. Je dobré s dětmi otevřeně promluvit i o jiných typických letních experimentech, třeba o kouření nebo pití. „Hele, asi to zkusíš, ale dej si pozor na to a na to. Budu ráda, když mi o tom řekneš, neboj, hlavu ti neutrhnu. A když ti to nebude chutnat, buď rád.“